Článek
Českobudějovický Budvar je vskutku unikátní pivovar, protože je národním podnikem – tedy 100% vlastněný státem a zároveň podnikající v komerčním sektoru. Byl založen v roce 1895, takže má více než 128letou historii. Budvar loni utržil přes tři miliardy Kč. A kam směřuje zisk národního pivovaru? Stát z těchto peněz přispívá na mimořádnou podporu farmářů a zemědělců. Někdy si říkám, jestli by náš zadlužený stát nebyl na tom lépe, kdybychom měli více takových Budvarů v našich rukách – ideálně alespoň 10 %. Nejsem ekonom, a tak nechávám tyto záležitosti odborníkům, jejichž rady však nenechávám bez zamyšlení.
Bohužel se na diskutujícím poli objevili i tací politici, kteří by nejraději tuto perlu posilující náš státní rozpočet zprivatizovali. Nemá smysl zabíhat do podrobností, ale jediný paradoxní důvod, proč Budvar dosud nebyl privatizován, spočívá ve sporu, který trvá více než 100 let, a to mezi americkou společností Anheuser-Busch a naším národním pivovarem. Náš stát má obavy z privatizace pivovaru, aby nedošlo ke neznehodnocení duševního vlastnictví Budvaru na zahraničních trzích. A protože je dnešní svět velmi nestabilní, až roztěkaný, upozorním v tomto příspěvku ještě na jedno teď sice nereálné nebezpečí, které by mohlo výrobu piva na jihu Čech a jeho veškeré ochranné známky existenčně ohrozit.
Pojďme k pramenům sporu
V polovině 19. století přišel německý emigrant Adolphus Busch do amerického St. Louis hledat zaměstnání a měl v úmyslu vyrábět kvalitní pivo, které by svým charakterem připomínalo to české. Tento cíl se mu podařilo splnit, a to i přesto, že musel použít podobné výrobní techniky. Zakladatel pivovaru Anheuser-Busch, jenž dnes stále vede právní spory o ochranné známky s Budvarem, zemřel před 100 lety, konkrétně 10. října 1913.
V 19. století se na severoamerickém trhu prodával i Budweiser z Českých Budějovic, který byl oblíbený mezi evropskými přistěhovalci. Do roku 1918 se ale město nazývalo Budweis, a proto pivo vyráběné zde bylo známé pod tímto názvem. Spor o ochranné známky „Budweiser“ a „Bud“ mezi americkým pivovarem Anheuser-Busch a Budvarem trvá už více než 100 let.
Američané tvrdí, že jejich Budweiser je první značkové pivo v USA, vařené ve St. Louis od roku 1876, zatímco pivovar Budvar byl založen až v roce 1895. Češi však poukazují na to, že právo vařit pivo má město od roku 1265, takže tradice českého Budweiseru sahají o 800 let dál. „Nápad byl jednoduchý – vyrábět pivo stejné kvality, barvy a chuti jako to v Budějovicích,“ řekl Busch v roce 1894 při soudním jednání v New Yorku.
Od té doby prošel americký pivovar zásadní proměnou, zejména v roce 2008, kdy došlo ke spojení s belgickou skupinou InBev. Ta převzala Anheuser-Busch a tím vznikl největší pivovarnický gigant na světě – Anheuser-Busch InBev.
Jen pro ilustraci: ve druhém čtvrtletí loňského roku tento kolos zvýšil svůj hrubý provozní zisk (EBITDA) meziročně o 10,2 % na 5,3 miliardy dolarů, přičemž tržby vzrostly o 2,7 % na 15,3 miliardy dolarů. Mezi nejznámější značky, které spadají pod tuto nadnárodní společnost, patří například americký Budweiser, mexická Corona, německé Beck's a Löwenbräu nebo belgická piva Hoegaarden, Leffe a Stella Artois.
Za zmínku také stojí skutečnost, že Českobudějovický Budvar není v Evropě jediným pivovarem ve vlastnictví státu. Proč to zmiňuji? Je to vzkaz příznivcům privatizace, kteří často a mylně tvrdí, že v Evropě už národní podniky neexistují. Dokonce i „chápu“, že někteří čeští politici by nejraději Budvar zprivatizovali, protože by to mohlo krátkodobě vylepšit státní rozpočet.
Pravdou je, že ve světě není běžné, aby stát vlastnil pivovar, což je argument, který privatizaci Budvaru nahrává. Přesto existují výjimky – například spolkový stát Bavorsko vlastní pivovar Weihenstephan a Bádensko-Württembersko zase pivovar Badische Staatsbrauerei Rothaus. Budějovický Budvar tedy rozhodně není jediným státem vlastněným pivovarem.
Zdánlivě nemožné, ale realita říká něco jiného!
Když sleduji současné dění ve světě, je zřejmé, že s příchodem nového amerického prezidenta se minulost uzavírá a spolu s ní mizí i mnohé jistoty, na které jsme byli zvyklí. Obávám se však, že nejen čeští politici, ale i většina obyvatel si neuvědomuje, že Donald Trump nepřináší světu záchranu, ale spíše obchodní pohromu, která stěží může přinést něco dobrého.
