Článek
(Pereje – Triacastela)
V 5:15 h zvoní budík jedné z holek. Jen se otočím a spím dál. Vstávám až v 7 h a snídám sušenky, nic jiného totiž nemám. Prvních pár kilometrů jdu po rovince po silnici, takže ve svižném tempu vcházím do Trabadela, kde nakupuji. Teď mě čeká výstup na kopec.
A je to „fest“ do kopce, ale snažím se zachovat rychlé tempo. V takovém tempu jsem došel až do Cebreira. Je tu na vrcholku kostel a okolo něho osada a pár ubytoven. Jdu do kostela, kde je právě mše v němčině. Procházím se tu a vidím stojan a několik desítek Biblí snad ve všech jazycích. Když jsem našel češtinu, jdu si chvilku sednout a něco si přečíst. Ještě v kostele pak hledám, co je to za poutní místo. Našel jsem, že se tu kdysi dávno proměnila hostie v maso a víno v krev Pána Ježíše. Vše se událo při mši a hostie i kalich jsou zde vystaveny. Chvilku jsem se zdržel. Když už jsem vyšel z kostela, tak je tu moc lidí. Jdu dál. U ubytovny už čeká pořádná fronta, než otevřou. To je hrozné. Od oběda čekat v řadě, aby se na mě dostalo místo v ubytovně. Proč to ti poutníci dělají? Chtějí snad nejlepší postel? Nebo místo u okna? Já si třeba dopředu nevybírám ubytování. Prostě jdu až do večera a pak najdu místo, kde přespím. Když není, jdu dál, až najdu ubytovnu, kde místo je. Jak mám vědět, kolik ten den ujdu kilometrů?
Jdu dál, je to chvíli z kopce a pak prudké stoupání do Fonfria, kde si v baru dávám colu a pivko. Už zbývá jen pár kilometrů do cíle, kam bych chtěl přijít. Po cestě dolů mi volá Bubi. Asi 20 min jsme klábosili, takže cesta do Triacastela mi rychle uběhla.
První ubytovna je plná, tak to zkouším v další, kde je sice ubytování za 9 €, ale zato tady mají „prý“ vše. Wifi ovšem nefunguje. To znamená, že jdu po večeři hned spát, abych mohl ráno vstát co nejdřív. Zítra mám v plánu ujít asi 52 km.
Dnes jsem ušel 42 km a utratil 27 €. Díky +
