Článek
V poslední dekádě se o dezinformacích v souvislosti s volbami mluví téměř neustále. Není divu – jedná se o klíčový okamžik v demokratickém politickém systému a objevila se řada případů, kdy se šířily nepravdivé zprávy snažící se ovlivnit rozhodování voličů. Dalo by se namítnout, že to přeci není nic nového, jelikož předvolební kampaně jsou přece – alespoň do jisté míry – manipulací. Ale přesto nelze podceňovat kontext dynamicky se měnícího a čím dále tím více nepřehledného informačního prostředí a možnost, že se do předvolebního dění budou vměšovat cizí mocnosti – zejména Ruská federace. Stát, média a občanská společnost by se tedy měli připravit nejen na dezinformace samotné, ale také na obavy, které tento jev vzbuzuje u veřejnosti. Cenným podkladem pro tuto přípravu je výzkum vědců z Amsterdamské univerzity, kteří souvislost mezi volebními výsledy a obavami z dezinformací zkoumali v kontextu voleb do Evropského parlamentu v roce 2024.
Výzkumníci si voliče rozdělili na podporovatele tradičních stran a stran populistické/krajní pravice volajících po revizi politického systému (v českém kontextu takto klasifikovali ANO, Přísahu, Motoristy a SPD). Data z celé Evropy vycházející ze sociologického výzkumu Eurobarometr ukázala, že obavy z dezinformací mají podporovatelé obou těchto táboru. Každopádně dle názoru autorů se lze domnívat, že pojem dezinformace tyto skupiny chápou odlišně. Příznivci tradičních stran jej zřejmě spojují se zahraničními vlivovými operacemi nebo manipulativními kampaněmi populistických politiků. Naopak příznivci populistické pravice chápou šíření dezinformací jako nástroj mainstreamových médií sloužící k umlčení opozice.
Skutečnost, že se pojem dezinformace stal takto politicky nabitým, vede k tomu, že se pro veřejnou debatu stává spíše přítěží. Je proto na místě být při jeho používání (nejen v souvislosti s podzimní volbami) velmi opatrný a vyhnut se možným dezinterpretacím nebo nepodloženým obviněním. Mohlo by být užitečné se poohlédnout se i po jiných termínech, které nemají obdobnou emocionální zátěž a umožní přesněji popsat, proč dané sdělení překračuje hranice toho, co je ve volební kampani přijatelné. Nálezu Ústavního soudu v kauze Ladislava Vrabela například vyjasňuje, co (ne)lze považovat za zákonem postižitelné šíření poplašné zprávy. Terminologie Evropské unie pracující s pojmem Foreign Information Manipulation and Interference zase připomíná nepřijatelnost vměšování do volebního procesu aktéry mimo komunitu občanů daného státu.
Přesné pojmenování incidentů, k nimž během voleb (případně) dojde, je důležité pro veřejnou debatu, jelikož výzkum z Amsterdamské univerzity připomíná nakolik je vnímání závažnosti problému dezinformací ovlivněno subjektivními faktory. Klíčové je to, zda jste se ocitl ve vítězném nebo poraženém táboře. Vítězové samozřejmě mají tendenci považovat volební proces za legitimní. A naopak u poražených se objevuje tendence neúspěch přičítat vlivu dezinformací. Což v krajních případech může vést ke zpochybnění legitimity celého procesu. Na základě průzkumů veřejného mínění lze tedy předpokládat, že v této pozici se ocitnou voliči současných vládních stran.
Úkolem médií a výzkumníků by mělo být sentimenty poražené skupiny tlumit přesným popisem manipulací, které se během volební kampaně objevily, identifikací jejich zdrojů a – alespoň rámcovým – vyhodnocením jejich vlivu na rozhodování voličů. Neméně důležité je umět zasadit tento jev do kontextu a připomínat, že zdaleka není tím jediným, co působí na volební preference. Výzkum by také měl být schopen včas identifikovat dezinformace, které mají potenciál ohrozit legitimitu samotného volebního procesu. Mělo by pak být zájmem všech politických aktérů zaměřit se na tyto případy a hledat řešení, která jim umožní v budoucnu zamezit.
Výzkum také ukázal, že u voličů populistické pravice obavy z dezinformací klesají i po volebním úspěchu pouze omezeně. Výzkumníci se domnívají, že je to způsobeno jejich celkovou nedůvěrou v média vnímaná jako nástroj politicko-společenských elit. Každopádně samotná ochota účastnit se volebního procesu je důležitá, jelikož signalizuje, že i tito voliči mají stále důvěru v pravidla demokratického procesu a nehledají alternativní cesty, jak prosadit své zájmy. Každopádně potenciálně riziková situace nastává ve chvíli, kdy populistické strany neuspějí, což si jejich voliči mohou vykládat jako další z důkazů o zkorumpovanosti politického systému a manipulativního přístupu médií.
V českém kontextu tato situace vůbec není nepředstavitelná, jelikož hned několik stran se pohybuje okolo hranice vstupu do Poslaneckém sněmovny. Zároveň někteří politici již testují rétoriku zpochybňující legitimitu voleb. A bude to také poprvé, kdy dojde ke korespondenční volbě, kterou mohou provázet problémy. Tento potenciálně nebezpečný mix může vést k radikalizaci části společnosti, která může výsledky voleb odmítnout. Pro tuto situaci není precedens (pokud pomineme soudní žaloby zpochybňující některé aspekty průběhu voleb) a je těžké říci, k čemu by mohla vést. Je každopádně dobré přemýšlet i o těch nejčernějších scénářích. Včasná identifikace a přesný popis dezinformací, které se během volební kampaně objeví, může být jedním z nástrojů, jak jim zamezit.
