Článek
Musím se přiznat, že mě fascinuje, jak jsou Češi dobrotivým národem, pokud jde o pomoc druhým v nouzi – zvlášť když se jedná o děti. Ačkoliv jsme v mnoha ohledech hašteřiví, v solidaritě bychom mohli být vzorem i pro větší národy. Dobrotivost je bezpochyby vlastnost, na kterou můžeme být hrdí – zvlášť když vezmeme v úvahu, že jsme populačně spíše středně velký národ. Je to jen náhoda, že máme tak silný smysl pro altruismus? Nebo se za touto ctností skrývá nějaké tajemství, o němž nemáme ani tušení? Rozhodl jsem se tuto záhadu racionálně prozkoumat, ale veškeré závěry ponechávám otevřené objektivní kritice a diskusi.
Důkazy o naší solidaritě nacházíme i v minulosti
Domnívám se, že právě altruistická povaha pomohla českému národu přežít i v dobách největšího útlaku. Osobně jsem přesvědčen, že díky ní dodnes mluvíme česky. A to je opravdu nevídané, protože jsme si svou nezávislost a identitu uchovali jazykem míru. To z nás činí mimořádný národ s mentalitou, která vykazuje téměř nadpřirozené rysy. Vydobýt si své postavení v Evropě, jež prošla nesčetnými válečnými konflikty, včetně první a druhé světové války, nelze přičítat jen štěstí či náhodě – to už hraničí se zázrakem.
Uveďme si několik příkladů z minulosti, které potvrzují výjimečnost českého národa. Ačkoli jsem hrdý Evropan a vnímám, že dnešní Evropa je nastavena správným směrem k budoucnosti, neměli bychom zapomínat na to, že naši předci žili v době nesvobody, která jim upírala to nejcennější a nejposvátnější – jazyk tohoto národa, naši milovanou češtinu. V 18. a 19. století probíhala germanizace českých zemí. Císař Josef II. zavedl němčinu jako úřední jazyk a výrazně omezil používání češtiny ve školství i administrativě.
V roce 1897 se sice podařilo prosadit tzv. Badeniho jazyková nařízení, která měla zrovnoprávnit češtinu s němčinou ve státní správě v českých zemích, avšak kvůli silnému odporu německých nacionalistů byla tato nařízení brzy zrušena. České spolky a organizace tak nadále čelily cenzuře a zákazům činnosti, pokud byly považovány za „protiříšské“.
Německy mluvící obyvatelé, zejména šlechta a průmyslníci, měli často výsadní postavení ve společnosti, zatímco Češi byli v průmyslu i administrativě znevýhodněni. Čeští studenti a učitelé čelili omezením v přístupu ke vzdělání a univerzity byly dlouho převážně německé, například německá část Univerzity Karlovy. Jak ale tyto historické skutečnosti souvisejí se solidární povahou našeho národa?
V nejtěžších dobách habsburského útlaku dokázali naši předci něco nevídaného – s pomocí dobrovolných finančních darů vybudovali národní knihovny, muzea a další instituce, které posilovaly kulturní identitu a rozkvět utlačovaného národa.
Díky celonárodní sbírce mohlo být postaveno i Národní divadlo. Proto si dovolím tvrdit, že české národní obrození uspělo právě díky altruistické povaze našeho národa – vzácné a ve světě téměř nevídané mentalitě, která jen podtrhuje jeho jedinečnost.
Skrytá vazba mezi naším národem a vesmírem
V jednom internetovém rozhovoru jsem zmínil, že Češi mají k této zemi, k její půdě, zvláštní a celoživotní vztah, jakoby byli s ní spjati pupeční šňůrou, více než kterékoli jiné národy.
Tuto skutečnost si vysvětluji tím, že část naší vlasti vznikla dopadem vesmírného tělesa, které obohatilo zemi o minerály a vzácné půdy, jež jsou jinde ve světě vzácné. I když tuto teorii nelze jednoznačně dokázat, věřím, že pro ty, kdo žijí mimo tuto jedinečnou krajinu, může být těžší se adaptovat na jiný typ krajiny, zejména po zdravotní stránce, protože jim chybí voda a vzduch typické pro naše prostředí.
Obrázek vykresluje vznik Čech po dopadu asteroidu.
A to ani nemluvím o jídle – zemědělských potravinách, které vytvářejí minerální vazbu mezi příjemci a půdou nesoucí otisky vesmírného asteroidu, jenž obohatil naši zemi. Tato půda nás, kteří zde žijeme, formuje, zejména po mentální stránce, a vytváří z nás Čechy.
A protože se říká, že jsme to, co jíme, domnívám se, že tato půda nás ovlivňuje víc, než si připouštíme. I když jde o nepodložený názor, vysvětlení, proč jsou Češi ve sbírkách štědřejší než jiné národy, může alespoň trochu zahřát u srdce.
Za českou solidaritou se skrývá víc než jen národní povaha
Dnes vám už asi nic neříká konto Míša. Jednalo se o jednu z největších finančních sbírek, která probíhala v 90. letech minulého století. Peníze byly vybírány na to, aby Michal Budínský mohl vyjet do zahraničí na léčbu, která zahrnovala použití gama nože. Tento dvanáctiletý chlapec byl ohrožen krvácením do mozku, a gama nůž představoval jednu z mála možností, jak mu zachránit život.
V té době však gama nůž nevlastnila žádná z dostupných českých či slovenských nemocnic. Rodina chlapce neměla dostatek financí na operaci a léčbu v zahraničí. Rozhodli se tedy oslovit Nadaci Charty 77 se sídlem ve švédském Stockholmu. Nadace vypsala sbírku, díky které se podařilo shromáždit potřebné finanční prostředky.
Dvanáctiletý Míša mohl odcestovat do zahraničí, kde mu lékaři provedli operaci, která mu prodloužila život o desítky let. Po úspěšné operaci se Nadace Charty 77 rozhodla uspořádat další sbírku, tentokrát na zakoupení gama nože. Díky štědrosti Čechů a Slováků byl zakoupen unikátní gama nůž za 100 milionů.
O tom, že jsme skutečně neobyčejný (empatický) národ, dokazuje mnoho podobných případů a finančních sbírek, které pomáhají zachraňovat děti, které by bez našich finančních darů jistě zemřely. Vzpomeňme na Martínka, na kterého se vybralo více než 150 000 000 Kč. Celkem se na jeho záchranu zapojilo 307 079 dárců. Průměrná výše daru činila 493 Kč.
A skutečně srdce rvoucí je příběh roční Madlenky, který v Česku vyvolal obrovský zájem o dárcovství kostní dřeně. Myslím si, že není třeba tento smutný případ podrobněji rozebírat, protože hned po odvysílání se objevily neskutečné počty zájemců – dárců kostní dřeně, kterou malá Madlenka k záchraně svého života nutně potřebuje.
V tomto případě je velmi působivé, že pomoci nemusí vždy jen peníze, protože ne každý má možnost zapojit se do dárcovských aktivit. Nicméně ten krásný a lidsky hřejivý pocit, že někdo z dárců může skutečně roztomilé holčičce zachránit život, je pro dobrotivé Čechy jistě odměnou.
Kromě těchto sbírek Češi nezapomněli ani na pomoc napadené Ukrajině. Díky sbírce Člověka v tísni s názvem SOS Ukrajina se podařilo vybrat dvě miliardy korun! To samo o sobě nepotřebuje další komentář, protože to dokonale dokazuje neobyčejnost ducha našeho „velkého národa“.
Zdroje:
