EU nemám v oblibě, ale jak by vypadala naše země bez ní?

Musím se přiznat, že bych si nikdy nedokázal představit, že jako dlouholetý odpůrce EU budu nakonec zpívat Ódu na radost. Časy se však mění tak rychlým tempem, že dnešek se zdá být již dávno zapomenutou historií. To, co bylo, už dávno není, a ani Evropská unie již není tím, čím kdysi byla – tedy tím společenstvím, do něhož naše země dobrovolně vstoupila. A protože ani svět už není tím, čím býval, je důležité si uvědomit, že Evropská unie je dnes naším domovem, ale i tvrzí, která nám poskytuje ochranu před globálním nebezpečím, jemuž jsme neustále vystaveni. Evropu chtěl odjakživa kdekdo ovládat a věřte, že tomu není jinak ani dnes, protože starý kontinent (Evropa) je v hledáčku odvěkých i nových hegemonů světa, kteří by náš kontinent nejraději rozkrájeli jako kus chutného dortu. Proto je důležité, aby tuto skutečnost pochopili nejen příznivci sjednocující se Evropy, ale i všichni odpůrci panevropských ideálů a hodnot. Bez silné Evropy budeme vazaly v rukou velmocí s jiným pohledem a názorem na demokracii i způsob svobodného života, který je nám tak drahý.

Dnes čelíme hrozbám, s nimiž jsme se v minulosti nikdy nesetkali a které mohou ohrozit to, na čem nám nejvíce záleží, čímž je – demokracie, jež se po celém světě vytrácí kamsi do neznáma. Dvanáct hvězdiček na evropské vlajce symbolizuje ochranu a soudržnost.

Tento znak nás chrání proti vlivům, s nimiž by jednotlivé země, zejména menší státy, samy nemohly obstát, zvláště v dnešním světě, kde je mezistátní rivalita součástí běžného života.

I když je EU otravná v tolika záležitostech, nejsem si vůbec jistý, jestli by náš „státeček“ mohl svobodně existovat v současném globálním uspořádání, kde mnoho velkých a nedemokratických dravců (států) doslova číhá na to, jak uchvátit ekonomicky nebo vojensky tu či onu menší nebo slabší zemi. A právě tyto velké země, nebýt našeho členství v EU, by si na nás smlsly jako špaček na třešni, posuďte sami…

Dokud se nás válka netýká, neexistuje! Nemohu hodnotit, kdo může za válku na Ukrajině, popřípadě kdo koho k čemu vyprovokoval, ale ať je tomu jakkoliv, agresor, neboli okupující vojska, jsou z Ruska. Tečka.

To je nezpochybnitelný fakt, který nemůže sebevětší rusofil zpochybnit. Navíc nesmíme zapomínat na historickou zkušenost, která nás stále varuje před ruskou mentalitou a velmocenskými choutkami, vycházejícími z tradičního imperialismu ruského národa. Proto si musíme neustále připomínat Maďarské povstání, nebo také maďarskou revoluci, která vypukla 23. října 1956.

Maďarské povstání bylo celonárodním povstáním proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci Maďarské lidové republiky, které probíhalo od 23. října do 10. listopadu 1956. Tato vzpoura nakonec skončila velmi tragicky. Výsledkem bylo téměř 5 000 mrtvých a bezmála 300 000 uprchlíků. O odsouzených a politicky zavražděných lidech raději ani psát nebudu.

A koneckonců, naše vlastní zkušenost s invazí vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. Ano, tato traumatizující okupace pod taktovkou Sovětského svazu, která si vyžádala 108 obětí a 500 těžkých zranění, představuje přesně ten důvod, proč je naše členství v EU nutné, navzdory všem možným pochybením - nesmyslům, které byly napsány bruselským perem.

Pokud se zaměřím na konkrétní kritiku, nemohu úředníky z EU pochválit za nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o bylinkách. Vinou této vyhlášky se nesmí uvádět podrobnější informace, které by ve vás mohly vzbudit dojem zdravotního nebo léčebného účinku bylin, i když se o nich píše v odborných knihách, herbářích a naši předkové je používali stovky let.

