Článek
(Calzadilla de la Cueza – León)
Vstáváme v 7:30 h a já rovnou snídám, co zbylo z večeře. Januš si jde nakoupit něco čerstvějšího, tak vychází dřív. Jakmile mám po snídani, jdu ještě do místního obchůdku. Kupuji jen kakao a hned si ho dávám. Po několika kilometrech mě začíná bolet břicho a chvilku na to hledám nějaké zákoutí. Toto je velká nevýhoda putování, že nemáte záchod hned na chodbě a navíc potkávám každou chvíli nějakého poutníka. Vše vyřešeno. Když vcházím do vesnice, vidím, jak tu sedí v baru Januš. Přisedávám si a naše setkání zapíjíme pivkem. Já na spravení, on na trávení.
Cesta do Leónu je lemována vesnicemi na každém kilometru. Hned je to veselejší! Sem tam zastavujeme a dáváme si pivko, třeba na chuť, pak na zdraví, na kamarády, na práci atd.
Naštěstí jsme došli až do Leónu. Jdeme se ubytovat do největší a zároveň nejlevnější ubytovny. Je to tu postel na posteli. Mnoho poutníků už spí. Tak jen rychlá sprcha a jdeme do města. První jdeme do baziliky. Bohužel v 18 h zavírá, což je asi za 2 min. Tak si jdeme spravit náladu večeří. Je tu nějaký fast-food. Po něm si dávám zmrzlinu a nakonec postel.
Do cíle zbývá 300 km, Santiago je už prakticky za rohem, díky Bože.
Ušel jsem 38 km a utratil 25 €.
