Článek
Je Země opravdu kulatá?
Jsou národy, které žijí přímo na hladině moří a jezer, případně v močálech nebo říčních déltách. Těm bychom mohli říkat „Vlhkozemci“. A jak říkat lidem žijícím v savanách, polopouštích a pouštích? Navrhuji název „Suchozemci“. V posledních letech se objevuje nový lidský druh, kterým můžeme říkat „Plochozemci“. Ti žijí všude po světě, i v Čechách. Jak se liší od majoritní společnosti, pro kterou lze použít výraz „Kulozemci“? Výrazně, protože kulozemci žijí na povrchu koule, kterou někdo nepovolaný a neznalý nazval „Zeměkoulí“. Plochozemci žijí na zvlněné kruhové placce, a mají „recht“. Copak člověk zdravého rozumu může tvrdit, že Země létá povětřím kolem mrňavého Sluníčka, když je tak veliká?
Plochozemci pochopili, že ty nesmysly kolem pohybu planet a měsíců šíří dezinformátoři, placení světovou zločineckou lobby. Jdou s těmi intrikami tak daleko, že například animačně ukáží start nějaké raketové obludy, v níž prý sedí lidé. Dokonce šli tak daleko, že filmaře donutili k tomu, aby udělali film o tom, jak nějací lidé přistáli na Měsíci. Copak je to možné, když Měsíc létá kolem naší Země, což je pravdivé, a je dost vysoko, aby bylo možné se do něj trefit? V tom filmu ukazovali, jak skáčou v potápěčských skafandrech někde po poušti, a vlní se tam americká vlajka. Jak by se tam mohla vlnit, když na Měsíci přece není vzduch, tedy ani vítr. V minulosti tu byly chybné teorie, které byly vyvráceny.
Za druhé světové války němečtí vědci dospěli k závěru, že žijeme na vnitřní ploše koule, přičemž její nosnou konstrukcí je masívní a do nekonečna sahající žulový monoblok, vytvářející přitažlivost země. Proto vedení války rozhodlo, že vzhledem k čerstvě objevenému radiolokačnímu vlnění budou lokátory mířit k obloze například na sever, aby mohli z odrazu vln odposlouchávat švédské zdroje, případně tím směrem vypouštět rakety. V tomto modelu Světa bylo uprostřed kulového prostoru Slunce, na nižší orbitální dráze se pohyboval Měsíc, čímž mohl měnit svoje osvícení pro pozorování každého bodu na Zemi.
Ve starověku v Egyptské Alexandrii žili před více jak dvěma tisíci lety dvě party astronomů, které po svém popisovaly chod našeho světa. Tito mudrci podpírali své teorie přesným měřením a výpočty. První astronomové vycházeli z toho, že středem vesmíru je Země kulového tvaru a kolem ní krouží po přesných kružnicových drahách planety (Merkur, Venuše), Slunce, potom další planety (Mars, Jupiter, Saturn) a nakonec Měsíc. Uran a Neptun nebyly bez dalekohledu pozorovatelné. Druzí tvrdili, že středem vesmíru je Slunce, kolem něhož krouží na obloze pět planet, malé slabé světlo Měsíční a naše Zeměkoule. V seznamu zaměnili jen Zemi za Slunce.
Dnes tu máme „plochozemce“, kteří se vrátili do egyptských, řeckých a starších mýtů, kdy lidský obyvatelný prostor představoval ostrov plovoucí v nekonečných vodách, osvětlovaný denním a nočním světlem, pohyblivým Sluncem a Měsícem. Vody nebeské i zemské pramenité, plnící řeky a oceány, na obvodu ploché země, ohraničené řekou Okeán, padají do hlubin Země. Dá se tedy říci, že tato teorie už tisíciletí existuje. Proč to někdo plochozemcům neřekne?