Zavádění cel v době globálního rozkvětu a otevřený izolacionismus americké administrativy vrhají neblahý stín na euroatlantické spojenectví, které je klíčové jak pro USA, tak pro Evropu. A když za oceánem přestaneme mít důvěryhodného partnera, získáme tím soupeře – a soupeř, jehož hlavní hodnotou je imperialismus, se snadno stane nepřítelem.
Ano, tím chci opravdu říct, že Donald Trump se chová jako imperátor. Pozn. Imperialismus je pojem užívaný k označení velmocenské, dobyvačné, expanzivní a militantní politiky, vedené snahou o rozšíření vlivu jednoho státu nad jinými s cílem vytvoření velmoci nebo získání dominantního vlivu nad územím, na které si tento stát činí nárok z historických, nacionálních, náboženských, ekonomických nebo politických důvodů.
Prohlášení typu „pokud Kanada nechce cla, měla by se stát 51. americkým státem“ nelze brát ani s nadsázkou jako vtip. Spíše připomíná vyděračský imperialismus, jaký vládl před druhou světovou válkou.
Na otázku novináře, zda může vyloučit použití vojenského nebo ekonomického nátlaku k dosažení cíle získat Grónsko a Panamský průplav, Trump odpověděl záporně. „Ne, nemohu vás ujistit ani o jednom z těchto dvou scénářů, ale mohu říci toto: potřebujeme je pro naši ekonomickou bezpečnost.“
Tvrzení, že USA, když něco potřebují, si to vezmou vojensky, mě přivedlo k zamyšlení, které se týká i možné „šílenosti“, jež by mohla zasáhnout i naši zemi. V následujících řádcích snad pochopíte, jak světový populismus, byť na první pohled líbivý, může i naši republiku bez varování ohrozit.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Mám obavy, že na výše uvedeném tvrzení něco bude. V loňském roce se v Česku vypilo nejméně piva od roku 1963, což z pohledu pivního průmyslu znamená jediné: pivařům se přestává dařit. To se ale netýká Budějovického Budvaru. Výroba: 1 788 000 hl Tržby: 3,03 miliardy Kč (3,11 miliardy Kč v roce 2021) Zisk před zdaněním: 256 milionů Kč (423 milionů Kč v roce 2021).
Pivo
Z tohoto pohledu mě napadla bizarní úvaha, co by se stalo, kdyby Donald Trump, který bez váhání požadoval od Dánska ostrov Grónsko, najednou začal od České republiky požadovat, aby prodala národní pivovar Budvar společnosti Anheuser-Busch InBev. A to pod hrozbou, že pokud česká vláda nevyhoví, nebudeme mít přístup k pokrokovým technologiím, nejmodernějším čipům a AI systémům, včetně vysoce vyspělých zbraňových technologií, jako je kontrakt na nákup stíhaček F-35. A to vše pod hrozbou zavedením 30% cel na jakékoliv české zboží.
Musím se přiznat, že by mě opravdu zajímalo, jak by reagovali všichni příznivci Donalda Trumpa v Čechách, zejména jeho političtí stoupenci. Prodali bychom tento národní podnik, který má za sebou více než stoletou tradici a je symbolem české kultury a národní hrdosti?
A i když se může zdát, že k takové situaci nikdy nemůže dojít, vzhledem k tomu, čeho všeho je americký prezident schopen – například když vyhrožuje Dánsku anexí jejich ostrova Grónska – proč by se do hledáčku amerických ekonomických zájmů nemohl dostat i náš Jihočeský Budvar?
Každopádně není pochyb o tom, že prodej Budvaru by významně posílil akcie Anheuser-Busch InBev, což by této společnosti umožnilo i nadále zůstat lídrem mezi nadnárodními pivovary. Konec soudních sporů a neomezený trh pro americkou značku Budweiser by byl pouze bonusem k tomu, aby Donald Trump, dostál svému jménu a ideologii – Amerika na prvním místě.
Na druhou stranu, kdyby se něco takového skutečně stalo, což kvůli nevyzpytatelné povaze Donalda Trumpa nikdo nemůže vyloučit, předpokládám, že by Češi očekávali větší ochranu a podporu od EU, jejíž jsme nedílnou součástí.
A co z toho plyne?
Tuto nastíněnou situaci můžeme dobře využít k tomu, abychom si připomněli, jaké to asi je, když impérium ve prospěch svých zájmů vydírá či jinak poškozuje ekonomicky a vojensky slabší země, které se jen těžko mohou bránit takové imperialistické zvůli. I díky tomu, že jsme v EU, kterou někteří čtenáři z mnoha důvodů neoprávněně považují za hrobníka našeho kontinentu, věřím, že tento výše popsaný scénář nehrozí. Nicméně, jak se říká: „Člověk nikdy neví.“ Dějiny už mnohokrát ukázaly, že velmoci nekladou otázky – berou si, co chtějí. Grónsko může být jen začátek. A kdo bude další?
Zdroje:
