Článek
SLOVO O POLITICE
Evangelium svatého Jana začíná slovy: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh“. Brilantní vyjádření Stvoření Světa, které musí mnohé okouzlit. Slovo (Logos)je výdobytkem člověka. Zvířata se mohou mnoha způsoby informovat a poprat o potravu, o partnera, o teritorium. Nikdy však o slovo, které kromě zvukové nebo znakové verzi má ještě vnitřní „smluvní obsah duchovní“. Jedno staré ruské přísloví říká: Pán slíbil kožich, a už to „Slovo“ zahřeje. Je v něm mnoho vrstev, které člověka charakterizuje. Kromě zvyklostí z teplého oblečení, které nosíme, abychom se zahřáli, je v něm obsažena víra, že bychom jej také mohli vlastnit, pokud ovšem dárce splní svůj „slib“.
A právě slovíčko slibneobsahuje přítomnost, ale naději či těšení se na něco budoucí. V mezilidských vztazích může být spušťadlem sváru a nepřátelství. „Emoce“ z něj vytrysklé mohou vést až ke zločinnému jednání. Z právní stránky může být nesplněný slib, i pouze slovní, považován také za trestný čin, vést k odsouzení a potrestání. Obsah slova „Slib“ bohužel vyčpěl a stal se spíše slovní hříčkou. Býval spojován se slovem „Morálka“, a kdo sliby plnil, mohl být považován za člověka charakterního, tedy toho, který dodržuje jistý obecně platný kodex soužití. Kdo ví, jak je to v politice?
Společnostina různých vývojových stupních hledaly shodu v tom, co by jim prospívalo a co škodilo. Někdy se osazenstvo ústně, jindy ještě písemně (ústava, zákoník), dohodlo na tom, co je právo a co povinnost každého jedince v societě. Dodržování dohodnutých pravidel soužití kontrolovali soudci. Například porušení veřejného slibu věrnosti před Bohem, nejvyšší instancí jako svědkem, bývalo tvrdě trestáno. V mnoha kulturách to tak je dodnes. Chránila se především práva dětí ze svazku vzešlých. Dnešní trend u nás je takový, že si pro jistotu partneři nic neslibují, a proto si mohou dělat, co se jim zlíbí. Nepřekračují žádná pravidla soužití, je to tedy normální, jsou v normě.
Další kategorií lidského soužití je „pravda a lež“. V téhle oblasti vnímání světa bych nechtěl být soudcem. Vyšetřovateli jsme všichni myslící lidé. Proto mnozí pisálci rádi píší detektivky plné fantazírování a neskutečných příběhů. Činnost, kterou nazýváme „hledáním pravdy“ nám zabírá spoustu času. Ale nakonec, co jiného bychom dneska dělali, když jinou zábavu, kromě telefonování, posílání poplašných zpráv, hledání zajímavostí na internetu, nemáme. Na televizi se koukat nedá, zábavné pořady jsme už všechny několikrát viděly, kvízy nás unavují, detektivky nám splývají, a „tolk show“ vyrostly jako houby po dešti.
Díky prostoru, nabytému vlnami publicistických pořadů, diskuzí a informací, se dostáváme do stavu mysli, kdy všichni ti řečníci a diskutéři mají vlastně pravdu. Potřebovali bychom mediálního poradce, kouče, který by třídil tuto lavinu pravd a lží, jinak nejsme schopni hodit do volební urny žádný lístek. Pouze pan Cibulka má pravdu, že všichni kandidáti jsou bývalí nebo současní estébáci, kágébáci, členové GRU. Jeho siderické kyvadélko prostě lhát neumí, není na lži uděláno.
Sliby a lži opanují vždy svátky demokracie, kterými jsou volby. „Sliby se mají plnit aspoň o Vánocích“, zpívá si Janek Ledecký v jedné ze svých písniček. Děti kolem osmého roku života už prokouknou ten rodičovský podvod, který spočívá v tom, že prý jim dárky nosí (alespoň u nás) Ježíšek. V Americe Santa Klaus(jeden už je v důchodu a pořád zlobí) a v Rusku nějaký Děda Mráz. Na jednom dědkovi a pohádce „O Mrazíkovi“ jsme slavili křesťanský svátek zrození Páně, přičemž novodobým spasitelem byl jmenován nejdříve Karel Marx, po něm „V Ječný“ Vladimír (vládce všeho míra) Iljič.
„Politická orientace lidstva“ (podle představ soužit) se rozpadla na dvě přibližně stejné části, na pravičáky a levičáky. Miloš Zeman si myslí, že by se u nás měla po následujících volbách posílit levice. Asi dobře nezná Nový zákon, kde je jasně napsáno, že na Golgotě byl po Kristově levici ukřižován lump, který nelitoval svých předchozích zločinů, a ještě se posmíval Ježíši. Asi levičák.
Demokracii (Démos–lid, kritos–vláda) chce vylepšit o přívlastek „Přímá“ jistý Japonsko-český podnikatel. Stálo by to spoustu peněz za nespotřebované černé a bílé kuličky, které by on vyráběl, a které by se nesměly použít o čtyři roky později, aby jich nebylo více než voličů. Zůstal bych u „Zastupitelské totality“, kdy někteří z pravé strany politického spektra šly před pětatřiceti lety ze školních lavic rovnou do lavic parlamentních. Je potřeba se trochu (z právního hlediska) vyznat v řádu sněmovny a malinko intrikovat. Politika je řemeslo jako každé jiné. A není pravda, že všichni kradou. Jen někteří, co se nebojí. Už tatíček Masaryk říkával našim dědům a otcům. Je důležité se hlavně nebát a nakrást.
Jsou dvě motivace, proč jít do politiky. Ta nejsilnější v první fázi je zdravotní. Psychopati potřebují dokázat sobě a okolí, že jsou z lidské masy ti nejlepší a vyvolení. Když však zjistí, že jejich sluhové a lokajové se obohacují, tak si řeknou, že mají pravdu. Z té jejich slávy by mohli něco mít i jejich potomci. Vládci třetího světa, když to vypadá, že je jejich milovaný lid chce oběsit, odlétají letadlem nacpaným zlatem, diamanty a dolary někam, kde je nikdo nebude hledat.
Josef Ježek
