Článek
A je to tady, vážení přátelé a čtenáři. Započal nový rok 2025 a proto se nabízí otázka, co nám všem asi přinese ve srovnání s tím předchozím? Nastane na Ukrajině konečně mír? Bude dostatek levných, ale zároveň nutričně bohatých potravin? Přijdou letos opět záplavy, nebo se naopak budeme potýkat se suchem? I když nejsem vědma, jedno lze říci s naprostou jistotou. Rychlejší vývoj a výkonnější technologie AI budou i nadále měnit nejen obraz tohoto světa, ale i samotný život na Zemi. A kdo ví? Možná se pro nás všechny může stát tento svět s nadsázkou řečeno světem rajským.
Samozřejmě za předpokladu, že to všichni budeme chtít a dokážeme tomu jít naproti. Kromě toho, za kolik budeme jíst a konzumovat potraviny, se rovněž nabízí otázka, čím budeme platit v našich obchodech – českou korunou nebo eurem (?), k němuž se naše vláda zavázala, když podepsala přístupovou smlouvu k Evropské unii. Anebo nás čeká s rozvojem digitálních technologií něco jiného – zásadní platební revoluce, která definitivně pohřbí 20. století do zapomnění a věčné historie? Posuďte to sami v tomto článku a zamyšlení.
Trocha historie k uvažování
Jak by asi vypadal dnešní svět, kdybychom nepoužívali peníze? Kdybychom nemuseli za nákup zboží v obchodech vůbec nic platit? Bylo by něco takového vůbec možné? Než vám odpovím na tyto otázky, pojďme si nejprve říct něco o tom, jak a proč přišly peníze na svět.
Peníze vznikly jako prostředek usnadňující směnu zboží a služeb, čímž překonaly omezení barterového systému, kde bylo nutné najít přesnou shodu potřeb mezi obchodníky. V předhistorických společnostech se jako platidla používaly různé předměty s obecně uznávanou hodnotou, jako mušle, kůže, obilí, sůl nebo drahé kovy. Tyto předměty měly trvalou hodnotu a byly široce přijímány, což usnadnilo obchodování.
Český název peníze vznikl z latinského „pecunia“, což byl výraz pro dobytek, jenž také představoval prostředek směny. Výraz „platit“ je odvozen od slova plátno, neboť se kdysi při směně užívaly plátěné šátečky. Nejběžnější formou peněz se staly mince z drahých kovů. V okruhu evropské civilizace vznikly první peníze v 7. století př. n. l. v Malé Asii, kde se s nimi seznámili Řekové. Od nich je převzali Římané a s nimi celý tehdejší civilizovaný svět.
První známé použití papírových peněz se datuje do 7. století n.l. v Číně, konkrétně za vlády dynastie Tang. V té době šlo spíše o dobropisy, které měly cestujícím kupcům odlehčit od těžkých mincí. Skutečně obíhající papírové peníze, známé jako JiaOZi, se objevily až v období vlády dynastie Song (960–1279 n.l.). Tyto bankovky byly původně vydávány jako potvrzení o uložených drahých kovech u státních pokladnic nebo jako záruka pro obchodní transakce.
Na našem území se první bankovky objevily v rámci tehdejší rakouské monarchie, a to v roce 1811. Nicméně až v roce 1892 došlo k rozmachu placení papírovými penězi, protože právě v tomto roce byla zavedena rakousko-uherská koruna a systém zlatého standardu, což vedlo k širšímu rozšíření papírových bankovek.
Tolik k penězům, a nyní se opět zamysleme, jak by vypadal svět bez peněz, tedy čistě hypoteticky. V tomto směru jde o mou ryze soukromou představu. Jsem přesvědčen, že automatizace a umělá inteligence umožní produkci zboží a služeb ve velkém množství bez potřeby tradičního peněžního obchodu. Lidé by pak mohli žít v systému, kde jsou základní potřeby zajištěny pro každého, bez toho, aby bylo třeba používat peníze. A musím se přiznat, že s tím, jak umělá inteligence nabírá na síle ve všech odvětvích lidského snažení, se podvědomě přikláním k této vizi budoucnosti.
Proč korunu nahrazovat eurem, když všem měnám zvoní hrana?
Česká koruna pro mě není jen symbolem naší státnosti, ale také jedním z mála znaků naší svébytnosti, pokud to mám říct jednoduše. Proto se nedivím, že polovina našich občanů stále odmítá zavedení eura, navzdory všem výhodám, které unijní měna přináší, například při cestování nebo obchodování. Ačkoliv nejnovější průzkumy uvádějí, že 49 % Čechů podporuje přijetí eura, z hlediska potřebné většiny zatím jednoznačně vítězí česká měna.
Co na to říkají ekonomové? Mnozí odborníci se domnívají, že přijetím eura by Česká republika ztratila kontrolu nad vlastní měnovou politikou. To by znamenalo, že by již nemohla samostatně reagovat na ekonomické výkyvy prostřednictvím úpravy úrokových sazeb nebo kurzových intervencí.
Problematická je nejen ztráta samostatnosti měnové politiky, ale i vysoké náklady spojené s přijetím eura. Podle analýzy ČMKOS by tyto náklady byly astronomické. Například bychom museli okamžitě přispět do Evropského stabilizačního fondu (ESM) částkou necelých 50 miliard Kč, a navíc bychom se zavázali k tomu, že v případě potřeby poskytneme dalších 365 miliard Kč.
Sdílení jednotné měny s ekonomikami v různých fázích hospodářského cyklu může vést k neefektivní hospodářské politice, která není přizpůsobena specifickým potřebám české ekonomiky. Kromě toho by členství v eurozóně mohlo přinést finanční závazky spojené s účastí na záchranných mechanismech pro jiné členské státy v případě jejich ekonomických problémů.
Ovšem nebylo by korektní, kdybych zde neuvedl argumenty pro přijetí eura. Kdybychom někdy v budoucnu přijali euro, k čemuž pravděpodobně nedojde, jak vám bude později vysvětleno, byli bychom součástí jednoho z nejstabilnějších měnových systémů, který zajišťuje větší pevnost a ochranu proti velkým kurzovým výkyvům, což může být výhodné pro exportéry a investory.
Naše zastoupení v eurozóně by mohlo vést k nižším úrokovým sazbám pro podniky i jednotlivce, což by podpořilo ekonomický růst a snížilo náklady na půjčky. A to ani nemluvím o silnějším postavení ČR v rámci EU. Členství v eurozóně by znamenalo aktivnější zapojení do rozhodovacích procesů Evropské unie.
Česká republika by mohla více ovlivňovat hospodářskou politiku na evropské úrovni. Když se objektivně zamyslíme nad tím, zda přijmout euro, či nikoli, všechny výše uvedené argumenty pro a proti jsou pravdivé. Jak se máme tedy rozhodnout?
Vzhledem k tomu, že současné světové měny čelí řadě problémů, které ovlivňují jejich stabilitu a důvěryhodnost, jako je vysoká inflace, která oslabuje kupní sílu měn, což vede ke znehodnocování úspor a negativně ovlivňuje ekonomiky, se stává stále více aktuální otázka stabilnosti měnových systémů. Například turecká lira a argentinské peso zažily dramatický pokles hodnoty v posledních letech. Dokonce ani nejsilnější měně světa, americkému dolaru, se problémy nevyhýbají.
Vysoké státní dluhy oslabují důvěru ve stabilitu měn. Americký dolar, závislý na enormním dluhu USA, vzbuzuje obavy o svou dlouhodobou stabilitu. Právě proto bychom měli jednat obezřetně a strategicky, jako chytrá horákyně.
Proč bychom měli svou energii a perspektivu investovat do něčeho, co možná brzy přestane existovat? Ano, tento možný konec, o kterém zde mluvím, se bohužel nevyhne ani české koruně. Světové měny, včetně naší koruny, postupně ztrácejí svůj význam. Ačkoliv jde o můj osobní názor, níže v tomto článku snadno pochopíte, co mě k tomuto poměrně jednoznačnému závěru vedlo.
Má papírová hotovost ještě místo v digitálním věku?
Rozumím, že může být těžké přijmout skutečnost, že žijeme v úplně jiném světě, než jaký znali naši předci. Pro někoho může být toto uvědomění noční můrou nebo zlým snem, který se zdá být vzdálený realitě. Avšak fakta hovoří jasně – náš čas a naše bytí stále více splývají s existencí umělé inteligence.
Souhlasím, že tyto změny, které jsem ještě nedávno jako badatel označoval za transformaci, přišly mnohem dříve, než se očekávalo. Jejich příčinou je neuvěřitelné zrychlení vývoje, které jde ruku v ruce s rozvojem umělé inteligence – všudypřítomného hnacího motoru lidstva. Symbolickým mezníkem je rok 2035, kdy v EU končí výroba spalovacích aut. Tento krok je výsledkem, ale zároveň i důsledkem technologického pokroku a s ním spojených změn.
Ani oblast bankovnictví a financí nezůstává mimo dosah tohoto rychlého rozvoje. Očekává se, že ve vyspělých ekonomikách budou kolem roku 2030 zaváděny digitální měny centrálních bank (CBDC). Tento krok představuje zásadní přechod směrem k digitálním měnám.
Ačkoli přesný časový rámec pro úplné odstranění papírových peněz není zatím stanoven, některé odhady naznačují, že k tomu může dojít během příštích 20–30 let. V zemích, jako je například Švédsko, kde je používání hotovosti již nyní minimální, by mohl být přechod na digitální měnu výrazně rychlejší. Naopak v regionech, kde je hotovost stále běžnou součástí života, může tento proces trvat podstatně déle.
Příklady aktuálních projektů CBDC:
1. Čína:Digitální jüan je v pokročilé fázi testování.
2. Evropská unie: Digitální euro je ve vývojové fázi.
3. Bahamy:Již zavedly svou digitální měnu zvanou Sand Dollar.
4. Švédsko:Pracuje na projektu e-krony.
Co z toho všeho můžeme vyvodit?
Pokroku se nevyhneme, ať se nám to líbí, nebo ne. Musíme se s ním naučit žít, jinak bychom jako živočišný druh mohli čelit zániku. To však neznamená, že bychom neměli vzestup a pokrok aktivně ovlivňovat – vždyť jsme jeho nedílnou součástí, že?
A protože i autor tohoto článku má právo vyjádřit svůj názor, dovoluji si vás, čtenáře, vyzvat k zamyšlení: Je v těchto časech skutečně výhodné a nevyhnutelné zavádět „papírové“ euro, když za pouhých deset let možná již budeme platit úspěšně zavedenou digitální měnou?
Myslím si, že bychom svou energii neměli věnovat přípravám na zavedení eura, ale spíše na adaptaci k přicházející digitální měně. Svět se s nástupem digitálních platidel očividně promění – možná až v jednu velkou virtuální realitu, jak bych tento proces nazval.
Zdroje:
