Článek
(Burgos – Itero de la Vega)
Ráno se nám vůbec nechce, tak vstáváme až po 7 h, a to nevadí. Sbalil jsem se a jdu posnídat, Béďa se balí poněkud déle. Po snídani ještě chvíli klábosíme u sušenek, když v tom se zhasnou v jídelně světla a pán, co nás ubytoval, všechny vyhání s tím, že se zavírá. Nechápeme to. Bereme všechny svoje věci a bosky vycházíme před ubytovnu.
Na boso jsem přešel až ke katedrále, kde se s Béďou rozloučíme. Já jdu na prohlídku katedrály a on frčí dál. Ovšem další zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat. Hned po chvilce zjišťuji, že je katedrála zavřená, tak odcházím.
Počasí zatím vypadá OK, prvních 30 km byla pohodička, zbývá už jen 20 km. Při další zastávce v Castrojeriz přemýšlím, zda jít dál. Sedím si pěkně v baru a projíždím fotky, ale po půl hodině se nakonec rozhodnu opustit barovou židli a pokračovat v cestě. Čeká mě 10 km polem bez stínu. Většina poutníků už je ubytovaná a odpočívají. Je to tak každý den. Ráno potkávám na každém kroku poutníka, jak se blíží oběd, tak už vidím poutníky spíše odpočívat, a po obědě už jen hledají ubytovnu. Kolem 17 h už je na cestě velmi málo lidí. Vlastně skoro nikdo. Když vycházím za město, vidím několik kilometrů před sebe, jak se cesta pozvolna táhne do kopce. Asi v půlce jsou dva poutníci. Jinak nikdo nikde. Když už jsem na kopci, zase vidím, jak se cesta táhne (zase) dalších x kilometrů do nějaké vesnice. Ti dva poutníci jsou už jen kousek přede mnou. Doháním je po chvilce chůze z kopce. Muž a žena. On je Dán, ona z Ameriky. Muž má maximálně 28 let a paní je o hodně starší, řekl bych, že něco po 60. Paní má velmi staré vybavení. Batoh s železným rámem je jistě velmi těžký. Pod kopcem je ubytovna, kam nás lákají, že mají ještě volno, ale já chci jít do vesnice ještě o 2 km dál. Nakonec se jde ubytovat jen paní a já s Dánem, který se jmenuje Januš, pokračujeme ještě 2 km do města. V místním obchodě nakupujeme a společně večeříme. Je s ním sranda – super! Díky +.
Ušel jsem 52 km a utratil 21 €.
