Článek
Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Na otázku, jestli by i u nás nepomohly bojkoty obchodů – hypermarketů, kvůli vysokým maržím převážně zahraničních obchodních řetězců, lze odpovědět lidovou moudrostí: „Nikdy nepoznáš, zda něco funguje, dokud to nevyzkoušíš.“
Ve svých starších příspěvcích jsem varoval, že přijde doba – těžké časy, které nebudou vhodné pro zemědělskou činnost, alespoň ne v podobě, jak ji dnes známe. Není podstatné, jestli za nepříznivými povětrnostními podmínkami stojí globální oteplování nebo něco jiného, jedno je v tomto ohledu naprosto jasné: nestabilní – proměnlivé počasí výrazně zhoršuje sklizně a zisky zemědělcům.
To se postupně promítá do všech zemědělských komodit, které tím pádem letí vzhůru, že se všem malospotřebitelům z toho pořádně točí hlava. Na druhou stranu, když se dozvídáme z ověřených zdrojů, za kolik se vykupuje litr mléka od českých zemědělců a jaká je následně cena tohoto produktu v hypermarketu, asi každému dojde, že tady něco nehraje.
🐄 Výkupní cena mléka od zemědělců
- Březen 2025: 13,09 Kč/l
- Únor 2025: 12,95 Kč/l
- Leden 2025: 12,80 Kč/l
Uvedený zdroj: https://vuzv.cz
🛒 Maloobchodní ceny plnotučného mléka v hypermarketech (květen 2025)
- Albert: 24,90 Kč/l
- Billa: 23,90 Kč/l
- Globus: 19,90 Kč/l
- Kaufland: 19,90 Kč/l
- Penny Market: 16,90 Kč/l
- Tesco: 19,90 Kč/l
- Lidl: 17,90 Kč/l (akční cena)
Uvedený zdroj: Albert, akcniceny.cz, akce.najdislevu.cz. Ceny se mohou lišit v závislosti na aktuálních akcích a lokalitě.
Proč jsou u nás potraviny „předražené“, když by ve skutečnosti mohly být levnější, než se na první pohled zdá? Pojďme se tedy v tomto článku podívat pravdě na zoubek.
Drahota v ČR: Kde se ztrácí naše peníze?
Pobavilo mě prohlášení ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL), který tvrdí, že na vysokých cenách potravin v ČR se „přiživili všichni“. Měl tím pan ministr na mysli i svůj vlastní resort? I když si všichni výrobci a zpracovatelé potravin stěžují na vysoké ceny energií, které bezpochyby mohou velmi nepříjemně zahýbat cenami, jakmile se na tato tvrzení podíváme pod lupou, zjistíme něco úplně jiného – totiž to, co svědčí o „chamtivosti“ některých podniků, ať už českých, nebo zahraničních.
Jako příklad lze uvést velkého producenta kuřecího masa – Drůbežářské závody Klatovy – které i přes enormní náklady na energiích dokázaly vykázat zisk o téměř 47 % vyšší než v roce 2021 a dokonce o 67 % vyšší než v roce 2020. To už samo o sobě vybízí k otázce, zda skutečně všichni v řetězci táhnou za kratší konec, nebo jestli si někdo přece jen nevzal víc, než mu náleží.
Čím víc jsem se tímto problémem zabýval, tím víc jsem měl pocit, že se v tomhle labyrintu nedá vyznat. Vysoké ceny českých potravin se očividně točí mezi několika hlavními postavami: Danou Večeřovou, prezidentkou Potravinářské komory; Tomášem Prouzou, prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu, který zastupuje zájmy obchodníků, včetně supermarketů a hypermarketů; a ministerstvem zemědělství pod vedením zmíněného ministra Marka Výborného.
A tento labyrint je ve skutečnosti kruh – nedotknutelný kruh zainteresovaných skupin a lidí, kteří, s trochou nadsázky, připomínají žáby sedící na prameni. A ty se svého pramene dobrovolně nevzdají.
Co tím chci říct? Ceny potravin neodůvodnitelně stoupají – a přitom za to prý nikdo „nemůže“. Když za to nikdo nemůže, nezbývá než zapojit selský rozum. A ten mi říká, že skutečnost je podle mého soukromého názoru taková, že všem výše zmíněným stranám v tomto „uskupení“ - „kruhu“ tento stav zkrátka vyhovuje.
