Článek
SVATÉ KNIHY
„SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ“. To je zvolání, aby nás osvítil Duch. Všechna tato „Slova“ mají společný základ, kterým je první zázrak stvoření, SVĚTLO. Když Bůh stvořil světlo, stvořil tak náš, nám známý, SVĚT. A po Prvním dnu už mohl, díky světlu, pozorovat (vidět), jak se mu dílo daří. Antropologický (lidský) filosofický a kosmologický názor na stvoření je takový, že všechno stvořené je kvůli bytosti, se kterou by o svém díle mohl diskutovat, prostě hovořit. Jako nejvhodnější k tomuto účelu se mu zdál savec, přiměřené velikosti těla i mozku. Los padl na suchozemce z kmene „lidoopů“. A tak mu nasadil do hlavy „brouka“, aby se na všechno ptal. Na příčiny, proč je něco tak a ne jinak. Zvídavost je vlastní možná všem vyšším živočichům, zejména těm čerstvě zrozeným. Ptají se, jak ukojit žízeň a hlad, copak je za tou skálou nebo stromem. Od toho jsou tady ti, kteří je zplodili. Když už se novorození dostanou do stádia jejich fyzického vývoje, při pohledu na oblohu a hvězdy se diví, co je tam nahoře za světélka.
Ti dříve narození jim sdělují, že to tak prostě je, a že se s tím nedá nic dělat. Ti mladí se s takovým vysvětlením nemohou smířit. Lámou si hlavu, naslouchají, kombinují, dedukují, zkoušejí vymýšlet nové pohledy na svět. Věří, že „Duch svatý“, je osvítí, vnukne nápad a přiblíží je k pravdě. A tak se křesťanská víra přiklonila k představě, že jedna ze tří podob božství je inspirující Duch. Aby se zachovalo poznání, moudří jej začali zaznamenávat v obrazové a v písemné podobě do posvátných knih. Jednou takovou je i „Bible svatá či Písmo svaté“. Podle statistiků je to prý stále nejvydávanější kniha současnosti. V dnešní technologické době a úrovni vědění, při jejím čtení, vnímání obsahu a chápání pravdivosti, se objevuje určitý shovívavý úsměv. Vždy varuji před ukvapenými závěry a žádám o hledání skrytých a zatím neodhalených významech starých textů. Podezřelé jsou vždy matematické informace. Pojďme se nad nimi zamyslet.
Začněme vizuální částí poznání, geometrickým obsahem stvoření, první knihou Genesis. První den je stvořen paprsek, energetická (elektromagnetická) vlna, jejíž podobu jsme vždy zobrazovali „přímkou“. Druhý den je stvořen druhý paprsek, který je různoběžný s tím z prvního dne, má s ním jeden společný bod. Třetí den třetí paprsek letí jiným směrem než dva dny předchozí, je s nimi různoběžný. Dva paprsky vždy mají jeden bod společný, takže máme celkem tři body. Vznikl nám objekt se třemi společnými body, mezi nimiž nastává jev zvaný „rovinnost“. Tři body a jejich spojnice tvoří cosi, co už později nemá v geometrii obdoby. „Absolutně tuhý“ matematický útvar, trigon, svatý grál poznání stvoření.
Čtvrtý den letící parsek není rovnoběžný s prvotní rovinností, protíná ji v jednom bodě. Pátý den letící paprsek je také různoběžný s prvotní rovinností, ale i s paprskem ze čtvrtého dne. Paprsek je směr nekonečného počtu vzájemně rovnoběžných šipek, letících z nevlastního světelného zdroje. Šestý den tvoření dojde k interakcím (protnutím) šesti směrů proudění světelných paprsků. A stane se zázrak. Je stvořena první prostorová entita, čtyřstěn. Protože je první na světě, nazvěme ji Adamem.
Na konci šestého dne byl stvořen první polyedr (mnohostěn), který je ohraničen čtyřmi trojúhelníkovými (trojnásobnými) stěnami, čtyřmi (trojmocnými) vrcholy a šesti hraničními spojnicemi. A protože symetrie a zrcadlení jsou součástí stvořeného, druhý, na vlas podobný polyedr Adamovi, je polyedrická Eva. Šestý den stvoření kopíruje přesně biblickou událost. Sedmý dentvoření Bůh odpočíval, a proto nebyl stvořen ani jediný polyedr. První potomek Adama a Evy se narodil až osmý den. Devátý den dvojčata (kluk a děvče), a potom dále se už množení šířilo lavinovitě. Je neuvěřitelné, jak úžasné to podobenství s genezí lidského rodu v Bibli a polyedry ve stereometrii. Užívejme jejich jména: Adam, Eva, Kain, Šéta, Abel. Adama s Evou nemusíme vnímat jako skutečné bytosti, spíše jako geny, které se promítnou do prvních opravdových jedinců. První tři jedinci založí tři první a základní rody. Prvorozený Kain je obrazem Adama s Evy, Abel je krasavec a Šéta je první skutečnou ženou. Patriarchální společnost obvykle o ženách nemluví, protože prý mohou být příčinou sporů a malérů.
