Článek
Velice rád vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě jako malý kluk chodil na velikonoční pondělí koledovat. Bylo to ještě za socialismu – v době, která křesťanským tradicím příliš nepřála. Ale díky Bohu, krásný lidový zvyk chodit s pomlázkou koledovat tehdejším vládcům vůbec nevadil. Naopak – takzvané koledování bylo dokonce podporováno. Sice nám ve škole nikdo pořádně nevysvětlil, proč se musí děvčata pořádně vyšlehat vrbovou pomlázkou, ani proč je vejce symbolem Velikonoc. Nicméně pro děti – a zvlášť pro kluky – to byla nesmírná zábava: pořádně vyšlehat děvčata, a ještě za to dostat krásně malovaná vejce. Samozřejmě až po zazpívání tradiční velikonoční písně, která zněla – a zní:
Hody, hody doprovody
Dejte vejce malovaný,
Nedáte-li malovaný,
Dejte aspoň bílý,
Slepička vám snese jiný.
V době internetu lze zjistit všechno – přesto nevíme nic
Ještě než se pustím do psaní a vysvětlování, musím se vás na něco zeptat: Víte vůbec, co vlastně stojí za koledováním? Proč ve skutečnosti chodíme na Velikonoce koledovat? Vsadím se s kýmkoliv, že i když jsou informace o koledování na internetu snadno dostupné, většina lidí vlastně ani netuší, jak to s tímto krásným lidovým zvykem ve skutečnosti je. Například – zatímco u nás převládá tradice šlehání pomlázkou, na východ od nás, a leckde i na Moravě nebo na Slovensku, se k tomu ještě přidává i polévání vodou.
A to je prvek čistoty, protože voda smývá staré, uschlé a přináší nové, čisté a svěží. V některých oblastech se lidé dříve dokonce rituálně koupali v potocích. Jinak na většině našeho území převažuje zvyk používat pomlázku. A proč právě pomlázku?Měla by být spletena z vrbových proutků, což rozhodně není náhoda – vrba je totiž strom vody a života, má silnou regenerační schopnost a symbolizuje obnovu a růst.
Ženy by neměly vnímat šlehnutí proutkem jako nějaké ponížení. Vyšlehání bylo odjakživa považováno za akt předání životní síly, zdraví a plodnosti – magicky jde o „probuzení“ k novému cyklu. Stejně jako se probouzí země, stromy, květy – probouzí se i člověk. Takže když někdo řekne, že pomlázka je jen starý zvyk bez smyslu, je to přesně naopak! Je to životní rituál zakořeněný hluboko v našem spojení se zemí a cykly přírody.
Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14. století – z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera, který ve velikonočním kázání popisuje pomlázku takto: „Manželé a milenci šlehají se metlami a tepají rukou v pondělí a úterý velikonoční. Ospalé a lenivé časně z rána v pondělí velikonoční házejí do vody nebo alespoň je polévají.“
Na pomlázce mě zaujala i bohatost našeho jazyka – v různých částech České republiky má totiž pomlázka různá jména. Například na střední Moravě ji nazývají tatar, na jižní a střední Moravě mrskút, na severní Moravě a ve východních Čechách šmigrust, na celé Moravě se můžeme setkat i s výrazem korbáč, a ve středních Čechách zase krásně starobylým znějícím slovem pamihod.
Kdo se rozhodne plést pomlázku, měl by vědět, že se vyrábí z čerstvých vrbových proutků, které se následně zdobí barevnými stuhami. Tyto stuhy přitom nenesou jen dekorativní funkci – každá barva má svůj význam. Červená stuha vyjadřuje náklonnost, modrá symbolizuje naději a zelená značí sympatii.
Vajíčka - symbol nového života k Velikonocům patří
Když už se bavíme o Velikonocích, tak bychom měli vědět, že vajíčka jsou symbolem Velikonoc z několika důvodů, které mají historické, náboženské i kulturní pozadí. A protože v naší zemi slavíme křesťanské Velikonoce, které jsou spjaty s Ježíšovým vzkříšením, jsou i vajíčka symbolem nového života a plodnosti. Z těchto informací o vajíčkách se v podstatě dozvídáme moudra našich dávnověkých předků, kteří moc dobře věděli, že vajíčka jsou nejen chutná, ale že jsou i nesmírně zdravá pro lidský organismus. K tomuto konstatování s vejci se na konci článku ještě vrátím.
Dřív bylo během postní doby zakázáno jíst maso, mléko i vejce. Ale slepice samozřejmě nepřestaly snášet, a tak se vejce sbírala a uchovávala na později. Když půst skončil, nastal čas oslav – a právě vejce, která byla po celou dobu zapovězená, se stala symbolem konce odříkání a návratu života. Lidé je začali barvit a rozdávat – nejen jako jídlo, ale i jako dar. Vajíčko totiž odjakživa představovalo nový začátek, život, probuzení. A tak se stalo neodmyslitelnou součástí Velikonoc.
