Článek
Letošní volby jsou skutečně důležité – v uvozovkách rozhodující. Ač prezident tvrdí, že systém se volbami nemění, dovolím si nesouhlasit. Znovu podotýkám, ať se to někomu líbí či ne: jsem nestranný publicista, který dříve působil v esoterických oblastech, jež mi dnes poskytují vhledy do budoucích časů. Právě tyto zkušenosti mi umožňují zůstat objektivním pozorovatelem. V tomto článku se mi snad mé přednosti podaří potvrdit. A i kdyby tomu tak nebylo, stále nebudu daleko od pravdy. Posuďte sami…
Vážení čtenáři, ještě než se dostanete k samotnému článku, musím vám vysvětlit jednu důležitou záležitost. Tento příspěvek byl editorem na této platformě odpublikován, a to kvůli porušení volebního moratoria. Článek jsem bohužel přihlásil v době, kdy už podle zákona nemohl být s politickým obsahem zveřejněn. Za svou neznalost se tímto omlouvám všem – čtenářům i redakci Medium.cz.
Nejprve jsem si myslel, že už nemá smysl článek v tuto neaktuální dobu znovu zveřejňovat, když volby dopadly tak, jak dopadly. Politici jsou postaveni před hotovou věc a musí se nějak dohodnout na stabilní vládě, kterou naše země potřebuje jako sůl. Volby ale dopadly téměř podle scénáře, který jsem předpovídal – až na úspěch Motoristů, kteří se označují za jedinou pravicovou stranu v naší zemi. Právě proto jsem se rozhodl tento příspěvek – volební odhad – znovu zveřejnit. Navíc si do tohoto vysvětlení mohu vložit několik podstatných poznámek.
Jak dopadly volby? Aby Hnutí ANO mohlo sestavit vládu – ať už většinovou, nebo menšinovou (o té druhé nejčastěji hovoří předseda Andrej Babiš) – musí se opírat o dvě nejslabší strany a politické proudy, které svými programy nevytvářejí homogenní jednotu pro trvalou spolupráci. Pokud by Andrej Babiš sestavoval vládu s SPD, je zřejmé, že jedna či druhá strana musela své voliče alespoň částečně obelhat.
Pro Tomia Okamuru je totiž zákon o všeobecném referendu – zejména o referendu týkajícím se vystoupení z EU a NATO – fundamentální podmínkou pro vstup do jakékoliv vládní koalice.
Oproti tomu Hnutí ANO svým voličům opět dalo ujištění, že nedovolí, aby se v ČR konalo referendum o vystoupení z EU či NATO. Tyto dva zásadní politické body tak objektivně brání spolupráci mezi Hnutím ANO a SPD, pokud by některá ze stran neporušila své předchozí sliby voličům – což samozřejmě nelze zcela vyloučit.
Ovšem pokud by k tomuto „vykličkování“ skutečně došlo, musel bych kriticky poznamenat, že ještě ani neodezněla kritika na současnou vládu Petra Fialy, které bylo vyčítáno porušení slibu o nezvyšování daní – ty se však vinou války na Ukrajině musely zvýšit. Nově sestavovaná vláda tak bude porušovat klíčové sliby, které dala svým voličům. Dále můžete pokračovat ve čtení článku, který byl z výše uvedených důvodů odpublikován.
Trojkoalice– nejdůvěryhodnější a nejpřesvědčivější
Z pohledu nezaujatého voliče, preferujícího nejdemokratičtější strany, mě letošní předvolební diskuze a akce skutečně překvapily. Pokud by mé odhady byly nesprávné, dokážu si představit kritiku, která mě postihne – zvlášť když si dovolím zpochybnit předvolební průzkumy a odhady. I když souhlasím, že Hnutí ANO vyhraje volby, pro něj půjde o Pyrrhovo vítězství.
Jak jsem už v předešlých zamyšleních uvedl, bez koaličních partnerů nebude Hnutí ANO schopno sestavit stabilní koaliční kabinet. A to je v těchto volbách nejzásadnější kritérium, které umožní sestavit budoucí vládu.
Pokud jste sledovali vládní trojkoalici, toto uskupení je schopné znovu spolupracovat s Piráty, kteří, jak předpokládám, se stanou největším překvapením těchto voleb. Ano, Piráti pod novým předsedou Zdeňkem Hřibem oslovují nejmladší voliče, a proto očekávám jejich velký volební triumf.
Proč se domnívám, že trojkoalice ve skutečnosti dosáhne lepších výsledků, než ukazují předvolební odhady? Současná vláda má premiéra Petra Fialu, který se silně vymezuje vůči extrémním stranám, tj. SPD a Hnutí Stačilo. Lidé nezapomněli, jaké to bylo před listopadem 1989, a právě proto sledují současné volby s velkým zájmem.
Zejména Hnutí Stačilo je vnímáno jako silně proruské, protože chce vystoupit z EU i NATO, a to je i s odstupem 36 let po listopadu 1989 v české společnosti stále ožehavé téma.
Nejdůležitější, co lze na těchto volbách vypozorovat, jsou současné geopolitické otřesy – nestabilita ve světě, které do našich voleb zasáhly zásadním způsobem.
Poté, co si čeští voliči pomalu uvědomují, že populismus na americké půdě nepřináší žádané ovoce, začínají být skeptičtí k prázdným slibům. Konkrétně například prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že hned po zvolení ukončí válku na Ukrajině, zatím nepřineslo žádný zásadní výsledek.
