Článek
(Santiago – Negreira)
Vstávám jako první - to jsou věci, co? Sbalím se a jdu na mši do katedrály. Po mši se docela rozpršelo, tak zůstávám ještě chvíli uvnitř. Po 9 h, když přestává pršet, vyrážím.
Včera jsem vyhodil poslední ponožky, tak jdu dnes „naostro“ jenom v sandálech. Chci si cestou nějaké koupit. Taky jídlo by bodlo. Na konci Santiaga je všude zavřeno, tak musím počkat až do Negreire. Od rána přemýšlím, co dál. Jestli zrušit letenku a putovat někam dál, nebo je nějaká jiná alternativa. Nechci ještě domů. Takto to nemá skončit. Nebo jo? Změnil jsem se? Dala mi cesta něco? Celý den jdu sám, jen já a mé myšlenky. V pozdním odpoledni přicházím do Negreira a jdu se ubytovat. První kroky pak vedou do obchodu pro ponožky. Ještě bych chtěl něco na jídlo, ale místní supermarket otevírá až zítra v 10 h, takže budu muset vyjít bez jídla. No co, nechám to v rukou Božích. Když už se vracím do ubytovny, všiml jsem si reklamy na London Pub, kde čepují Guinesse. Jdu večeřet. Má pochmurná nálada stále přetrvává. Po večeři se přesunuji na ubytovnu a usínám.
Ušel jsem 23 km a utratil jsem 23 €.
