Co v sobě skrývá voda?

Příroda nás stále dokáže překvapit. Její kouzlo spočívá v harmonii a tajemných jevech. Nic nemůže konkurovat její originalitě. Matka příroda ukrývá mnoho tajemství, která nám mohou poskytnout důležité informace o životě a vesmíru. V této soustavě můžeme nalézt pravdu o naší minulosti a vhled do budoucnosti. Kdo pronikne do tajů přírody, může pochopit mnohé. Takové objevy mohou člověka povznést až do vyšších úrovní existence, kde se lidský duch osvobozuje od své závislosti na hmotě. Cesta k tomuto poznání je cílem života těch, kdo touží uniknout z apatie a hledají smysl ve vlastní existenci.

Jeden z prvních vědců, kterého fascinovala krása sněhových vloček, byl německý astronom a astrolog Johannes Kepler. Jiní badatelé, třeba americký fotograf a meteorolog Wilson Alwyn Bentley, zachytil na speciálním fotoaparátu okolo pěti tisíc snímků sněhových vloček. Na první pohled jsou sněhové vločky obyčejnou zmrzlou vodou, která ve formě srážek změní krajinu vždy k nepoznání.

Sníh je v dnešní době vnímán velice pozitivně, poskytuje zábavu v zimním období (alpské lyžování, běh na lyžích, snowboarding, atp.). Je hybnou silou turistického průmyslu po celém světě, který je v časech chladu na sněhu existenčně závislý. Řidiči obvykle nemají rádi sníh, což je pochopitelné, ale jinak je tato bílá nadílka přínosem pro lidi i přírodu. Zbytečně se v této pranostice neříká: „Únor bílý, pole sílí.“

Sněhové vločky jsou pozoruhodné už tím, že každý ledový dendrit je ve své podstatě originál, tzn. na světě není stejná vločka. Pevné skupenství vody (sníh) vykazuje neobvyklou charakteristiku v geometrickém uspořádání, ledové krystalky mají přibližný tvar šestiúhelníku, jejich podoba je vždy šestiboká. V odborné literatuře se uvádí, že jeden krystalek obsahuje přibližně miliardu molekul vody, což je dokonalost sama, posuďte sami?

Sněhové krystalky fascinují i současné vědce, kteří se snaží rozluštit záhadu mnohdy až ornamentálních tvarů vloček, které často připomínají květy rostlin. Představte si, že když sněhové vločky dopadají na vodní hladinu, vydávají pro lidský sluch neslyšitelný zvuk.

Tyto mikroskopické ledové útvary dělíme podle tvaru do sedmi základních skupin, přičemž každý z nich je umělecký unikát. Průměrná rychlost padajících vloček je odhadována na 1,7 metru za sekundu. Během jedné sněhové bouře dopadne k zemi okolo 40 milionů tun sněhu. Jestliže toto množství převedeme výpočtem na energii, odpovídá tato hodnota síle 120 atomových bomb!

Většina lidí si myslí, že sněhové vločky jsou bílé barvy, ale není tomu tak! Jednotlivé krystaly mají ostré hrany, které lámou světlo ve všech směrech. Naše oko tak registruje sníh jako bílý, přestože je zimní povlak prokazatelně průhledný.

Jako zajímavost mohu uvést, že velikost běžné vločky se pohybuje od 0,5 do 1 cm. V americké Montaně však spadla v roce 1887 nadprůměrně velká vločka, která měla velikost přes 38 centimetrů. Nejintenzivnější sněžení bylo zaznamenáno mezi 13. a 19. únorem 1959 v americké Kalifornii.

Tehdy napadlo tolik sněhu (cca 4,8 metru), že většina domů byla doslova zasypána pod vrstvou bílé masy, která na několik týdnů ochromila celou zasaženou oblast. Po této dramatické zkušenosti se už vůbec nedivím, že mezi námi jsou lidé, kteří mají strach ze sněhu a mrazu, trpí tzv. pagofobií. Kromě této velice nepříjemné úzkosti je sníh jinak prospěšný lidskému zdraví. Zemědělci dobře vědí, že voda z tajícího sněhu je tou nejlepší zálivkou pro jejich pole; sněhová vláha vždy zaručuje větší úrodu.

Mnozí léčitelé jsou přesvědčeni o prospěšných účincích rozmrazené vody, která je považována za všelék na civilizační nemoci. Rozmrazená voda prý snižuje chuť k jídlu, odplavuje usazeniny z ledvin, čímž zlepšuje stav kůže a krevní tlak. Normalizuje také hladinu cukru, posiluje funkci jater a zvyšuje mozkovou aktivitu.

Ať už je to jakkoli, tající voda léčí a obnovuje životní sílu, v místech, kde přírodních zdrojů není dostatek. Jako perličku bych zmínil ještě jeden jev, který souvisí s chladnutím vody. Co si myslíte, která voda zamrzá rychleji, teplá nebo studená? Většina čtenářů by logicky předpokládala, že chladnější voda zmrzne dříve než ta teplá. Narazil jsem však na informaci, která tvrdí opak. Teplá voda se prý kvůli intenzivnějšímu odpařování ochladí rychleji a zamrzne dříve než studená. To je fakt neuvěřitelné, ale pravdivé.

V souvislosti se sněhem musím ještě vzpomenout na vynikající recept, který jsem získal od své babičky. Tato moudrá žena v zimních časech připravovala vynikající pochoutku z čokolády, kterou nazývala „čokoláda na sněhu - čekuláda na sněhu“.