A pokud se mnoho členů SPD hlásilo k Donaldu Trumpovi, nyní objektivně vidí, co tahle populistická politika přináší nejen Evropě. Musí se smířit s tím, že Trumpova politika nepřináší ČR žádný prospěch, a to i ze strany největších zastánců z řad SPD, včetně samotného předsedy Tomia Okamury.
Nezapomeňme, co Okamura prohlásil o Trumpovi:
„Skvělý projev Donalda Trumpa, mluvil mi z duše… Prosperita, bezpečnost občanů, konec nelegální migrace, svoboda slova, konec cenzury – to jsou skvělé plány, které bych rád po letošních volbách realizoval i v České republice.“ A co se dnes děje v USA – alespoň podle toho, co denně čteme o Trumpově politice.
Konkrétně: nátlak na ministerstvo spravedlnosti, útoky na média, zásahy do nezávislých institucí, obcházení zákonů a zneužívání výkonných pravomocí. Podle švédského institutu V-Dem je eroze americké demokracie „bezprecedentní“ a USA se posouvají směrem k neliberální demokracii. To je hlavní důvod, proč musí předseda SPD ohledně referend – vystoupení z EU i NATO – hodně vážit svá slova. Očekávám tedy, že SPD ve volbách nebude o moc silnější než v minulosti.
Společnost si konečně uvědomuje, jak zranitelní bychom byli bez členství v EU a NATO, zejména s ohledem na narušování vzdušného prostoru ruskými drony.
V posledních týdnech došlo k opakovanému narušení vzdušného prostoru Německa a Dánska neidentifikovanými drony pravděpodobně ruského původu, přestože Moskva oficiálně zapojení popírá.
Jak jsem již uvedl výše, Hnutí ANO se prezentuje jako demokratická strana, která nechce referenda o vystoupení z EU a NATO. Andrej Babiš opakovaně a veřejně odmítl možnost referenda o vystoupení České republiky z NATO i Evropské unie. Nicméně tento požadavek nelze z hlediska stranických programů mezi Hnutím ANO a jeho koaličních spojenců realizovat.
Zavedení všeobecného referenda je klíčovým bodem volebního programu jak pro hnutí Stačilo!, tak pro SPD, včetně možnosti hlasovat o vystoupení z EU a NATO. To je další důvod, proč jsem přesvědčen, že Hnutí ANO bude oproti minulým volbám výrazněji slabší. Jde o můj čistě soukromý odhad – pokud se nevyplní, bude to jen brak, v opačném případě však zcela mimořádný příspěvek, který dokázal předpovědět momentální volební situaci a náladu ve společnosti.
Vyčerpaný Babiš - proti jiskřivému Fialovi
Těžko říct, zda předseda Hnutí ANO Andrej Babiš dostal pro televizní debatu nějaké pokyny, které ovlivnily jeho projev, každopádně působil velmi unaveně – jako by chtěl mít celé to politické „show“ co nejrychleji za sebou.
Nedokázal voličům srozumitelně vysvětlit, proč by měli dát svůj hlas právě hnutí ANO. Neustále zdůrazňoval, že ANO není extrémistickým hnutím, takže se Česká republika nedostane na chvost Evropské unie, jako je tomu v jeho rodném Slovensku nebo v Maďarsku.
Jenže jak můžete těmto slovům důvěřovat, když vaším jediným koaličním spojencem – jediným reálným potenciálem pro vznik funkční vlády – jsou dvě otevřeně extremistické strany, jejichž očividnou prioritou je czexit, tedy vystoupení naší země z EU, a dokonce i z NATO.
Takže máte na výběr pouhé dvě možnosti. Buď své voliče zradí Hnutí Stačilo a SPD, nebo své voliče zradí Hnutí ANO vedené Andrejem Babišem. Karty jsou takto vrženy a jiné alternativy se vinou vzájemných antipatií mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou nenabízejí, pokud bychom uvažovali o takzvané velké koalici.
Evidentně unavený Andrej Babiš, kdyby se po volbách teoreticky vzdal svého předsednictví v Hnutí ANO, tak by tím nepochybně změnil politické podmínky natolik, že bychom si mohli představit vládní koalici mezi Hnutím ANO a dnešní trojkoalicí.
Leč nezapomeňme na Opoziční smlouvu, kterou tehdejší předsedové ČSSD Miloš Zeman a ODS Václav Klaus podepsali 9. července 1998. V té době by také nikdo nevěřil, že je něco takového vůbec realizovatelné – a přesto se to stalo.
Ovšem, když si vzpomenu na suverénního Petra Fialu, který hýřil ve všech televizních debatách energií a optimismem, nemohu si pomoci. Zdá se, že tyto důležité volby – kdy nikdo netuší, jak se bude válka na Ukrajině dále vyvíjet – nakonec jednoznačně vyhraje se svými staronovými politickými partnery, především posílenými Piráty.
To by nás mělo ochránit před politickými výkyvy, které by nás na geopolitické scéně mohly posunout nežádoucím směrem – kam by se žádný demokraticky smýšlející stát nechtěl dostat.
Na závěr tohoto článku a zamyšlení rád bych všem čtenářům popřál šťastnou ruku v těchto poněkud výjimečných volbách a připomněl Masarykův odkaz, který lze dnešními slovy parafrázovat asi takto: „Pokud demokracie vydrží 20–25 let, stane se stabilní a odolnou vůči autoritářským tendencím.“ A co jiného si máme přát než tato moudrá slova?
Anketa
Anketa
Zdroje:
