Článek
SLEPICE A VEJCE
Církev svatá všeobecná (Římsko-katolická) má dobré pravidlo. K volbě „náčelníka“ (papeže) mohou přistoupit pouze kardinálové mladší osmdesáti let. Léty pozorování totiž oficiálové zjistili, že ti starší mužové, kudy chodí, tudy trousí moudro, někdy i plyny, tekutiny či kašovitou hmotu, a že by tudíž několika denní konkláve nemuseli fyzicky zvládnout. Když ten hraniční věk volitelů napíšeme číslicemi, pak první „položená“ na řádek připomíná „nekonečné“ (∞) jejich řečnění (8), a přitom nic (druhá číslice - 0) neřeknou a mluví o „ničem“. Mirek Horníček říkával, že muži tohoto věku přestávají míti narozeniny, protože jejich okolí s nimi už slaví jejich „jubileum“.
Jeden můj kamarád, ozdoben před i za jménem spoustou titulů, jejichž obsah nechápu, slaví s námi každoročně jubileum. Před lety u ohně při diskusi zjistil, že mne zajímají taje a záhady, a tak mi položil známou obligátní otázku pro filosofické elévy. Prý, co bylo dříve. Slepice nebo vejce? Odpověděl jsem mu, že tuhle otázku jsem si dávno položil a vyřešil. „Objevili se ve stejný čas“. I dnes žijí tvorové, kteří se množí sami se sebou, oboupohlavní, hermafroditi. Když potkají stejně postiženého, pak záleží na tom, který z nich je rychlejší a píchne vajíčka do svého konkurenta, aby on nemusel nosit mladé.
Příroda má v rejstříku spoustu takových záhad. Jeden, a pro zvědavé lidi zajímavý problém, je popsán ve Starém zákoně biblickém. Chtějí povědět, jak to bylo na konci šestého dne Stvoření světa. V tu dobu se na Zemi mělo objevit něco, co bychom mohli nazvat „Lidským individuem“. Řešení této hádanky je jako obvykle zakomponováno v matematické přirozenosti, její přirozené řadě.
Bůh stvořil prvního člověka k obrazu svému a dal mu jméno Adam. Ten se však moc nepoved. V genetické výbavě měl chromozom v podobě písmene Y. Původní čtvrtá nožička mu zakrněla. V Edenu Adam sledoval faunu kolem sebe a všiml si, že se zvířátka pohybují v páru. Nechápal to, protože nikoho druhého k sobě neměl a byl z toho smutný. Bohu se mu ho zželelo a přemýšlel, jak to napravit, aby i on měl k sobě parťáka. Koukl na Adamův genom a zjistil, že kvůli chromozomu Y není půlitelný.
V bibli se píše, že vzal z Adama žebro a dal do připraveného hliněného těla. My už ale víme, že žebro by moc nepomohlo. Proto spravil čtvrtou postiženou nožičku na Adamově chromozomu Y, a tak vznikl chromozom X speciálně pro druhého člověka. Adama nazval mužem a druhého člověka muženou. Když se Adam po operaci probral, uviděl drobnějšího, ale pohlednějšího parťáka, a zvolal několikrát za sebou avE Bohu, sláva Bohu. Ze skal se ozývalo (ozvěnou) Eva, Eva, … Bůh mu řekl: „Sám sis vybraljméno pro svojí muženu“.
Najednou byli na světě dva jedinci stejného rodu, ale trochu odlišní. Dál se v Bibli dozvídáme, jak ten příběh pokračoval. Adam (1) s Evou (2) na sebe koukali, a nevěděli, proč jsou „tam dole“ trochu odlišní. Akční Eva se šla podívat k jabloni, ze které prý nesmějí jíst ovoce poznání. Samozřejmě, v koruně byl schovaný ďábel v podobě hada, a ten Evě vysvětlil, jak to s jejich odlišností doopravdy je. Nahoře rozpažené končetiny slouží k objetí a říkají, Vítejte u nás. Ty máš Evo dole (v klínu) pohárek rozkoše (V) a Adam „brčko“ (I), aby z něj mohl pít. Eva to hned šla vysvětlit Adamovi a chtěla zkusit, jestli to funguje. A fungovalo. Co následovalo, to všichni ví. Dozvěděli se, že spojení těch údů je hřích a že musí vypadnout z ráje.
A pak už mělo následovat peklo. Dřít na polích, zúrodňovat skalnatou zemi, ráno do práce, rodit a vychovávat děti, jesle ani školky ještě nebyly. Adam přikryl Evu a narodilo se jim osmý sen první dítě. Byl to syn, dali mu jméno kAin, a jako prvnípředstavuje číslo tři (3). Byl to hermafrodit, ženskou neměl, ani z pohledu geneticky nemohl mít děti. Měl sedm končetin, byl neforemný. Bůh viděl, že se někde vloudila chybička, a tak do plození vložil dvě operace. Do všech tělních buněk vložil po páru chromozomů, přičemž ten 23. pár zvolil jako pohlavní. V něm je pro kluky jeden dědičný otcův (Adamův – Y) a jeden matčin (Evin – X) chromozom, pro holky také jeden otcův (X) a jeden matčin (X).
Technologie plozeníje tedy ve dvou krocích. V prvním kroku se pohlavní buňky Otce i Matky zdvojí, a následně se dvakrát rozpůlí (meóza a mitóza). Ženy mají před spojením kompletní pohlavní buňku s chromozomy XX a kluci XY. Jejich půlením holky dávají do vajíčka vždy chromozom X, kluci do spermie buď X nebo Y, podle toho, má-li se narodit děvče nebo chlapec. Bůh uviděl, že tak to má být, aby každé pohlaví bylo oddělené a mohl vznikat jeho náhodný výběr.
První skutečná žena tedy byla Šéta (4), první děvče z Adama a Evy, která mohla rodit obě pohlaví. První z pořádných chlapů byl Abel (5), který se mohl množit, jak chtěl. To Kaina štvalo, a tak ho při jedné hádce kvůli blbosti zabil. Další děti už Adam a Eva neměli, všechno běželo bez Boží spolupráce a běží dodnes. Eva je pramátí všech holek a Adam otecvšech kluků zrozených. Bůh pak otec všech kluků stvořených, „Prvočíselných“. Všech dětí je nekonečně mnoho. Polovina Eviných (souměrných), polovina Unsymetrik (nesouměrných).
Ještě je tu podle pohlavíjeden problém. Spojí-li se dva chromozomy Y, na venek to může budit zdání, že se jedná o ženu (4N-2), ta ale není schopná reprodukce. Jsou to dvojčata z chlapců. A my jim říkáme „panenské ženy“. První je číslo šest (6 =3+3). Ze čtyř kvalit přirozených čísel mohou být rodiči pouze Matky (M=4.N) a Tátové (T=4.N+1), kteří si nesou v genomu Adamovu jednotku. V některých náboženstvích se objevovaly myšlenky, zda Bůh není ženského pohlaví. Gáia, Kálí, Isis,zejména ve východních náboženstvích. V patriarchálních společnostech není pro tyto myšlenky prostor.
Josef Ježek
