Článek
PŘÍRODA ČARODĚJKA
Dospívám k přesvědčení, že smyslem lidského bytí je pochopení souvislostí. Člověk dostává hřivnu existence kolem osmdesáti let a neměl by ji promrhat. Limituje ho počet dělení buněk (cca 50×), obnova hardwaru, kapacita buněk, které se k obnově nehodí. Člověk tyto příznaky poznává tak, že hůře vidí, špatně slyší, zapomíná, software nejde aktualizovat, a celé tělo ho bolí. Ten čas by mu měl stačit na to, aby tento poznatek přijal, a poslal jej do budoucna prostřednictvím svých dětí a vnoučat.
Jak moje vnoučata dospívají, stojí před nesnadným úkolem rozhodnout se, kterým směrem se vydat ke zkoumání souvislostí. Pamatuji si, že i pro mne to byl těžký rébus. Po absolvování škol všech úrovní jsem stále nevěděl, co chci dělat, čím a jak živit sebe, manželku a děti. Obdivoval jsem vrstevníky, kteří po absolutoriu mateřské školky už přesně věděli, čím budou. Abych dospěl, vzal jsem si oddychový čas a šel do elektrárny dělat „Pochůzkáře kotelny“. Při pocházení kotelnou a hrabání strusky jsem se snažil přijít problému na kloub. Díky karmě a okolnostem jsem opustil dobře placenou práci a šel do fabriky vyrábějící různé stroje.
Práce s tvůrčí náplní mne začala bavit, a proto jsem prožíval radostné roky středního věku. Ve fabrice na toaletě jsem si všiml, že bílé čtvercové obklady na zdech skrývají číselné tajemství: 1+3+5+7+… je řada lichých čísel, které těsným uspořádáním dávají vždy obraz čtverce, číselně tedy n2. Číslo n je právě počet lichých čísel. Neuvěřitelné, to je nádhera! I na toaletě můžete nalézt souvislosti. Ano, já vím, vědí to už děti na základní škole, ale já si to uvědomil až v pozdním věku. Měl jsem z toho radost, a radost z objevování je ta pravá a nefalšovaná.
Hledání souvislostí mne už neopustilo ani při konstruování motorů, turbín, manipulátorů, hořáků, pistolí, a dalších výrobků. Sdílená radost z úspěchu i starost sdílená z neúspěchu je sice menší, ale zase posiluje přátelství. Neúspěchy jsem vždy obhajoval slovy „Hmotu neporazíš“, nebo známým bonmotem „Všeho do času, Pán Bůh navěky“. Na matematice jsem vždy obdivoval skutečnost, že její zákony se nám jeví jako věčné, a proto jsou to Zákony Boží.
Zákonitosti patří do výzbroje každého vědního oboru, pokud jde skutečně o vědu. Musí jít o experimentálně opakovatelné a dlouhodobé udržitelné poznatky. Mezi čtyřmi základními fyzikálními sílami jsou pouze dvě, se kterými máme intimní zkušenost. Je to síla gravitační a elektromagnetická. Jaderné síly zkoumají pouze jaderní fyzici. S gravitační se setkáváme doslova na každém kroku, když chodíme po ledu a uklouzneme, nebo když nám spadne na hlavu nějaké ovoce, třeba jablko. Tu zkoumat nebudeme, protože ji umíme zjistit na miskových vahách. Elektromagnetické síly mají velmi bohatý rejstřík podob. To už naznačuje samotný název, skládající se ze dvou slov, Elektro a Magneto. Uplynula spousta staletí, než člověk pro tyto projevy hmoty našel společný základ, jejich souvislost. Vidím v tom podobenství s pohádkou o „sklizni velké řepy“. „Tahal dědek, tahala babka, pes i kočka, vytáhnout nedokázali. Až když se přidala se malinká myška, úkol se podařil. Řepu vytáhli“.
Stačí nepatrně energie, třeba vzduchu, a oheň se rozhoří. Tou malou myškou se ve fyzice stalo nalezení a pochopení nepatrné částice, které říkáme Elektron. Pokud je osamocena a v klidu, vytváří v prostoru kolem sebe „Elektrické pole“. které se podobá silovému poli od přítomnosti hmotnosti, „Poli gravitačnímu“. Obě působí do okolního prostoru po siločarách radiálních. Pokud se dá do pohybu, potom kolem ní vzniká „Magnetické pole“, které nutí okolní segmenty prostoru k rotaci po uzavřených siločarách. Elektron v atomu hmoty je v pohodě, pokud má v blízkosti kamaráda opačné polarity. Nemá-li, dává o sobě vědět, a vydává se jej hledat. Přitom pohne i nesouměřitelně „velkou řepou“, jako částicemi prachů, chlupů, vlasů, textilu a všech ostatních izolantů. To se využívá v zařízeních typu odlučovačů, vysavačů pro zelektrizované částice.
Atomy a molekuly s chybějícím nebo přebývajícím elektronem (ionty) dokáží v kapalném prostředí přepravovat kovy i nekovy. V plynném prostředí nabyté částice hledají kamaráda tam, kde přebývá. Vždy jej najdou v Zemi, protože tam jich je dostatek, v praxi potom na uzemněném vodivém předmětu. Nabité částice si nedoplní ani neodevzdají elektron, pouze se na svůj protějšek dívají a cení zuby. Jsou to izolanty. Při velké koncentraci mezi nimi roste napětí a přeskočí jiskra (blesk). Se statickou elektřinou si hráli už staří Číňané, i my děti školou povinné.
Pokud se elektron může volně pohybovat, třeba v kovové drátěné smyčce, pak pohybem smyčky v magnetickém poli se v ní indukuje napětí. Je-li uzavřená, vzniklé napětí způsobí proudění elektronů, elektrický proud. Samotné elektrony se šourají, předávají si však svojí energii téměř rychlostí světla. Starověk znal magnetovec, tedy i permanentní magnetismus. Tažní ptáci však o pár milionů let dříve. Zemský magnetismus jim dosud slouží k orientaci při cestování.
Vysoké napětí na povrchu skleněných trubic nám posloužilo k tomu, aby se kolem nich proudící vzdušný kyslík (O2) rozpadal na atomární (O1) a následně spojoval v ozón (O3). Pozor, krásně voní ráno v lese a při bělení prádla. Nečichat, je to zabiják!“. Proto se hodí k čištění pitné vody od živých organizmů. Voda je, na rozdíl od chlorované, po jeho průchodu bez zápachu. I květiny pracují s elektrostatikou. Opylovači, včely i čmeláci, od nich dostávají zprávu, že jsou připraveny je přijmout, nebo, že je zboží vyprodáno. Hledejme souvislosti, je to úžasná náplň života.
Josef Ježek