S příchodem myslících tvorů na svět se začne rodit Aritmetika, počítání. Ta pojmenuje Adama jako prvního z lidí, Evu jako druhou z lidského druhu. Adam a mnoho dalších jeho následovníků (prvočísel) patří mezi čísla stvořená, nemající předků. Eva je první a také poslední ze sudých čísel stvořených, hned po Adamovi. Stává se matkou všech sudých (ženských) čísel. Z důvodů přírodní rovnováhy je počet mužských (lichých) a ženských (sudých) čísel shodný. Slabšího lidského pohlaví (mužského) se rodí o půl procenta jedinců více než ženského. Každé „pohlaví“ mezi přirozenými čísly má vždy dvě shodně početné kvality. Mužská čísla dělíme na Těžká a Lehká, ženská čísla na Masívní aHybridní.
Křesťanská teologie přišla s myšlenkou trojjedinosti, a aby ji naplnila, k Bohočlověku (tělesnosti), přidala boha v Duchovní podobě, čímž vznikla „Svatá trojice“. Její podobu nejlépe vyjadřuje Trojúhelník, se kterým se potkáváte v křesťanských chrámech. Číslo tři se promítlo do mnoha náboženských liturgií. I sekta pythagorejců nabádala k úkonům, jako „třikrát obejdi oltář, třikráte se ukloň, třikrát pokrop a zavoň myrtou“. Technik z trojúhelníka vypočítává silové i rychlostní rovnováhy. Trojúhelník je nejdůležitější technický nástroj.
A zde se pozastavme nad tím, že odlišné kvality čísel mohou evokovat důsledky jejich vzájemných interakcí. Jde například o pohlavní množení, které se dle Pythagora odehrává vždy v druhé mocnině. Spojením čtverce přirozeného mužského čísla se čtvercem přirozeného ženského čísla se zrodí přirozené (filiální, dceřiné) číslo. Je poněkud překvapivé, že tomuto způsobu partnerství jsou připravena pouze čísla Tátovská (T) a Mámina (M). T2+ M2 = T2 . Žádné mužské číslo Lehké (L) ani sudé Hybridní (H) ženské číslo toho nejsou schopni. Úplně nepochopitelný je způsob zrození Dokonalých čísel, Děvčat nebo Dam. K tomu může dojít pouze tehdy, když kopuluje panenská žena (P = 2N) s panicem (PP = prvočíslem, tím, který nepoznal ženu). Například P = 22= 4 a šťastný hoch 7. D3= 4×7 = 28
V Novém zákoně biblickém se mluví o neposkvrněném početí Panny. V Algebře je proto poměrně snadné napsat tento příběh. První Panna je P1= 22 = 4, tedy zralá žena, potenciální Matka M. Kdo je ale otec? Číselná vzdálenost mezi dvěma nejbližšími potenciálními muži je osm. (12 = 1; 32 = 9), mezi otcem a synem. Otec tedy nemůže být Adam, ale muž otcovského charakteru. Tím nejbližším je tady někdo pobývající před singularitou, před stvořením světa. Tedy bytost s označením (-3). Potom rodina může vypadat následovně: T2 + M2 = (-3)2+ 42 = 52= Syn (obětovaný Abel či Spasitel).
Lidského ducha vždy fascinoval vedle trojúhelníka i čtverec. Už ve starém Egyptě nebo Babylonii si kouzelníci nebo velekněží hráli s čísly a byli jimi uhranuti. K tomu potřebovali znát operaci sčítání, a to bylo umění pouze pro vyvolené. Čtyři body uspořádané do „čtverce“ nelze osadit čtyřmi různými přirozenými čísly tak, aby každý jejich součet po „stranách“ nebo „úhlopříčkách“ byl shodný. Opět se ukazuje, že k dosažení rovnováhy je potřebný posvátný počet bodů v linii, tedy tři. Jejich počet není shora nijak omezen, očíslování jednotlivých bodů je však samozřejmě obtížnější při velkém počtu bodů v linii.
Skutečnost, že tyto geometrické objekty umožňují sestavení aritmetické (číselné, silové) rovnováhy ve čtyřech směrech, hvězdáři starověku je přirovnali k jistotám na obloze. Tehdy pozorovali devět nebeských světel, Nejmenší planetární (číselnou) tabulku (3×3) přisoudili nejvzdálenější (opticky nejmenší) planetě Saturn. Je obdivuhodné, že přiřazení tabulek přesně odpovídalo polohám jejich oběžných drah, až na oběžnici uprostřed řady (6×6), Slunce. To převládal názor, že středem vesmíru je Země (Geocentrismus). S příchodem Koperníka stačilo Slunce nahradit planetou Země, a najednou bylo všechno správně. Saturn, Jupiter, Mars; Země, Venuše, Merkur; Měsíc (9×9). Tento matematický zázrak přejímala většina duchovních a náboženských spolků, například mystická Židovská společnost, Kabalisté.
Bibli považuji za opravdu věrohodnou Svatou (osvětlující) matematickou knihu.
Josef Ježek
