Článek
Rozvaha mladé, úspěšné a emancipované ženy „proč nemít děti“ mne nezaskočila, protože se celoživotně držím filosofickým paradigmatem, které zní: Vše co dělám, dělám pro sebe. Moji přátelé mi občas říkali, že to není možné. A tak jsem se jich ptal, proč by to nebylo možné. Copak můžeme dělat něco pro druhého, když nechceme. Někdo upadne na ulici a ty mu pomůžeš. Proč? Protože jsi byl vychován k tomu, že bys měl i neznámému pomoci v malélu. Samozřejmě s vědomím, že mohou být z toho potíže a s vyhodnocením situace. Ale přece nechceme žít s výčitkami, že jsme mohli, ale nepomohli. Možná existují lidé, kteří slovo svědomí neznají, a proto „pro sebe udělají to, že nepomohou“. Nechytejte mne za slovo, že mnohé situace v životě mohou být značně komplikované. Ano, to je pravda, třeba zplodit dítě a vychovat z něj plnohodnotného morálního člověka. Může mít v lidském životě něco větší hodnotu než vědomí, že jsem mohl a udělal? Máli někdo pocit, že jsou pro něj důležitější jiné hodnoty, pak je mi ho trochu líto.
Josef Ježek
