Článek
Inkové prý neznali „kolo“, ale měli vybudováno několik tisíc kilometrů cest, po kterých mohli „na saních“ tahat těžká břemena, chodit s tažnými lamami, ale hlavně kurýři mohli běhat mezi městy ve vysokých horách s poštou a drobnými předměty. Kola by se do tohoto terénu nehodila. Do paměti a vědomí okolního světa lidí vstoupilo kamenné kultovní město Machu Picchu.
Ukázalo se, že indiáni dokáží přežívat vysoko v horách s nepatrnými zdroji potravin, které pěstovali až ve výškách kolem tří tisíc metrů nad mořem na terasovitých políčkách. Zejména pak brambory a kukuřici. V těchto výškách potřebovali v pravý čas zasadit a sklidit, i když vzhledem k poloze vůči rovníku mohli sklízet dvakrát do roka. Jako mnoho podobných historických civilizací se dokázali perfektně orientovat v čase a prostoru. Inka byl nezpochybnitelným vládcem těchto národů a měl zdatnou armádu.
Badatelé jejich propracovanou síť orientačních bodů i azimutů někdy nazývají kamenným počítačem. V řádu desítek kilometrů jsou rozmístěny orientační kameny, jejichž úžlabiny, průzory a výstupky jsou upraveny velmi přesně ve směru světových stran, čímž vytváří orientační kříž SN a EW. Na těchto směrníkách (gnómonech) lze přesně určovat dny rovnodennosti a slunovratů, neboť hlavním božstvem bylo Slunce.
Staří Egypťané v jedno období měli také hlavního boha coby sluneční kotouč, (Atona), jehož protěžoval Amenhotep III, byl známý spíše jako Achnaton. O pyramidách v Gíze kolují zvěsti, že orientace jejich základen vůči světovým stranám (rovnoběžkám a poledníkům) je s odchylkami v řádu úhlových minut. Zřejmě nejde o náhody, ale prvoplánový záměr. Jejich stavitelé chtěli po Slunci, aby určovalo pravé poledne stínem vrcholu (pyramidionu) na základně, tedy čas ve dne, a v téže poloze také roční období, resp. slunovraty. Nejkratší stín o letním slunovratu, nejdelší stín o zimním slunovratu. O těchto pyramidách se říkalo, že požírají vlastní stín. Není divu, když leží na třicáté rovnoběžce, a při letním slunovratu je slunce kolem poledne v nadhlavníku (poledníku) 23,5 stupně, což je úhlová odchylka od kolmice. Stín se objeví na stěně pyramidy, nikoli na základně.
Údaje o slunovratech a rovnodennostech byly důležité agrotechnické lhůty, aby Egypťané věděli, kdy přijdou záplavy, kdy zasít nebo sklízet. V krajích blíže rovníku se obyvatelstvo rádo orientovalo podle polohy měsíce a jeho fází. V noci nebylo vedro a mohlo sledovat i hvězdy, hlavně vhodné pro mořeplavbu. V těchto lokalitách používali měsíční cykly jako „Lunární roky“. Když čtete Bibli, pak vás zaráží, že Noe nebo Metušalém žili několik set let. Když ale připustíme, že ty „roky“ mohli být Lunární, pak těm stařečků mohlo být mezi 75 až 80 Solárními roky. Židovská mládež je i dnes připravena uzavřít sňatek ve třinácti solárních rocích. Někdy se v dětském věku počítali roky Lunární, v dospělosti Solární.
Že jsou pyramidy dokonalým „kamenným počítačem“, o tom není pochyb. Stačí si jen uvědomit, že na tomto tvaru je možné simulovat nepřeberné množství aritmetických, algebraických, geometrických a jiných funkcí. Umožňují to stěny v podobě čtyř rovnoramenných trojúhelníků a čtvercová základna. „Tvarovou jednotku“ počítače je „špička“ pyramidy, pyramidion. Na hladkých pyramidách býval tento pravidelný čtyřboký jehlan monoblokem z tvrdého kamene, někdy prý i pozlaceným. „Představoval tvar celé pyramidy“, neomezené velikostně, jako mnohé matematické objekty.
Pyramidion určoval jednotkové délky, jednotkové plochy i jednotkové objemy. Jednotkou délky byla buď délka hrany jeho čtvercové základny, nebo délka boční hrany pláště. Jednotkovou plochou buď trojúhelníková plošnost stěny či plošnost čtvercové základny. Jednotkou objemnosti objem celého pyramidionu, čili jedna třetina plošnosti základny krát tělesová výška. Z praktického hlediska bylo možné nadělat zářezy na boční i základnové hraně pyramidy s jednotkovou vzdáleností. Pak už stačil provázek, který dělil plochy na stěnách podle zářezů, ve kterém byl uchycen, a podle toho i plochy čtvercového tvaru v řezech kolmých na tělesovou výšku. Třetí a čtvrtý řez měl stejnou plošnost jako pátý (Pythagoras). Uzlové orientační body ležely na přímkových hladinách.
Délka hladiny (spojnice) byla ∑L=N, jestliže N bylo číslo zářezu. Plocha na bočnicích byla ∑S = N2, objemnost pyramidy ∑V= N3. Vztah mezi plochami a objemy je následující. ∑N3= (∑ N)2. Bočnicová plocha posloužila jako monitor z trojúhelníkové sítě uzlových bodů. Například na pravé spádnici horizontál je možné vidět, že součet prvních lichých čísel, pokud jednotkové trojúhelníky očíslujeme, je ∑(2N-1) = N2; (1+3+5+7+9 …). Na stěnové ose OS se objevují čísla podle předpisu: OS= N2+N+1. Na sloupci rovnoběžném s OS jsou částečné součty prvních sudých čísel: ∑2.N = (N2+N)(2+4+6+8+10+ …). Součet všech délek hladin včetně N-té. ∑N = N(N-1)/2 = N! Zatím není lepší počítací stroj, který by byl tak univerzální, pochopitelný, srozumitelný, vzdělával mladé generace. Překrásný „Skleněný počítač“ najdete v Louvru v Paříži jako vstupní halu do muzea sbírek. Josef Ježek
