Článek
Českou republiku čekají za pár měsíců volby a již nyní se objevují obavy z dezinformací, které mohou poznamenat jejich průběh. Debata se točí zejména okolo informačních operací nepřátelských států (čti Ruska). I přestože výskyt manipulací pocházejících ze zahraničí nelze vyloučit, autor se domnívá, že na zaplevelení informačního prostoru si čeští politici vystačí sami. Konec konců volební kampaň je – cynicky řečeno – série marketingových triků, které se v řadě případů pohybují na hraně manipulací. A je primárně problémem kandidujících subjektů, jak se s nimi vypořádají. Rolí novinářů může být asistence občanům při orientaci v tomto chaosu, ale konečné rozhodnutí o tom, kým se člověk nechá přesvědčit (nebo obalamutit?) je na voliči.
Stát by měl zůstat stát stranou a dohlížet na to, aby tato soutěž proběhla podle pravidel a všichni respektovali její výsledek. A právě některé manipulace mohou tato pravidla narušit. Zaprvé se jedná o koordinované informační operace ze zahraniční. Ty by měly příslušné státní instituce – případně ve spolupráci s experty – rozkrývat a odhalovat. Zadruhé se jedná o manipulace, které překročí zákon. Lhát sice trestné není, ale je trestné šíři pomluvy, poplašné zprávy nebo třeba nezaregistrovat negativní kampaň vůči oponentovi. K řešení těchto incidentů máme soudy. A zatřetí stát musí reagovat na manipulace zpochybňující samotnou legitimitu volebního procesu.
Nejde o hypotetický případ, jelikož podobná tvrzení v české informačním prostoru již kolují. Lze se dočíst, že korespondenční hlasování je pouze mazaný trik umožňující vládě ve velkém falšovat hlasy. Nebo třeba, že ukrajinští uprchlíci na českém území dostanou volební právo a budou podporovat strany současné vládní koalice. A kontroverzní rozhodnutí rumunského ústavního soudu zrušit prezidentské volby je vnímáno jako operace, kterou spustí evropské elity pokaždé, když se nedočkají „těch správných“ výsledků. Zatím žádné z těchto tvrzení není natolik populární, aby mělo smysl se k němu z pozici státních institucí vyjadřovat, ale přítomná jsou.
Zvýšení popularity tvrzení zpochybňujících legitimitu volebního procesu lze očekávat až po volbách samotných, kdy si velká část společnosti oddychne od vyhrocené kampaně. Výzkumy totiž ukazují, že voliči poražených stran mají tendenci připisovat neúspěch manipulacím ve volebním procesu. A pokud se k nim přidají i samotní kandidáti – a zde můžeme pomrkávat přes oceán – procedura, na níž stojí celá demokratické struktura, se může nepříjemně zadrhnout. V České republice již máme zkušenost se značným procentem propadlých hlasů pro strany, které nepřekročili hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. A pohled na aktuální průzkumy veřejného mínění napovídá, že tato situace se může v září opakovat. Pokud u této skupiny voličů vznikne dojem, že byla připravena o své zastoupení manipulacemi, vytváříme si dlouhodobý problém ve formě občanů odcizených od demokratického zřízení, kteří si mohou hledat alternativu ve formě silného vůdce.