Malovaná vajíčka k Velikonocům neodmyslitelně patří – a není to žádná novinka posledních let. Tento krásný zvyk má kořeny hluboko ve východní Evropě, kde se vejce barvila už ve středověku. Za tím stála víc než jen snaha o krásu. Dřív se věřilo, že malované vejce má kouzelnou moc – dokáže ochránit domov před zlem a přinést štěstí. V některých krajinách je lidé dokonce pokládali na oltář jako dar bohům, aby zajistili bohatou úrodu a zdraví pro celou rodinu. Dnes si možná říkáme, že je to jen hezký zvyk. Ale i tahle „obyčejná“ tradice nese v sobě dávné poselství o životě, naději a přání dobra.
Ještě dávno předtím, než se slavily Velikonoce jako křesťanský svátek, hrála vajíčka důležitou roli v pohanských oslavách jara. Byla považována za symbol nového života, zrození a obnovy – vždyť co jiného představuje nový začátek lépe než právě vajíčko? Když po dlouhé zimě přišlo jaro, příroda se probudila k životu a lidé to vnímali jako zázrak, který si zaslouží uctít. A tak se v mnoha kulturách vejce stala součástí rituálů, které měly přivolat plodnost, hojnost a sílu přírody. V tomto světle dává vajíčko na Velikonoce hluboký smysl – je to vlastně oslava života samotného.
Tradice je jako naše kulturní identita
A protože už víme, že vejce neodmyslitelně patří k Velikonocům jako silný symbol nového života a zrození, je důležité o nich psát a mluvit – zvlášť v dnešní době, která bílým skořápkám příliš nepřeje. Pamatuju si, že když jsem jako dítě chodil koledovat, bylo druhý den po Velikonocích možné poznat, že se tyto svátky slavily – v ulicích se povalovaly rozbité kraslice, které nedopatřením spadly z košíku.
Co tím chci říct? Tenkrát byla vejce tak levná, že si jich vlastně nikdo moc nevážil. Dnes? Venku stěží zahlédnete jediné spadlé vajíčko – vykoledovat si kraslice totiž není žádná legrace. Každý koledník si je hlídá jako oko v hlavě, protože se chce doma pochlubit, kolik jich nasbíral. A není se co divit – při dnešních cenách je to skoro jako rýžovat zlato.
Pokud mohou vejce – i když je to možná trochu nadsazené – skrze tradice podporovat identitu našeho národa, pak se musíme ptát: proč jsou jejich ceny v roce 2025 na historickém maximu?
Rád bych připomněl, že v minulosti probíhala jedna z nejúspěšnějších kampaní proti konzumaci vajec. Ano, vejce byla tehdy často označována za „cholesterolového zabijáka“. Toto označení vycházelo z tehdejších dietních doporučení, která varovala před vysokým obsahem cholesterolu ve vejcích a jejich možným negativním vlivem na zdraví srdce.
Tato doporučení vedla k omezení konzumace vajec, i když pozdější výzkumy ukázaly, že mezi příjmem cholesterolu z potravy a hladinou cholesterolu v krvi neexistuje přímá souvislost.
Kupříkladu studie publikovaná na ScienceDirect zjistila, že konzumace jednoho vejce denně nemá prakticky žádný vliv na hladiny LDL-cholesterolu v krvi, který je považován za rizikový faktor pro srdeční onemocnění.
Dnes je tomu právě naopak – vejce jsou považována za tzv. „superpotravinu“. Možná i tahle skutečnost přispívá k tomu, proč jejich cena stoupá. Nicméně se pojďme podívat na možné souvislosti, které dělají z vajec cenový šafrán – pokud to tak mohu zjednodušeně říct.
Jsme to, co jíme
Musíme si to říct na rovinu – když zdraží energie, automaticky rostou náklady na chov nosných slepic. K tomu si připočtěte dražší krmiva, která jsou na energiích také závislá. A výsledek? Tradiční strava, jako jsou vajíčka, logicky podraží. Až to možná dospěje do bodu, kdy si je bude moct dovolit jen ten, kdo na ně opravdu má.
Když k tomu všemu ještě připočteme různé zákonné regulace – například přechod na alternativní chovy (jako jsou bezklecové systémy v rámci EU) – náklady na chov dále rostou.
A s nimi samozřejmě i ceny pro spotřebitele. To je pro budoucnost našeho obyvatelstva zásadní problém, protože z běžné potraviny se stává luxusní komodita. A to je znepokojivý trend – vejce byla po dlouhá léta cenově dostupným zdrojem kvalitních bílkovin.
Jinými slovy řečeno – pokud přestaneme jíst tradiční potraviny, jako jsou vejce, můžeme očekávat, že většina obyvatel bude mít podlomené zdraví a oslabenou imunitu. A to už se vlastně děje, protože v posledních letech zaznamenáváme výrazný nárůst civilizačních nemocí. Může to souviset i s tím, že kvalitní a tradiční potraviny jsou kvůli vysokým cenám pro velkou část lidí jednoduše nedostupné.
S tím souvisí i otázka: proč naše společnost tloustne? Mnozí odborníci budou tvrdit, že je to kvůli přejídání. Nicméně jako badatel předpokládám, že hlavní příčina spočívá v nekvalitní stravě s nutričním deficitem, která je dnes běžně prodávána.
Ano, kvalitní potraviny vás dokážou dostatečně nasytit, zatímco přeslazené a na vitamíny chudé (synteticky vyprodukované) potraviny v nás naopak vyvolávají hlad a nechuť k pohybu.
Následky takového stravování jsou fatální. Myslím si, že ptačí chřipku lze v tomto ohledu považovat za jeden z nejsilnějších faktorů, které ovlivnily zdražení vajec po celém světě. A pokud něco nezměníme – tedy náš celkový přístup k chovu zvířat a ke kvalitě potravy, která například nedokáže ochránit chovné slepice před ptačí chřipkou – pak zřejmě děláme něco zásadně špatně.
Takže co tedy musíme udělat, abychom naši drůbež ochránili a zabránili tak hromadnému usmrcování kachen, hus, slepic či kuřat? Myslím si, že tato otázka nepatří výhradně mně, ač jsem badatel, který se snaží nacházet odpovědi i na to nevysvětlitelné. Samozřejmě vás ale nepřipravím o svou hypotézu – takovou, která možná napoví, proč se to všechno děje.
Už jsem o tom psal výše – pokud se člověk špatně vyživuje, nemůže být zdráv. A totéž platí i pro výživu, kterou podáváme drůbeži či skotu. Není proto divu, že se nyní například v Maďarsku a na Slovensku objevilo vysoce nakažlivé virové onemocnění – slintavka a kulhavka. Čím byla tato zvířata krmena? To se dnes už asi nedozvíme, že?
Tak tedy ještě jednou, abychom zůstali v obraze. Když budeme slepice krmit přirozenou stravou – například žížaly, které jsou bohatým zdrojem bílkovin, což je pro slepice zvlášť důležité při snášení vajec, a nebudeme je krmit nepřirozenou stravou - ve formě extrahovaného sojového šrotu, který je běžnou složkou krmných směsí, možná budou takto chované slepice vůči ptačím chřipkovým virům o něco víc odolnější.
A to by se nepochybně velkochovům vyplatilo, protože „imunitně posílená slepice“ nemusí onemocnět vždy ptačí chřipkou, což by pomohlo tomu, že by se velkochovy drůbeže nemusely apokalypticky likvidovat.
Ono je diskutabilní, jestli je opravdu nutné likvidovat celé chovy kvůli výskytu ptačí chřipky. Podle mého (laického) čistě osobního názoru, i přes extrémní nakažlivost ptačího viru H5 a H7, mohou imunitně posílené slepice porazit tento virus.
Přírodní cestou lze dojít k tomu, aby byly vybrány – ušetřeny jen ty odolnější – přeživší slepice, což je z pohledu přírody přirozený výběr. Dlouhodobě by to mohlo vést ke vzniku populací s vyšší odolností. Takže už by nebylo zapotřebí slepice vakcinovat, nebo ještě hůře hromadně je usmrcovat. Myslím si, že si to naše pipinky – slepice zasluhují, zvlášť když by bez jejich vajíček nebyli Velikonoce těmi pravými. Co myslíte?
Když vajíčko přestane být symbolem života a stane se luxusem
Jedno je jisté – pokud budeme pokračovat v tom, co doposud děláme, nejde jen o drahé energie pro velkochovy, ale také o to, čím naši drůbež krmíme, jak jsem se již zmínil. Z aktuálního vývoje lze snadno usoudit, že doba, kdy si za jedno vejce připlatíme 50 a více korun, už není jen strašákem, ale velmi reálnou možností. Že vám to připadá k smíchu?
Kdysi jsem napsal článek o tom, že jednou budeme nakupovat máslo za 70-100 Kč, a dnes jsme už velmi blízko k tomu, co jsem tehdy odhadoval. Tento příspěvek a zamyšlení tedy nevyznívá jako vtip, ale jako hořká realita, která se může zanedlouho proměnit ve skutečnost. A když by jedno vejce stálo 50 korun nebo více, budou Velikonoce stále tím, čím jsou dnes?
Mnoho vajec by se asi nebarvilo a těch pár českých „miliardářů“ naši velikonoční tradici nejspíš nezachrání, pokud lidové zvyky nebudou vycházet odspodu. Co myslíte – dají se Velikonoce slavit bez vajec? A lze je vůbec něčím nahradit, když nejde jen o skořápky se žlutým obsahem, ale o hlubší význam, který nesou?
Kdo ví, možná přijde doba, kdy místo vajec budeme barvit a jíst jen Kinder vajíčka, koledy za nás bude zpívat umělá inteligence a pomlázka bude zakázaná, protože se nebude slučovat s ideály ženské emancipace… a tak dále.
Ale v takovém případě přijdeme o duchovní tradici a především naději, že člověk je schopen porazit samotnou smrt. Vždyť o čem jiném jsou tyto nádherné svátky jara – Velikonoce – než o prosté naději, která nikdy neumírá. Proto si ji nenechme nikým vzít, aby i naše vnoučata dokázala recitovat:
Hody, hody doprovody,
Dejte vejce malovaný,
Nedáte-li malovaný,
Dejte aspoň bílý,
Slepička vám snese jiný.
Anketa
Zdroje:
