Článek
COŽ SE TAKHLE SPOLČIT
Před pár lety mi jeden kamarád položil nečekanou otázku, prý, co si myslím o Evropské integraci. Odpověděl jsem mu, že nic. Pak jsem se ale k té otázce vrátil, a hlavou se mi honily myšlenky obecného rázu. Český obrozenec Miroslav Tyrš například hlásal do světa, že „V jednotě je síla“. Asi myslel jednotu sportovní, třeba „Dělnickou jednotu“ nebo „Sokola“. Profesor matematiky K. M. Barta mi řekl, že pravděpodobně vycházel z jednoduché matematické poučky, že jeden každý (x a y) obdělá pole rozměrů x2 za jednotku času a druhý pole rozměru y2, pak obdělaná půda představuje celkovou obdělanou plochu P = x2 + y2. Pokud se sedláci spojí, vytvoří družstvo D = (x + y), pak obdělají mnohem více půdy. Ukažme si na příkladu:
P = (x+y)2 = x2 + 2×y + y2, tj. o plochu 2×y větší. Já mu na to opáčil, že takhle nám to říkali při kolektivizaci vesnice, ale pak většina půdy zůstala ladem, neboť všechny koně jsme při kolektivizace snědli v salámu.
Před rokem 89, když světu ještě nevládla „korektnost“, hoši v Semaforu si bez uzardění dovolili zašprýmovat, prý „Mladý Ital ve dne nepracuje, v noci tančí“. Když jsme se později bez nebezpečí potrestání státní mocí mohli podívat „za hranice snů“, pochopili jsme, že v letních vedrech se tam skutečně nedá přes den pracovat, v noci se ale parádně tančí. Ve Španělsku v Barceloně jsme viděli desítky let rozpracovanou katedrálu „Sagrada Familia Antoniho Gaudí, protože se stále domýšlí její konečná podoba. Autor stavitelům nestačil namalovat některé detaily. Když ve Francii vyhořel chrám Matky boží, málo kdo věřil, že ho stačí znovu postavit do zahájení olympijských her. Francouzi to dokázali! V Řecku jsem bedlivě pozoroval přírodu, když mi do oka padl mimo sezónu na poli rezavý a opuštěný kombajn. Asi mu došla nafta. Kamarádi ze šrotiště by měli hody.
Ale teď vážně. Občané severských zemí řekly svým jižním přátelům, ať moc nerozšiřují těžký průmysl, že když půjdou s nimi do spolku, pak potřebné zařízení i spotřební zboží dostanou. Ať se spíš věnují rekreačním odvětvím, že k nim rádi přijedou trochu se ohřát. Řekové to pochopili tak, že tedy budou mít životní úroveň jako Němci. Když to vypadalo, že jejich stát zbankrotuje, půjčili jsme jim peníze na dobré platy. Náprava bolela a bolí.
Termín evropská integrace neznamená spojení, součet počtu obyvatelstva, nýbrž ekonomickou provázanost a stabilitu jejich hospodářství. Bohaté státy sice dostávají větší tržní prostor, ale musí více přispívat do společné pokladničky. Aby ho nedostali do potíží, musí stále oprašovat dobré staré Římské heslo, které platí dodnes. „Prostý lid chce jen chléb a hry“. (Zejména chlapi). Když jsou syti, potom stačí aby se dobře pobavili při fotbale. Aby nerevoltovali, musí mít laciné potraviny, a tak jejich zemědělci potřebují velké dotace, jinak se na práci na polích vykašlou. A to je začarovaný kruh potíží každého spolku.
Zašel jsem za přítelem K. M. Bartou, aby mi z hlediska matematického řekl, co ta integrace znamená. „To máš Pepo tak. V matematice místo výrazu integrace používáme slovíčko integrál. Povím ti, čemu by se to mohlo podobat. Máš psa?“ „Nemám, povídám“. „Tak si to aspoň představuj. Pán jde po přímé cestičce parkem klidným krokem a pes na vodítku kolem něho pobíhá. Nejdřív dál, pak souběžně a potom se vrací. Plouhá trávu mezi sebou a pěšinkou. Plocha uplouhané trávy je ten integrál. Takže, jak se mění délka vodítka (vzdálenost pejska), průběžně se sčítá plocha, ale ne pravidelně v čase tvé chůze. My říkáme, že pejsek běží podle nějaké funkce v čase“.
„Ta matematika je ale divná věc. My tedy sčítáme jednotlivé délky napnutého vodítka, a součet těch délek dává plochu?“ „Máš pravdu, my ty jednotlivé délky násobíme nepatrnými úseky cestičky (času), diferenciály, čímž vzniká plocha. Tu psí funkci sledujeme po těch nepatrných délkových úsecích a zkoumáme, jak v tu chvíli rychle nebo pomalu roste plocha. Těm průběžným hodnotám růstu nebo úbytku říkáme derivace v bodě. Slovo derivace je od derivátu, tedy něčeho odloučeného, jako třeba benzínu od ropy. Derivací jsme odloučili charakter průběhu funkce v určitý okamžik procházky se psem. Sledujeme její růst, stagnaci nebo úbytek plochy“.
„Tak ti pěkně děkuju. Jestli takhle vypadá integrace v Evropské unii, kdo se v tom má vyznat“. „Pepo, tu délku vodítka může představovat třeba ekonomický výsledek jednotlivých zemí, tedy například Hrubý Domácí Produkt(HDP). Pokud všichni zúčastnění jsou v daný okamžik v kladné derivaci, tedy jejich ekonomiky rostou, pak celý hospodářský výsledek spolku je pozitivní. Pokud některé klesají nebo stagnují, pak můžeme být smutní. Zvláště v případě, jsou-li to ekonomiky silné. Vklad do společné výsledné úsečky HDP ovlivňuje mnoho faktorů. Například přírodní katastrofy, Trump, revoluce, války, Bitcoiny, krize, vládnoucí doktríny, green-deal a spousta jiných drobností. Stačí nedůvěra na burzách, výhrůžky naftových mafií, a stavební půjčky nebo cena benzínu roste“.
Kdyby se probudil český král Jiřík z Poděbrad, asi by po těchto úvahách přestal propagovat založení Evropské unie. Ale kdož ví! Odvážným prý štěstí přeje. Doufejme, že ho budeme mít a překonáme některé budoucí potíže.
Josef Ježek