A pokud je tahle moje spekulace pravdivá, nemůžeme se pak divit, že když nikdo nic proti růstu cen nepodnikne, může se brzy stát, že dosáhneme smutného prvenství – že budeme mít v rámci celé EU nejdražší potraviny. Uvědomme si jedno: pokud budou potraviny cenově nedostupné, začnou se kvalitní potravinové suroviny nahrazovat méně kvalitními, a to je cesta do pekel.
Jestliže bude naše obyvatelstvo vyživováno méně kvalitní stravou, logicky nám porostou náklady na zdravotnictví – imunita lidí bude oslabena, protože kvalitní strava je základem zdraví. Z tohoto bludného kruhu vede cesta ven jen přes nás, zákazníky. Ano, právě my rozhodujeme o tom, co se bude v obchodech prodávat a především za jakou cenu.
I když má slova mohou znít trochu alibisticky, pravdou je, že právě zákazníci rozhodují, jaké zboží budou kupovat – nebo ne? Když čeští zákazníci nebudou v hypermarketech kupovat předražené zboží, například aktuálně rajčata cca 500 g za 99 Kč, obchody nebudou mít jinou možnost než ceny výrazně snížit.
Na otázku, kam se ztrácejí naše peníze za předražené potraviny, lze odpovědět jednoduše: do kapes těch, kteří odpovědnost přehazují jeden na druhého. Dovedete si představit, co by se asi strhlo v Polsku, kdyby tamní ministr zemědělství Robert Telus prohlásil, že jako ministr nemá žádný vliv na cenotvorbu potravin a že za drahé potraviny mohou zemědělští prvovýrobci, zpracovatelé nebo prodejci?
A protože by u našeho severního souseda něco takového nebylo ani náhodou možné, mohou se tak Poláci těšit výrazně nižším cenám u téměř všech potravin. Navíc, vinou toho, že jsou v Polsku potraviny na jiné (lacinější) úrovni než u nás, nakupují čeští (turisté) zákazníci raději v Polsku, kde nakonec končí i české DPH, z čehož má nepochybně radost tamější ministr financí.
A proto, když výše zmíněné – obrazně řečeno – sedící žáby na prameni nic proti této nepříznivé situaci nepodniknou, což ani nelze logicky očekávat, protože tak mohly učinit už dávno, nezbývá jiná možnost než odpor. A ten se už jinde v EU osvědčil – i tam, kde by to nikdo nečekal. Mluvím o bojkotu nákupů v obchodních řetězcích, které pak byly nuceny hledat kompromisy a přistoupit ke zlevnění potravin.
Samozřejmě, že i v těchto zemích někteří zasvěcení ekonomové spotřebitele varovali, aby se takových akcí zdrželi – prý povedou jen k dalšímu zdražování potravin. To se však nepotvrdilo. V tomto ohledu možná nejlépe vystihuje situaci známý citát: „Kdo se nepostaví zlu, stává se jeho součástí.“
Když nám nepomůže stát, musíme si pomoct sami
Ten, kdo na vysokých cenách vydělává nemalé peníze, se svých marží určitě nevzdá. Proč proti tomu nezakročí stát? Vysoké rabaty z potravin totiž znamenají i vysoké daně, které se jistě hodí do zadlužené státní pokladny.
Všechno tak záleží na trpělivosti zákazníků. Současná situace, kdy se nejvíc nakupuje ve středu kvůli slevám v hypermarketech (alespoň podle mé zkušenosti), asi není úplně normální. Není přece obvyklé, aby se 500 g cherry keříčkových rajčat prodávalo za 99 Kč, a při slevě totéž množství za 45 Kč. Nepředpokládám, že by hypermarkety prodávaly za 45 Kč se ztrátou.
Vsadím se, že i při této zdánlivě výrazné slevě mají obchodní řetězce pořád slušný rabat. Pokud budeme tuto obchodní politiku tiše respektovat a dál nakupovat předražené potraviny, nemůžeme očekávat žádnou změnu – ceny neklesnou. Měli bychom se proto inspirovat chorvatskou zkušeností, konkrétně spotřebitelskou platformou „Halo, inspektore“, která vedla k celostátnímu bojkotu řetězců jako Lidl, Eurospin nebo DM Drogerie kvůli neúměrnému růstu cen potravin.