Nicméně žijeme v demokratických poměrech, a proto, když se najde pozitivní vůle, lze jakoukoliv šílenost z Evropské unie napravit. Nemohu popřít, že prosadit změnu přes byrokratický aparát v Bruselu není jednoduché, přesto je to možné.

Proč je tedy všechno zlé k něčemu dobré? Je zřejmé, že historická traumata, která zasáhla naši zemi a náš národ, fungují jako určitá „prevence“, která nám říká: „Dvakrát nevstupujte do stejné řeky.“ Co tím chci říct? Je pro nás důležité mít přátelské vztahy, například i s takovými sousedy jako je Rusko, ale nesmíme zapomínat na historické (negativní) zkušenosti. Ty nás totiž oprávněně nabádají k opatrnosti.

I když nemám EU v oblibě kvůli všem možným a výše popsaným šílenostem souvisejících s evropskou legislativou, přesto se cítím pod ochranou dvanácti hvězd zcela bezpečně, i když tuším, jaká nemístná slova mohou padnout na moje postoje a názory. Jestli s tímto mým konstatováním nesouhlasíte – což je vaše právo – zamyslete se nejprve nad tím, zda by bylo možné napsat obdobnou úvahu v jakékoliv jiné zemi (?), kde není garantována svoboda slova. Tudíž si vážím toho, co máme, i se všemi nedostatky, které lze při troše dobré vůle změnit k lepšímu.

Je důležité podotknout, že pasivita bez snahy o nápravu může být kontraproduktivní. To znamená, že i odpůrci modro-zelené politiky (modro-zelená politika je směr EU k takzvané zelené, ekologické politice) by se měli aktivně zapojit do společného hledání a řešení, vedoucího ke kompromisu. Jde o to, že Evropa je postavena na dialogu, nikoliv na diktátu, proto jsme skutečným ostrovem svobody, na rozdíl od fiktivního ostrova svobody, za který se vydává ostrovní stát Kuba.

Není náhodou, že nejméně demokratické země používají v názvu své země přívlastek „lidová republika“. Tady v Evropě se setkáváme s podobným názvoslovím - „národní strana“. Oba tyto názvy se odvolávají na lid a národ, ale je otázkou, jak blízko k těmto hodnotám ve skutečnosti mají, když se dostanou do špatných rukou, kde se posléze tyto pojmy vytratí jako pára nad hrncem.

Vskutku, datová síť a AI pokrok, dva klíčové výdobytky dnešní doby, změnily svět natolik, že kdysi exotické a vzdálené země se díky internetu a moderním dopravním prostředkům přiblížily až k prahu našeho domova. Dnes má obyčejný člověk pocit, že bychom sousedili například s Čínou nebo Indií, i když tyto orientální země jsou od nás tisíce kilometrů vzdálené. Díky digitálnímu sjednocení a internetu mohou na vás z jakékoliv části světa zaútočit političtí nepřátelé nebo obchodní rivalové.

Kybernetické útoky proti obyvatelům EU už byly mnohokrát zaznamenány, ale dokud se vás to osobně netýká, málokdo jim věnuje pozornost. Když došlo k útokům na české banky (Komerční banka, Air Bank, Fio Banka, ČSOB a Česká spořitelna), které vedly k výpadkům internetového i mobilního bankovnictví, mnozí neoprávněně kritizovali tyto finanční instituce za technické problémy, přičemž skutečná příčina byla v útocích proruských hackerů. Například proruská skupina NoName057(16) měla v úmyslu ovlivnit české prezidentské volby a útočila také na společnosti ve výrobním sektoru.

Takhle se určitě nechová bratrská země ke svému slabšímu bratru, jak se často říká o ruském národu po osvobození Československa v roce 1945. Je však důležité poznamenat, že toto je pouze můj osobní názor a není mým úmyslem zpochybňovat oběti sovětských vojáků, kteří bojovali proti nacistickému nepříteli. Z výše uvedených skutečností jsem si uvědomil, co takové hackerské útoky mohou napáchat, vzpomněl jsem si na nedávnou bouři, která u nás zapříčinila jednodenní výpadek elektrického proudu.

