Článek
„Vojíne Kefalíne, jmenujte tři ideové pilíře naší lidové armády! Ano, správně, jsou to soudruh Hus, soudruh Žižka a soudruh Jirásko!“ Po šedesátém osmém se už zkoušelo tak, aby nebyl kompromitován ani zkoušející, ani zkoušený. To neznamená, že by základní vojenská služba nebyla stejně „absurdní“ nebo veselá. V tomto směru se na ní nic nezměnilo, jen trochu kulisy, výstroj a jména velitelů. Bohužel, černí baroni už vymizeli, a já „Tankový prapor“ nedopsal, protože mne předběhl nějaký Josef Škvorecký. Ode mne by to byl jen chabý a neuvěřitelný duplikát. Avšak něco přece jenom bylo nového.
Jako účastníci a absolventi vojenské katedry při vysokých školách jsme byli přezkušováni stroji. Kolik tanků má západoněmecká divize nebo jakou ráži má americká houfnice, nás přirozeně nezajímalo, stejně jako většinu našich velitelů. Všichni jsme chtěli tu dobu nějak přežít. Bystří kolegové zjistili, že zkoušecí stroje mají jeden program, který se pouze posouvá o určitý počet začátků testu. Stačilo objevit pevný kód strojů a naučit se jej použít pro všechny čtyři druhy testů. Na každou otázku bylo možné odpovědět jedním ze čtyř písmenných symbolů A; B; C(Č); D. Spolužáci ten kód rozlouskli, takže pro úspěšné absolvování vojenské přípravy jsme se každý musel naučit zvláštní básničku nazvanou pracovně „BAČA“:
A DoBrýCíDí BAČA BýCi, DrBe DrACiDrACi, BuČí DuBA DuB.
Příklady použití: Test č. 1 začínal od písmene A.Test č. 5 od písmene D. Test č. 8 od písmene C a test č. 13 od písmene B. Propadl ten nedbalý posluchač, který neuměl dokonale básničku a chybně nastartoval kód. Kód byl totiž posunut podle jednoduchého klíče, kdy číslo testu říkalo, kde v básničce začít. Opravná zkouška zpravidla dopadla na výbornou, a důstojníci (učitelé) radostně říkali: Vidíš, když se učíš, tak je to snadné“.
A tak jsme se stali absolventy důstojnické školy, tedy těmi, kteří měli na výložkách zlaté kolejničky. Voják býval z hlediska vojenství dvouparametrickou (lidskou) bytostí. Jedním parametrem byla jeho hodnota (hodnost) a druhým jeho příslušnost (patřičnost), přičemž plnou identitu nosil zaznamenanou na dvou plíšcích. Šel-li do boje, měl je na šňůrce pověšené na krku, a proto se jim říkalo „psí známky“. Jeden štítek v případě úmrtí v boji šel do hrobu, druhý do vojenské administrativy, do archivu. V mírových dobách se voják prokazoval papírovou „Vojenskou knížkou“. Dva parametry každého vojáka mohou být záludné.
Představme si, že pluk má tři prapory, každý prapor tři roty a každá rota tři čety. Tak to alespoň bývalo u tankistů. V mužstvu se objevují hodnosti:
V – vojín; S – svobodník; D– desátník; Č – četař; R – rotný, P – praporčík
Zdálo by se, že v armádě nemusíte být příliš inteligentní. Stačí prý jen přesně a rychle plnit rozkazy. To je ale velký omyl! Nabubřelost absolventů rychle likviduje velitel pluku. Nařídil, aby sestavili slavnostní uskupení, kdy útvar bude tvořit devět vojáků (3×3)tak, aby se v řadě a zástupu nevyskytovaly dvě stejné hodnosti od stejné jednotky. A tady najednou vypukne panika. Absolventi s vysokými školami začnou kreslit a počítat, až se dílo podaří a je nakreslen plán nástupu. Druhý den velitel vysloví další rozkaz, že za stejných podmínek musí mít slavnostní útvar velikost 4×4. Teď už musí všichni oslovení spolupracovat a žádné vycházky se ten večer nepovolují. Nakonec se o půlnoci dílo podaří.
Třetí den se všichni děsí, s jakou blbostí zase přijde velitel útvaru. Mnozí tuší obsah rozkazu, a proto v 16 hodin po jeho vyhlášení se odcházejí skrýt na ošetřovnu nebo do vězení. Prý se má sestavit pod vedením velitelů rot slavnostní útvar 5×5. Celou noc se na „buzerplace“ zkouší, nikdo nezamhouří oko, a těsně před raním nástupem se dílo zdaří. Číslo za hodností říká, z které roty voják přichází.
D2 Č4 S5 V3 R1
S3 D1 R4 Č5 V2
Č1 V5 D3 R2 S4
R5 S2 V1 D4 Č3
V4 R3 Č2 S1 D5
Nechce se mi věřit, že by takový rozkaz mohl přijít! Já, velitel druhé čety, druhé roty, druhého praporu, mám s pěti dalšími nešťastníky sestavit přehlídkový útvar 6×6. I po padesáti letech se děsím v noci hrůzou, že jsem nesplnil rozkaz. Stěžovat jsem si mohl, to jo, ale až tehdy, kdybych splnil nesmyslný rozkaz.
K řešení problémušesti důstojníků od šesti útvarů jsme přizvali největší mozky současného matematického světa, ale ani ti to nesvedli. Jo, jo, Boha neporazíš ani vojenskou, ani matematickou (filosofickou) silou!
Josef Ježek
