Článek
Dvojice akademiků z univerzit v Bambergu a Curychu provedla experiment zkoumající vliv různých způsobů informování o problematice dezinformací na postoje veřejnosti. Výzkum proti sobě postavil „alarmistický“ způsob informování postavený na emocionálních varováních před dopadem a masivním šíření dezinformací a „vybalancovaný“ způsob informování prezentující širokou škálu výzkumných zjištěních ukazujících komplexnost dané problematiky a nejednoznačnost některých závěrů. Ukázalo se, že skupina vystavená „alarmistickému“ popisu problematiky byla po skončení experimentu výrazně více přesvědčena o tom, že dezinformace představují hrozbu, a nakloněna omezení svobody projevu. Zároveň lidé v této skupině vykazovali nižší míru spokojenosti s demokratickým systémem.
Jen na místě připomenout, že výzkum má své limity – byl proveden v americkém kontextu, je schopen zachytit pouze krátkodobý efekt na účastníky a ohledně konstrukce „alarmistického“ a „vybalancovaného“ popisu problematiky lze mít námitky. I přesto však jeho zjištění stojí za úvahu, jelikož mají relevanci i pro českou debatu o dezinformacích. V expertním komunitě věnující se tomuto tématu totiž panuje značná frustrace z nedostatečné akčnosti vlády v této oblasti a pocit, že „již v roce 2015 bylo pozdě“ na to s dezinformacemi začít bojovat. Tato konstelace pak může vést k závěru, že pouze emocionální, naléhavá a „alarmistická“ komunikace tématu může donutit politiky k akci.
Tento postoje však není na místě, jelikož již v současnosti česká společnost vnímá dezinformace jako závažný problém – podle výzkumu agentury STEM z května 2022 jejich šíření za bezpečností problém označilo 76 % respondentů. A v souladu se zjištěními výše zmíněného experimentu, většina české společnosti (71 %) byla nakloněna tomu, aby stát omezil informační zdroje šířící dezinformace. Českou společnost tedy není třeba přesvědčovat o tom, že dezinformace jsou hrozbou. Naopak další várka „alarmistických“ rozhovorů, textů nebo veřejných přednášek přehlížejících komplexitu tématu spíše přispěje k prohloubení frustrace a fragmentaci společnosti, v níž bude snadné jiná vyprávění o české společnosti odmítnout jako následek manipulace dezinformací.
Odborníci na téma dezinformací (a spolu s nimi média, která veřejnou debatu vytvářejí) by svou pozornost měli zaměřit na konkrétní odpovědi na dezinformace, zvažování jejich silných a slabých stránek a způsoby jejich možné realizaci v českých státních institucích. Stejně by měla být věnována pozornost politickým debatám ohledně dezinformací a přesnějšímu popsání příčin stojících za nepřesvědčivým výkonem vlády v této oblasti. V této debaty by bylo možné také identifikovat případy dobré praxe, které již státní správa byla schopna zavést. Věcná a „vybalancovaná“ debata tak může ukázat, že na tom, co je možné a potřebné dělat, se společnost z drtivé většiny naše společnost shodne. A to už by snad mohl být i silný argument i pro politickou reprezentaci.