Ani si nedovedete představit, jaké problémy a potíže může takový jednodenní výpadek elektrického proudu způsobit. Jednoduše řečeno: „Bez elektřiny není dnešní člověk člověkem, ale spíše novorozencem, který není schopen samostatného života.“

Takže i když na nás zatím nepadají bomby jako na Ukrajině, přesto jsme pod neustálou palbou hackerských útoků řízených z Ruska. Pokud tyto útoky neskončí, jak můžeme důvěřovat ruskému vedení, že chce ukončit agresi vůči Ukrajině? Jak mohou sousední země věřit, že se nemusí obávat ruské federace, aby neskončily pod jejím vlivem jako Československo v roce 1948? Proč právě toto dávám do souvislosti s naším členstvím v EU? Představte si, že bychom nebyli součástí Evropské unie a NATO.

Co všechno by si mohly mocné a znepřátelené země dovolovat proti Česku. V tomto kontextu si připomeňme tragická léta naší historie: 1938-1968. Myslím si, že každý rozumný člověk by měl podobné útoky kritizovat, protože tyto hackerské činy jsou odsouzeníhodné a mohou být považovány za terorismus.

Díky našemu členství v EU mohou naše instituce a celá státní sféra reagovat efektivněji na kybernetické útoky. V důsledku toho jsou většinou všechny útoky z nedemokratických zemí krátkodobého, i když nepříjemného, charakteru. Co se týče kybernetických hrozeb, má EU v tomto směru účinnou a společnou strategii, která nás chrání před nečekanými riziky.

Evropskou unii můžeme oprávněně kritizovat za mnohé, především za neschopnost rychle, účinně a jednotně reagovat na globální problémy. Například uprchlická krize podle mého názoru nejvíce otřásla důvěrou v EU. K tomu se přidávají zbytečné regulace, na které Češi nemohou zapomenout, jako například kauza s pomazánkovým máslem nebo rumem prodávaným v ČR pod názvem Tuzemák. Jistě mi dáte za pravdu, že tyto problémy jsou jen drobné nevýhody ve srovnání s tím, co nám členství v EU skutečně nabízí.

Kdybychom nebyli součástí EU, což si v dnešní době těžko dokážu představit, byli bychom na tom lépe nebo hůře? To je klíčová otázka, protože odpověď ano či ne, s negativy nebo pozitivy, podtrhuje váš osobní přístup k tomu, co bylo v tomto příspěvku postaveno na pomyslnou váhu.

Pokud na této váze zvážíte, že je dobře, že jsme v EU, i s veškerými negativy, které členství v tomto společenství přináší, vypovídá to o vás, že egoismus a prospěchářství jsou vašemu intelektu cizí pojmy. Jak se říká: „Beru všechno, nebo nic.“

Jestliže převáží druhý názor, vzpomeňte si na národy a země východně od nás, které nemají ani možnost uvažovat o svobodném vstupu do EU nebo jiného uskupení podle vlastního uvážení a svobodné vůle, například Ukrajina, Gruzie, Moldavsko.

Možná kdyby fanatičtí odpůrci EU místo luxusních letovisek na francouzské či španělské riviéře trávili svou dovolenou například v KLDR, rychle by změnili svůj nezlomný názor na veškeré nedostatky v našem společném prostoru. Tento prostor byl kdysi rozdělen železnou oponou pod smrtelným elektrickým napětím, podobně jako ve zmiňované Korejské lidově demokratické republice.

Jedno vím zcela určitě: z nejednotnosti a oslabení Evropské unie budou mít radost pouze její nepřátelé a obchodní rivalové, kteří by chtěli matičku Evropu a její zaběhlé pořádky vymýtit z povrchu zemského.

Závěrem bych chtěl všem nezaujatým čtenářům sdělit: Jak by naše země vypadala, kdybychom nebyli součástí Evropské unie? Navštivte například politicky nestabilní Gruzii, totalitní Bělorusko nebo poničenou Ukrajinu, kde umírají zbytečně děti – což je v 21. století trestuhodné.