Článek
HYPERPROSTOR kolem nás
Úvodem slova moudrých mužů.
Thomas H. Huxley: Poznané je konečné, nepoznané nekonečné. Intelektuálně stojíme na ostrůvku uprostřed nekonečného moře nevysvětlitelnosti. Naším úkolem v každé generaci je přidat kousek souše.
Johan Goethe: Šedá je všechna teorie, však žití zlatý strom se zelená.
Galileo Galiley jednou řekl: Nikdo nebude schopen číst ve velké knize vesmíru, jestliže neporozumí jejímu jazyku, jímž je jazyk matematiky.
Paul Dirac: Matematika nás může zavést směrem, jímž bychom se nikdy nedali, kdybychom se řídili jen fyzikálními myšlenkami samotnými.
Verner Heisenberg: Pokud nás příroda vede k matematickým formám velké jednoduchosti a krásy, s jakými se nikdo dosud nesetkal, nemůžeme se vyhnout přesvědčení, že jsou správné a odhalují skutečný rys přírody.
Alfred Whitehead: Matematika na nejhlubší úrovni je neoddělitelná od fyziky na nejhlubší úrovni. Nikdo nezná rozumnou teorii, která by vysvětlovala, proč by tyto dva obory měly sdílet své koncepce.
Albert Einstein: Čistá matematika by mohla být jednou z cest k vyřešení záhad fyziky.
Riemannova geometrie, homologie, matematika a fyzika se vzájemně obohacují. Možná vstupujeme do období, kdy se výzkum desetirozměrných teorií stane cvičením z čisté matematiky.
Soubor logicky konzistentních matematických struktur je mnohem větší než soubor fyzikálních principů. Některé matematické struktury, jako je teorie čísel, považovaná za nejčistší odvětví matematiky, nebyly nikdy začleněny do žádné fyzikální teorie. Existují však náznaky, že teorie strun brzy začlení do své struktury i teorii čísel.
Máme tři základní druhy fyziků
Stavitele strojů (urychlovačů částic), experimentátory (provádějí pokusy), teoretiky (sestavují teorii vysvětlující experiment). Přidal bych jeden poddruh, fyziky teoretiky-laiky. Ti už dneska nepotřebují pro svůj výzkum ani tužku, ani papír, ba ani koš, jako kdysi nedávno matematici. Vystačí si s levným stolním počítačem. Dostávají totiž tajné informace shůry, které jen dál tlumočí.
Veškeré poznání o našem Světě vychází z „geometrického bodu“. Ten nemá žádný rozměr, tak jako tenkrát před čtrnácti miliardami „pozemskými roky“ námi předpovězený. Pravda, pak se jednou Nový bod zbláznil a začal chrlit elementární segmenty, čímž se mu zmenšila měrná hmotnost, při zachování celkové energie. Došlo ke snižování průměrné teploty, přibývání objemu, a tím pádem k růstu počtu časoprostorových segmentů. Tyto segmenty tvoří čtyři uzly, dané čtyřmi trojnásobnými stěnami. Vzájemná odlehlost uzlů je dána Planckovou vzdáleností. Vzniká tak počet rozměrů (vzájemných interakcí (I), v počtu I = (42) = 6 a čtyři elementární síly E = (43) = 4. Gravitační, elektromagnetická, silná a slabá jaderná.
Nevím, kde bereme jistotu, že čas plyne stále stejnou rychlostí, když jej měříme oběhy Země kolem Slunce. Zřejmě vycházíme z teorie neměnnosti rychlosti fotonů za každých okolností, i když v počátečních fázích vývoje vesmíru se jejich dráha díky gravitaci značně deformovala jako v okolí černé díry. Podstatnou informací je rovnost vzdálenosti a času. Hvězda Centauri Proxima je od nás vzdálena čtyři roky.
V každém prostoru potřebujeme k jednoznačnému umístění polohy bodu A vzhledem k počátku (Pólu) o jednu souřadnici (Si) více než je rozměrnost (RN) prostoru:
∑Si = RN+1. Čtyřrozměrný prostor (R4) proto popíšeme bezezbytku pěti souřadnicemi. Bod A (wA; xA; yA; zA, tA) určují čtyři souřadnice délkové, přičemž souřadnice času (tA) je rovna součtu předchozích čtyř délkových. Jedna délková souřadnice je vždy nulová, a tak na její pozici pišme tA. Hyperprostor tak tvoří segmenty se základnou ve tvaru sférických trojúhelníků a jejich křivost se zmenšuje od odměrného bodu (Pólu). Intenzita přitažlivé síly (interakce) klesá se čtvercem vzdálenosti od pólu, shodně s gravitací. „Prostorová křivost základen“ segmentů (ρP) je měřítkem gravitačního působení. Současná ρP = 1/1034 → 0
Každý bod hyperprostoru je „pólem“ o vlastní gravitaci, přičemž s okolními body vznikají poruchy za vzniku vyšších deformací a sil. Pak už můžeme hovořit o zrodu kvarků a gluonů. Těžké částice se projevují jako shluk tří kvarků. Modely desetirozměrného Světa jsou dva. Polyedr nazvaný „Kain“ a jeho bratr „Abel“. Oba určuje pět samostatných pólů, počet vzájemných interakcí mezi nimi (rozměrů) je dán kombinačním číslem C = (52) = 10. Kain má podobu čtyřboké pyramidy, přičemž dva vztahy dvojic v čtyřúhelníkové základně se kříží. To by mohlo mít vliv na kvantovou pravděpodobnost výskytu těchto dvou stavů. Model Abel má podobu slepence dvou trojbokých jehlanů, kdy všech pět pólů je čtyřmocných a žádný vztah se nekříží s druhým. Z výše napsaného lze usuzovat na počet mikro rozměrů (6) a makro rozměrů (4) našeho světa. Josef Ježek
