Článek
Návštěva odborného poradenství mi vysloveně prospěla. Dozvěděl jsem se například, že to, že se vaše polovička po změně partnera začne chovat zcela nestandardně, je naprosto standardní vývoj událostí. Největší oblibě se pak těší záležitosti, které do té doby byly považovány za zcela nepřijatelné a vůbec není nutné si s tím lámat hlavu, protože to časem přejde. Zmíněné lámání hlavy je pak samo o sobě disciplína, které je lepší se vyhnout, protože rozradostní pouze vášnivé milovníky depresivních stavů, zatímco pozitivněji laděnou část populace efektivně zbaví nadbytečného optimismu. Je mnohem lepší jít na procházku do přírody nebo zušlechťovat okolí domu. Jenže ve tři ráno se mi nechtělo ani kopat krumpáčem, ani trajdat po okolí, a to všechno jen proto, že situace v Praze překonala fázi zdánlivého klidu a vrátila se k bouřlivému standardu.
Vedlejším produktem nechtěného hloubání o životě bylo zjištění, že jednou z nejdůležitějších věcí při uzavírání manželství je volba takového partnera, se kterým se vám později bude dobře rozvádět. Vím, že jsou i výjimky, ale statistiky jsou neúprosné. Partner mé ženy nebyl nejzdatnější matematik, orientoval se na biochemii a mého syna přesvědčoval, že je zdravější pít vodu ze záchoda, nežli z vodovodní baterie, protože je tam méně bakterií. S takovým nastavením není divu, že ten klíčový fakt zcela ignoroval a z manželského klobouku si vylovil pěkně bestiálního králíka, jehož smyslem života se na konci jejich vztahu stala destrukce čehokoli, co by aspoň vzdáleně připomínalo partnerovo štěstí. Toto mentální naladění pak bylo vhodně doplněno slušnou porcí inteligence a nevšedního odhodlání překonat jakoukoli nesnáz při tom bohulibém snažení.
Díky tomu se partnerovo okolí bleskurychle seznámilo s faktem, že z milujícího otce se vyklubal promiskuitní gauner se zálibou v silikonových zlatokopkách. To vedlo k masivní redukci partnerových sociálních kontaktů, protože krajně nespolehlivé hlavy rodiny toho roku zrovna vyšly z módy. Vrcholové orgány společnosti, kde partner působil jako božský CEO, po zralé úvaze zkonstatovaly, že povyšování milenek do vedoucích funkcí není úplně v souladu s jejich etickým kodexem a CEO se přestěhoval na plakátu s firemním uspořádáním o dvě hierarchické úrovně níž. Moje žena na plakát ani nedohlédla, protože jí v cestě znenadání stály uzavřené vstupní dveře. A aby se jim doma lépe dumalo nad tím, jak znovu oživit skomírající kariérní růst, tak jim armáda partnerových ratolestí celé dny zpívala tklivý šanson o krkavčím otci, opuštěné matce a konkubíně bez svědomí. Žena se z toho samou radostí stala pravidelnou návštěvnicí zdravotnických zařízení všeho druhu a partnerovy děti přidaly k písničce další sloku o líné vši, co doma nehne ani prstem a radši se válí po nemocnicích.
Venku mezitím začaly vzduchem poletovat vločky a na dohled se objevily svátky klidu a míru. Ještě před nimi běhá po ulicích Mikuláš s čertem. Bestiální králíček přišel s nápadem, že když už se z našich dětí stali tak trochu sourozenci, tak že bychom mohli společně vyrazit do ulic jako mikulášská parta. Akce skončila úspěšně, děti si hraním na čerty vydělaly slušné kapesné, já jsem od králíčka dostal čaj a buchtu a moje žena, když to zjistila, dostala lehkou mrtvici. Partnerovi děti se zdokonalily ve zpěvu, protože sloku o nemocnicích zpívaly pro velký úspěch dvakrát. Aspoň jim šly na Vánoce koledy pěkně od ruky.
Dříve, než se na stromečku rozsvítila světýlka, měl můj synek v Praze první taneční vystoupení s novým souborem. Moc se mi na něj nechtělo jet, trávil jsem tou dobou už dovolenou na venkově, ale žena mě přesvědčila, že se půjdeme podívat společně, takže jsem slíbil, že dorazím, aby měl synek radost. Netušil jsem, že společně znamenalo i ve společnosti partnera. Ten celý večer zarputile demonstroval nehynoucí lásku k mé ženě a vřele otcovský přístup k mému synovi. Říkal jsem si, že by mohl trochu ubrat, ale hledejte si stopy empatie u individua, které ze všeho nejraději pije toaletní vodu.Naše neformální konverzace chutnala jak čerstvě nařezané kovové piliny s kapkou chilli a jako milovník pikantních pokrmů jsem si ji patřičně užíval. Naštěstí si žena všimla, že moje barva obličeje není způsobena nadměrnou konzumací punče a zrovna, když jsem se partnera chystal kamarádsky odeslat mezi jeho dvě spodní mozkové polokoule, ho odtáhla do nedaleké kavárny. Vlastní vystoupení už jsme sledovali ve dvou týmech, kde kavárenské béčko bylo strategicky umístěné vzadu v koutě a hned po skončení odkráčelo k domovu. Já jsem, po náležité oslavě skvělého pětiminutového představení, synka odvedl za nimi a vyrazil zpátky, organizovat své první Vánoce v domečku bez panenky.
Z toho jsem měl trochu obavy, individualisticky pojatý Štědrý večer mi zněl jako synonymum pořádně šťavnaté depresivní pečínky, která bude výrazně výživnější než tradiční kapr a bramborový salát. Zrovna, když jsem si pohrával s myšlenkou, že se objednám ke slavnostní tabuli v rodině své sestry, abych jim trochu okořenil jinak bezstarostné a klidné období, se mi ozval můj nejstarší syn. Ten pod stromeček, kromě dodávky nemalého množství salátu k večeři, dovezl i svoji přítelkyni a přidal se k nim i nejstarší syn mé ženy, takže nakonec jsem měl doma pěkně veselo. Tradičně ponechané volné místo pro náhodného kolemjdoucího využil kamarád dětí ze sousedství, který k nám později dorazil se srdem plným lásky a náručí plnou láhví vína, aby snad láska náhodou nevyschla. O dvě, tři láhve později vyrazila omladina na půlnoční a starší ročníky do postele zaspat svůj premiérový štědrovečerní mejdan. Zlaté prasátko pochopitelně nepřišlo, ale já jsem měl odjakživa radši dobrou náladu, než předražené artefakty, a tak jsem usínal plný pozitivních dojmů a těšil jsem se na zbytek zimního volna.
To proběhlo skvěle, hned druhý den dorazil synek a než jsme vyzkoušeli všechny nové dárky, byl tu konec roku. Objektivně jsem zkonstatoval, že šťastný a úspěšný rok vypadá o chlup jinak a místo bujarého veselí ve společnosti spoře oděných krasavic jsem si naordinoval procházku přírodou spojenou s rozjímáním nad tím, jak zařídit, aby ten další nebyl takový propadák. To dá rozum, že jsem toho moc nevymyslel. Ale ve skalách bylo krásně a těch několik lidí, které jsem tam potkal, se mnou ztratilo pár milých slov. Byla to vydařená kalendářní tečka a plánování budoucnosti jsem s lehkým srdcem nechal na další rok (a další díl).
