Článek
Nový koordinátor strategické komunikace na Úřadu vlády Otakar Foltýn v několika rozhovorech pro média nastínil svou představu o prioritách státní komunikace. Například v krátkém rozhovoru pro ČT24 opakovaně zdůraznil důležitost komunikace o základních hodnotách definovaných v Ústavě. Zároveň za prioritu označil čelení informačnímu vlivu Ruské federace. Těmito vyjádřeními do značné míry kopíruje v české debatě převládající „heroické“ pojetí strategické komunikaci, která je vnímána jako nástroj pro sjednocení národa kolem určitých idejí a prostředek pro posílení odolnosti státu. Z běžné komunikace státu tedy údajně dělá komunikaci strategickou to, že se zaměřuje na úkoly herkulovských rozměrů.
Toto pojetí však přehlíží skutečnost, že podstata strategické komunikace spočívá ve správném nastavení procesů spojených s informováním veřejnosti bez ohledu na téma. Například britská Government Communication Service si strategickou komunikaci definuje jako soubor koordinovaných a koherentních komunikačních aktivit s měřitelným dopadem majících za cíl ovlivnit postoje cílové skupiny v souladu s veřejným zájmem. Z toho vyplývá, že úkolem entit vykonávajících strategickou komunikaci je úspěšně komunikovat veřejné politiky nebo služby. Důležité tedy není komunikované téma samotné, ale schopnost státní instituce občanovi zprostředkovat podstatné informace.
Komunikace vždy představuje oboustranný proces a proto při jejím nastavení je nutné brát v potaz nejen priority státu, ale také zájmy občanů (což by konec konců v demokratickém kontextu mělo být samozřejmostí). Jedno z velkých rizik komunikace stavějících na hodnotách je právě to, že se bude míjet se svým publikem. Samozřejmě není špatně připomínat obsah Ústavy nebo důležité historické události - zejména pokud tyto případy ponechají prostor i kritické reflexi. Je však nutné brát v potaz, že tento typ sdělení asi příliš rezonovat mezi tou částí společnosti pro kterou je prioritou třeba zaplatit složenky za vysoké ceny energií či potravin (mimochodem jedna třetina českých domácností neušetří ze svých celkových měsíčních příjmů nic). Této skupině by se naopak mohli hodit třeba informace, které by pomohli zorientovat se v systému podpor, která stát nabízí. Tato informace je totiž nejen užitečná, ale má i svůj hodnotový rozměr, jelikož ujišťuje, že občané se na svůj stát mohou spolehnout. A mít tuto zkušenost vzbudí mnohem více důvěry v instituce než bezpočet osvětových kampaní o smyslu Ústavy či historii. Logikou malých a konkrétních kroků se řídí například projekt PR Pohotovost Ministerstva pro místní rozvoj, který pomáhá místním samosprávám komunikovat během krizových situací, a předchází tak eskalaci napětí ve společnosti.
Oproti tomu strategické komunikaci soustředící se na velká gesta a silná prohlášení neustále hrozí, že se bude míjet s žitou realitou určitou - a možná i značné - části společnosti. A pokud vznikne dojem, že stát se obrací pouze k části obyvatel a zájmy jiných skupin ignoruje, ve svém důsledku důvěru v instituce spíše poškodí.