Pochutina se připravovala následujícím způsobem: ochucená čokoláda se rozpustila na mírném ohni a poté se vlila do připravených formiček. Tyto formičky se následně umístily do sněhu, který byl vložen do škopku. Jakmile hmota ve sněhu ztuhla, bylo možné ji okamžitě požívat. Tato úprava výrazně zlepšuje kvalitu čokolády. Nebojím se tvrdit, že v charakteristických rysech chuti je tento produkt zcela výjimečný.

Každopádně jsem vyzkoušel i jiný postup (formičky byly vloženy do chladničky), ale ten nedosahoval stejných kvalit lahodnosti jako čokoláda chlazená sněhem. Racionálně to nelze vysvětlit; mohu se jen přiklonit k názoru, který jsem uvedl na začátku článku: „Příroda se nedá v ničem napodobit, originálu se zřejmě nic nevyrovná.“ Koneckonců, když se pozorně podíváte na vyfotografované sněhové vločky, nepochybně uvidíte jejich absolutní jedinečnost, nádheru a ladnost přírody, která může vylepšovat i kvalitu výše popsané čokolády.

Lidské tělo je převážně složeno z vody (70 %). S věkem člověk ztrácí schopnost udržovat vodu, což vede k dehydrataci. V tomto systému lze vypozorovat vysychání, což znamená, že nedostatek tekutin zahušťuje krev a lymfu, což brání plynulému pohybu tekutin v těle. Tento stav může zaplavovat organismus toxickými látkami, které postupně vyvolávají různé nemoci.

Znečištěná voda působí nepříznivě na zdraví člověka, je živnou půdou pro plísně a bakterie. Neměla by se nacházet v těle člověka, protože otravuje organismus stejně jako jed. Čistá voda je naopak základem života. Už naši předkové to věděli. A co my?

Pokud trpíte vážnou nemocí, můžete zkusit místo drahých léků čistou vodu. Pití čisté vody totiž pomáhá detoxikovat tělo, což může přinést úlevu a pomoci v uzdravení. A navíc, úsměv na rtech.

Nicméně v současné době je problém dostat se k pramenům čisté vody, protože chemizace životního prostředí téměř zamořila veškeré pitné zdroje. Jak tedy máme pít neznečištěnou (nezakalenou) vodu, když je jí zjevný nedostatek? Jak jsem již výše popisoval, řešením může být zmražená voda, která je jakoby revitalizovaná a tudíž čistá.

Mnozí vědci i badatelé se domnívají, že v kapalině se skrývá nedoceněný potenciál, který může změnit náš současný pohled na vodu a její nevídané účinky. Některé pokusy s tímto prvkem dokazují, že voda dokáže absorbovat energii, která se nachází v jejím okolí.

To podporuje teorii, že voda má paměť s nadpřirozenými vlastnostmi. Japonský vědec Masaru Emoto svými pokusy prokázal, že v tekutině se odrážejí jak negativní, tak i pozitivní emoce na energetické úrovni.

Jestli na vodu působíme pozitivními podněty, jako je například meditační hudba, vzniklé krystaly po zamrznutí vykazují geometricky pravidelné tvary. Naopak při negativním podnětu, například hluku, se vždy tvoří chaotické a nepřesné vzory.

Pokud bychom se ponořili do hloubek hypotetických výzkumů, nemusel by se nám Ježíšův čin (proměna vody na víno) jevit jako zázrak, ale jako úspěšná prezentace tajů přírody znalého mistra. Měl Ježíš Kristus hlubší znalosti o vodě než máme dnes? Nezapomeňme, že v biblických příbězích Syn Boží dokázal proměnit vodu na víno a procházel se po vodní hladině bez potíží.

To je sice z dnešního pohledu neuvěřitelné, ale s esoterickými znalostmi, kterými Ježíš Kristus panoval, to nebylo nemožné. Ve Starém zákoně se dočteme o Mojžíšovi, který skrze Boží moc otevřel Izraelitům cestu mořem, aby mohli uniknout egyptským pronásledovatelům. Je zřejmé, že s pomocí Božího zásahu tento prorok dokázal masy vody (dokonce moře) ovládat k užitku svého lidu.

Pohlédneme-li na hladinu vody, uvidíme v ní odraz svého vlastního obrazu. V tomto kontextu lze vodu chápat jako zrcadlo, ale zároveň ji lze vnímat jako prostředek umožňující jakoukoliv transformaci, kdy se myšlenky proměňují v pevnou hmotu. Co z toho vyplývá?

Voda může být za určitých okolností nesprávně chápána jako tzv. „Kámen mudrců“. Tato hypotetická substance, podle alchymistů, údajně dokáže přeměnit bezcenné kovy na zlato a také vytvořit elixír života, který slouží k omlazení a dokonce i k dosažení nesmrtelnosti.

Ale to už se dostáváme za hranice neskutečna, které vždy doprovází jistý druh tajemství. To, co zůstává, je voda, především její vlastnosti, které se občas vymykají lidskému chápání. A proto bychom neměli zapomenout: „Kdo jí ovoce, má při tom myslet na ty, kdo vypěstovali ovocné stromy. Kdo pije vodu, má myslet na pramen.“

Tento článek byl také otištěn na tomto webu: www.odrazy-tajemna.wz.cz