Čeština: stojí za to ji zachovat?

Po důkladném zkoumání jsem se zamyslel nad tím, co skutečně vystihuje Čecha jako Čecha, a dospěl jsem k jednoznačnému závěru: není to pití piva, pojídání vepřo knedlo zela, ani věčné kverulantství nad tím či oním. Ani naše národní zvyky, rozmanité tradice a ikonické symboly nedokážou vytvořit z nás skutečné Čechy. Co to tedy znamená být Čech? Stále nemáte jasno? Ve skutečnosti je to jednoduché slovo, zcela obyčejné „české“ slovo. V tomto článku se zaměříme na české slovo, konkrétně na češtinu, která nám umožňuje navzájem komunikovat a dělá z nás Čechy.

Češi se nevyznačují barvou pleti ani náboženským vyznáním, ale právě svou mateřskou řečí - češtinou. Toto bychom neměli opomíjet, protože právě díky češtině existuje tento stát – Česká republika! Přestože je budoucnost plná změn a neočekávaných zvratů, to, co nás dnes charakterizuje jako Čechy, nemusí v nedaleké budoucnosti platit stejně jako dnes.

Jeden čtenář mi v této souvislosti napsal, cituji: „Dodnes naše česká řeč, základní znak naší identity a příslušnosti k národu, není chráněna zákonem. Děti se učí češtinu ve škole, je to maturitní předmět, ale nikoho nezajímá, jak se křiví v praxi, a jak se proti tomu nic nedělá. Nikomu nevadí zbytečné pronikání angličtiny na úkor okleštění vlastní slovní zásoby. Snad všechny evropské země si svou historicky danou řeč dávno chrání zákonem. My ne. Jsme mnohem více (in), (cool) a (ready), je to zkrátka (easy). Projděte se centrem hlavního města, kolik najdete českých názvů na obchodech? Pro koho jsou určeny? Pro Čechy? Nezdá se. Když si své řeči nebudeme vážit, přijdeme o ni.“

Je pravdou, že právě v těchto globálních časech dostává čeština na frak. V této fázi článku nebudu komentovat, zda je to správný trend, nebo není. Ale občas se mi už stává, že když se dívám na hlavní zprávy, musím se tu a tam podívat do česko-anglického slovníku, abych pochopil, o čem ti komentátoři vlastně hovoří. Jako urážku nebudu považovat, když mě někdo označí za hlupáka, který neumí a neovládá anglický jazyk, což je vedle češtiny druhý jazyk používaný naší mládeží.

Navíc nemůžeme opomenout naše seniory, kterým je angličtina z mnoha důvodů cizí. Starší lidé totiž ve svém každodenním životě nepoužívají počítače tak často jako mladá generace, která si už bez digitálních technologií sotva dokáže představit svůj život. Máme tedy na výběr: můžeme se naučit „modernizovanou češtinu“, abychom jí rozuměli a nebyli zcela proti proudu živě vyvíjejícího se jazyka.

Vyvstává otázka, zda tyto změny týkající se češtiny nejsou náhodou pomyslným hrobníkem našeho rodného jazyka. V tomto směru věřím, že rodný jazyk je ten, kterým na nás mluví naši rodiče. Měli bychom se tedy zamyslet nad tím, co se změnilo, že rodiče, a zejména prarodiče, již nemusí svým vnukům rozumět, zejména kvůli digitálním technologiím.

Jde o chybu, za kterou může školní systém, který nedostatečně podporuje vlastenectví a znalost rodného jazyka – češtiny. Není to však vyloženě chyba školského systému, neboť vlastenectví musí vycházet z nitra lidské bytosti, nikoliv z toho, co vám kdo řekne nebo nařídí. Je to přirozená láska k rodičům a všem příbuzným, kteří s vámi sdílejí malý kus země a řeči, které se říká domov, či vlast. Jenže, ať už je to jakkoli, jazyk je v tomto případě jen komunikačním prostředkem.

Chci tím říci, že žádný národní jazyk, včetně angličtiny, nebude existovat věčně. S rozšířením internetu se svět významně zmenšil a jazykové bariéry se vinou toho rozplynuly jako pára nad hrncem. Podle mého názoru žijeme ve druhé babylónské éře, kde se jednotný jazyk rozdělil na různé řeči, jak je popsáno v příběhu o Babylonské věži. Na druhou stranu však dochází k určitému sjednocování, které povede ke vzniku jednotné celosvětové řeči.

Digitální svět, který prvně promluvil z Ameriky, kde se mluví angličtinou, nás přivádí k celosvětovému slučování jazyků. Tento proces by mohl vést k budoucí dominanci jednoho globálního jazyka, pravděpodobně angličtiny, ale není to zcela jisté. Závisí to na síle a pružnosti jednotlivých světových jazyků. Nicméně, jazyk budoucnosti, který by mohl sjednotit všechny národy, představuje jakýsi nástroj k dosažení věčného míru a pokroku lidského společenství. Proto jako Češi nemusíme litovat, pokud podle mého odhadu za sto let už neuslyšíme v této kotlině nádhernou češtinu, která postupně, jak jsem naznačil výše, splyne s celosvětově nejpoužívanějším globálním (univerzálním) jazykem.

Proč se obávat, že čeština může časem zaniknout? Časté používání novotvarů a anglicismů už dnes zastiňuje (hyzdí) náš národní jazyk. Takto dnes mluví naše mládež, a proto jsou obavy o osud češtiny zcela na místě: „Ten cool týpek fakt slušně flexil. Proč ho tak hejtíš, kámo? WTF? To je ale cringe.“ Myslíte, že je čeština v ohrožení, když ji budoucnost národa (děti) přestávají používat a nahrazují anglicismy? Na těchto příkladech lze vidět, že pokrok nelze zastavit, což znamená i vývoj směřující ke slučování a zániku některých jazyků.

Domnívám se, že světový mír a prosperita, ale i záchrana této planety, jde nad rámec jednotlivých národů, v tomto případě národních jazyků. Osobně mám rád anglický jazyk, zejména v hudbě, jako je country.

Nicméně nejsem příznivcem zbytečných anglicismů. Snažím se používat pouze češtinu ve svých článcích a úvahách. Úcta k našim předkům, kteří bojovali za zachování našeho národa, nás vede k tomu, abychom se vyhýbali nepatřičným anglickým výrazům. Budoucnost naší řeči závisí na nás samotných. Nicméně nelze ignorovat světový sklon ke sjednocování, který ovlivňuje vývoj jednotlivých jazyků.

S anglicismy se nepotýká jen čeština, jak jsem již zmínil, ale i jiné evropské národy, například náš jižní soused – Rakousko. V této alpské zemi vyšel slovník obsahující 400 anglických výrazů, které pronikly do každodenního života. Někteří příslušníci starší generace při nákupu nebo rozhovoru nemusí mnohým převzatým slovům z angličtiny rozumět.

Z tohoto důvodu vznikl speciální slovník pro rakouské seniory, aby se v záplavě anglických slov mohli alespoň trochu orientovat. Myslím si, že podobný slovník, vytvořený studenty a učiteli jedné rakouské střední školy, by byl užitečným pomocníkem i pro seniory v naší zemi, že?

Ukázky hesel ze slovníku anglicismů pro seniory v Rakousku

body milk – tělové mléko

callcenter – telefonické zákaznické centrum

CEO – generální ředitel, předseda představenstva

joystick – pákový ovladač

lobby – 1. vstupní hala (kde se přijímají návštěvy) 2. zájmová skupina

open-air – pod širým nebem

pay-TV – placená televize

primetime – hlavní vysílací čas

sales – výprodej

shopping center – nákupní centrum

slum – chudinská čtvrť

snack – svačina, přesnídávka

sorry – omlouvám se

O čem tyto anglicismy vlastně vypovídají? Mnozí čtenáři, a především bohemisté, nemusí s tímto mým názorem souhlasit, čemuž rozumím, ale díky zmiňovanému jazykovému slučování dochází k tomu, že si mohou čeští i rakouští důchodci vzájemně popovídat, aniž by někdo z nich ovládal češtinu nebo němčinu. Není tento příklad fascinující ukázkou toho, jak lze z povrchu naší planety vymýtit zhoubnou rozdílnost, která se vždy podílela na všech možných válečných konfliktech, včetně druhé světové války.

Ano, budoucnost je neúprosná a zánikem rozmanitých jazyků a řečí to nekončí. Jak naznačují úspěšné testy s Muskovým čipem a projektem Neuralink, vědci se snaží vytvořit implantát, který by umožnil komunikaci mezi lidským mozkem a počítačem. Myslím, že se blížíme k možnosti telepatické komunikace mezi lidmi díky těmto pokusům.

K této technologii máme nezastavitelně nakročeno, a proto nelze vyloučit, že tato „revoluce“ vyvolá mentální změnu lidstva, která se projeví tím, že lidé nebudou spolu mluvit, ale komunikovat výhradně „telepaticky“ přes počítačové rozhraní. Pokud tomuto technologickému posunu nevěříte, vzpomeňte si na dobu, kdy neexistovaly žádné mobily ani internet. Kdybyste současnou dobu popsali někomu z devadesátých let minulého století, považoval by vás za blázna nebo pomatence. Dnes jsme vstoupili do evoluční epochy vzešlé z jedniček a nul – do digitální éry.

Skutečně věřím, že lidé v budoucnosti budou vybaveni implantáty, které dnes působí jako sci-fi technologie, ale které jim umožní telepatickou komunikaci. V takovém světě možná nebudou potřeba ani národní jazyky. A proto je důležité, abychom co nejvíce používali stávající mluvené slovo a naši mateřštinu - češtinu, která je pro nás v její čisté podobě nejcennější.

Díky tomu si můžeme na zápasech českých hokejových reprezentantů pořádně zakřičet: „Češi do toho!“, neboť v příštích letech, kdo ví, mohou čeští teenageři již skandovat: „Go, Czechs!“Takto to prostě je, ať se nám to líbí nebo ne, dobu nezměníme.