Článek
TŘI VEJCE DO SKLA
Tři drobné příběhy o vejcích pod skleněným poklopem, používaným při skladování olomouckých syrečků, kdyby snad moc „zapáchaly stářím“.
Mudrcovo vejce. Oblíbenou hádankou „mudrců“ je tato: „Co bylo dříve, slepice nebo vejce?“ Nikdo ji nečeká, a je jí trochu zaskočen. Slepice snese vejce a z něj se pak vylíhne kuře, tedy budoucí slepice. Kde se však vzalo to první vejce pro tu první slepici? Otázky se zacyklily. Problém nemá řešení? Bez vejce není slepice, bez slepice není vejce. Některá východní náboženství toto zacyklení pojala jako příběh o stvoření světa. Velký had se sám sobě zakousne do ocasu, a čas se v nekonečném plynutí a změny zacyklí. Symbol nekonečné čáry, kružnice, nemá počátek ani konec, respektive, každý okamžik (bod) na ní je jak počátkem, tak i koncem. Stvořitel do světa vložil určité pojistky, aby cyklus zpestřil. Není minulost, ani budoucnost, je pouze přítomnost. Jest, co nebylo a více nebude.
Slepice snese vejce, protože její organismus (vaječník) si to přeje, je tak prostě nastaven. Jde o stav normality, periodicity. Na takovém vajíčku může sedět až do aleluja, ale kuře nevysedí. Musí přijít jistý impulz, který to umožní. Kohout! Pohlavní množení vyžaduje dva jedince, kteří kooperují. Když v hejnu nosnic chybí kohout, pak se některá slepice obětuje, aby potěšila ostatní. Kur typu slepice je ve vývoji druhů už hodně vzdálen hermafroditním organismům jako jsou červy, ale než do něj dozrál, mohl mít množící procesy podobné. Totiž obrazně řečeno, „slepice i vejce tu byly současně“, nic nebylo dříve, nikdo nebyl první, poslední však ano. I Adam s Evou ve slepičím světě byli současně.
Kolumbovo vejce. Když se objeví nějaký problém, který neumíme vyřešit a o němž se dokonce bojíme mluvit a přemýšlet, pak se musí objevit jedinec odvážný a pragmatický, který se obětuje a podstoupí experiment na vlastní pěst. Protože výsledek bývá nejistý, obtížně se hledají sponzoři, kteří umí hrát ruletu, hrát „va bank“. Být první, to by chtěl kdekdo, ale být odvážný s tím, že když to nevyjde, že o všechno přijdu, možná i o život, to platí jen pro skutečné dobrodruhy. Dnes takových výzev je opravdu dost. Například se hledají jedinci, kteří budou kolonizovat nejen Měsíc, ale třeba i Mars. Nabídek dostávají kosmické agentury více než dost, a je dokonce vytvořen pořadník. Padesát let jsme už nepřistáli na souputníku Měsíci, ale rozparcelován už je jak za dob osídlování západních území Spojených států amerických.
Na konci patnáctého století byly pojišťovny možná opatrnější, něco jako dnes, takže experimenty musela zaštiťovat hlava státu nebo bohatý šlechtic. Stále platí, že každá „nová cesta“ je svým způsobem přínosná. Být první, může být drahé, ale vyčkávat, až někdo druhý experiment provede se nevyplácí. Nebýt letů do kosmu, dnes bychom netelefonovali s přáteli v reálném čase, ať jsou kdekoliv na Zemi. A náklady na nové technologie se už průkopníkům mnohokrát vrátili. Dnes do kosmu létají vlastními raketami, vozí tam turisty a jsou levnější než státní instituce. My technici tvrdíme, že neúspěchy a slepé cesty jsou nejcennějšími informacemi, které posouvají pokrok.
Když Kolumbus narazil na nová území v Karibiku, měl doma po hospodách mnoho kamarádů, ale i závistivců. Ti druzí mu říkali, že kdyby měli podporu od královny, jako on, tak že by to také dokázali. A protože k večeři byla v kuchyni připravena vejce, jedno vzal a řekl jim: „Postavte jej na ostrou špičku“. Mnozí zkoušeli, ale vejce se stále koulelo. Kolumbus jej vzal, klepl s ním o stůl ostrou špičkou a vejce na ní zůstalo stát. „To jsme nevěděli, že můžeme naklepnout!“ „Já jsem také nevěděl, že plavbou na západ mohu docestovat do Indie“. Jednoduché jsou postupy, když už jsou někým ověřeny.
Pythagorovo vejce. Tohle vejce je podobné slepičímu nebo jakémukoliv jinému. Všichni se ve škole dozvěděli, že tento ctihodný muž řekl takovou banální věc, která platí dodnes. Prý jedna plocha a druhá plocha dají při součtu plochu třetí, větší. Sedlák A má plochu pole a2, sedlák B má pole o výměře b2, a pokud se sedláci spojí v Jednotné Zemědělské Družstvo C (JZD), pak toto družstvo má výměru polí c2 = a2+ b2. Když šel Pythagora do závodní jídelny, k obědu byla čočka s natvrdo vařeným vejcem. Rozkrojil vejce kolmo na osu a ztuhnul.
Najednou nechápal, jak mu taková maličkost mohla uniknout, vždyť družstvo má kromě rostlinné výroby i výrobu živočišnou, slepice a krávy. Plochy polí nemusí být přece spolu spojeny vnější hranicí, ale jedna plocha může ležet v druhé. Řezná plocha vejcem je tvořena žlutým políčkem žloutku A a bílým polem bílku B. Obě mají dohromady plochu řezu vejcem C. Žloutek je zárodek příštího života a bílek je výživa pro rostoucí plod. Přirozeně, zárodek má v sobě tvarový kód (geny) pro nového jedince. Čtvercový žloutek v kruhovém bílku je možný pouze geometricky, biologicky se zdá být nesmyslným. Pythagora nikdy nemluvil o tvaru v souvislosti se sloučením nebo oddělením ploch, nýbrž o jejich velikosti. Řezem Pythagorova vejce je kruh C s kruhovým žloutkem A uvnitř. Tvar pole bílku B je obecným mezikružím.
Josef Ježek
