Článek
(Larrasoana – Uterga)
Budíčků mám hned několik. Už od 4:30 h zvoní každou chvíli někomu budík a tím vzbudí i mě. Většina poutníků odchází ještě před 6 h, což nechápu, když stejně některé vidím o vesnici dál odpočívat, a to vycházím vždy až po 7 h, kdy už je ubytovna prázdná. Ve většině knih se píše, že poutníci chtějí jít za chládku, aby byli v čase oběda už ubytovaní o ubytovnu dál, ale málokdo to tak jde. Jak to tak pozoruji, většina vychází tak brzy, aby šli alespoň chvíli v chládku, a nebo taky, aby byli první ten den na cestě. Ze začátku jsem taky chtěl vstávat brzy, ale došel jsem na to, že odpočinek je důležitý a když moc neodpočívám přes den, tak aspoň přes noc si musí tělo odpočinout.
Vycházím bez snídaně. Po vyšlápnutí na malý kopeček ke kostelu mě paní zve do kostela a dává mi lísteček s rozjímáním, a to dokonce v češtině! Jdu rozjímat, ale moc to nejde, myslím jen na to, co bych snědl. Kručí mi v břichu. Jdu hledat obchod. Ptám se paní, co mi dala ten lísteček, kde najdu nejbližší obchod. Paní neváhá a volá na sousedku. Jsem usazen ke stolu a za chvilku přichází sousedka. S sebou přináší kávu a bagetu s marmeládou.
Poté pokračuji do Pamplony. Na tu jsem se moc těšil. Pamplona je krásné město, kde je móóóc lidí. Tady si v obchodě pro poutníky kupuji šátek na hlavu za 6 € a na informacích dostávám razítko a mapu. Přesně za týden tady bude běh s býky v ulicích Pamplony. Už od dnešního večera však začínají oslavy. Všude v centru se chystají stánky s občerstvením. Bude to velkolepé, kvůli té slávě sem míří mraky turistů. Moc se tady nezdržuji, ještě jdu nakoupit jídlo a rychle pryč z města.
Přede mnou je výstup na menší kopec. Tady se seznamuji s Italy, pak už svižně vycházíme na kopec. Na vrcholu začíná pršet, udělám pár fotek s monumentem se symbolikou poutnictví. Mimochodem jsou to plechy vyřezané do tvaru lidí, asi poutníků, kteří jdou směrem k Santiagu. Bohužel jsou ty plechy rezavé. Jelikož začíná čím dál více pršet, rychlým tempem se jdu do nějaké vesnice ubytovat. Italové se schovávají pod přístřešek na kopci a budou čekat, až přestane. Když už jsem ve vesnici, chvíli ještě uvažuji o tom, že budu pokračovat v cestě, ale nakonec v Utergu kvůli dešti zůstávám.
Klasický večerní rituál: ubytovat se, povečeřet a do postele. Ubytování bylo včetně večeře, tak když jsem šel na večeři, nebyl už volný žádný prázdný stůl. Sedl jsem si tedy za jednou starší paní a hned jsme si začali vykládat o cestě. Po večeři, která byla moc dobrá, jsme si popřáli dobrou noc a hurá na kutě. Pane Bože díky.
Ušel jsem 32 km a utratil 32 €.