Bojkot probíhal ve vlnách, přičemž první z nich se uskutečnila 24. ledna 2025 a vedla k poklesu tržeb o 53 % a snížení počtu transakcí o 44 % oproti předchozímu týdnu. V reakci na protesty chorvatská vláda rozšířila seznam regulovaných potravin na 70 položek, včetně chleba, mléka, těstovin a dalších základních produktů.
Obchodní řetězce jako Konzum a Kaufland oznámily zavedení cenových stropů na stovky produktů. Když zákazníci pochopili, že odpor je na místě a že je možné obchodní politiku změnit ve prospěch spotřebitelů, bojkoty se rozšířily i do dalších zemí regionu. V Černé Hoře se 31. ledna 2025 uskutečnil bojkot, který vedl k poklesu tržeb supermarketů o více než 50 %. V Severní Makedonii došlo ke snížení tržeb o 46 % ve srovnání s předchozím dnem.
Tyto bojkoty ukázaly, že organizovaný spotřebitelský odpor může mít významný dopad na maloobchodní tržby a vést k určitým změnám v cenové politice. Přestože jejich dlouhodobé dopady zůstávají omezené, posloužily tyto akce jako důležitý signál veřejné nespokojenosti s rostoucími životními náklady. Jaké jsou závěry z těchto – podle některých českých ekonomů zbytečných – bojkotů?
Ano, skutečně k tomu došlo – obchodní řetězce jako Konzum, Lidl a Kaufland oznámily snížení cen u stovek produktů. Zároveň chorvatská vláda rozšířila seznam základních potravin s cenovými stropy, což mělo přímý dopad na zlevnění mléka, chleba, oleje, těstovin a dalších klíčových surovin.
Náš zákazník, náš pán. Platí pořád tento Baťův citát?
Demokracie není jen o volebních lístcích, ale i o protestech
Jak jsem uvedl výše, někteří mediálně známí ekonomové – například Petr Bartoň – zpochybnili efektivitu bojkotů s tím, že i kdyby lidé omezili nákupy na týden, pravděpodobně by jen více nakoupili předtím nebo potom. Zároveň varoval, že zastropování cen potravin, jako tomu bylo v Chorvatsku, může demotivovat výrobce investovat do produkce, což by v budoucnu mohlo ztížit případné snižování cen.
Nejsem ekonom, ale v tomto s panem Bartoněm nesouhlasím. I zemědělci, zpracovatelé a zejména zahraniční řetězce by si měli uvědomit, že prodávat potraviny s přemrštěnou marží je nemorální. V některých západních zemích by to bylo nepřijatelné – proč ne i u nás, když jsme součástí EU?
A pokud budou prodejcům neúměrně stoupat zisky jen kvůli tomu, že na českém trhu nepanuje dostatečná konkurence, jak je tomu v sousedním Polsku, podobné protesty „nahradí“ chybějící konkurenci a přispějí ke snížení cen. Celý výše zmíněný „nedotknutelný“ kruh už bude dobře vědět, co bude následovat, pokud se v Česku budou prodávat často i méně kvalitní potraviny než na západ od nás, a navíc za vyšší ceny.
Pokud se tak stane, mohou následovat celonárodní bojkoty obchodních řetězců, což je nepochybný donucovací prostředek, který může všechny řetězce přivést k rozumu, tedy ke slušnosti, jež povede ke snížení cen potravin. Za pokus nic nedáme, a proto bychom se neměli nechat nikým odradit. Měli bychom vyzkoušet to, co už se osvědčilo – spravedlivý „boj“ proti předraženým potravinám.
Vzkaz panu Bartoňovi: I kdyby lidé jen přesunuli nákupy, pořád mohou nakupovat u malých obchodníků nebo farmářů. A v takovém případě by bojkot svůj cíl splnil – velké obchodní řetězce by přišly o tržby, což je jazyk, kterému lze rozumět. Co si o tom myslíte?
Anketa
Zdroje:
