Článek
VESMÍRNÁ INSPIRACE
Pocit známosti, vzniklý v naší mysli, nemusíme hned připisovat „déjávu“, může jít jen o vynořování jevů, které jsme dosud ignorovali. Sledování noční oblohy, bez městského smogu a rušivého měsíčního svitu, je samo o sobě zážitek. Může nás oprostit od denních problémů a nabídnout čistou mysl. Pozorování hvězd je inspirací k nacházení řešení, o nichž se nám ani nezdálo. Už ve starověku se lidé snažili číst jejich rozmístění jako nápovědu pro velké úkoly. Dvanáct období (měsíců) v roce pojmenovali podle zvířeny (znamení), které jim připomínalo rozložení hvězd v nadhlavníku. Laik má problém něco v rozmístění hvězd pozorovat, ale to není vůbec podstatné. Drží se nějaká tradice, určitá dohoda mezi uživateli znamení a kulturou.
U obrazů galaxií je to lepší. Ty představují společenství hvězd, které formovaly obrovské vesmírné síly. Zejména gravitace. A potom, čas zde plyne mnohem pomaleji, protože si žijí vlastními příběhy, a lze si je v klidu prohlížet. Pouhým okem je nepoznáme, ale díky moderním dalekohledům o nich víme, a také tušíme jejich tvary. Impozantní jsou zejména ty ve tvaru loukoťového kola, kterým říkáme „spirálové“. Dnes už tvrdíme, že v jejich středu se nachází masívní hmotný „náboj“, černá díra. A právě toto uspořádání dokáže inspirovat mnohé začínající technické (strojní) inženýry.
Tvar „loukotí“ je dobře promyšlený, protože tepelná dilatace malých pozemských vzorů nepřetrhne a nezdeformuje spojovací obruč. Zejména pak při jejich technologickém zpracování litím nebo kováním, pokud je jejich počet lichý (viz. ráfky kol automobilů).
Zůstaňme u rovinných křivek typu spirály nebo evolventy. Zejména mechanismy strojů na tváření kovů jich využívají jako excentry nebo svislý pohon vřeten. Součásti s pracovní plochou jejich tvarů jsou užívány jako vačky a západky, lamely odstředivých spojek a brzd. Jestliže ramena tvaru spirály uložíme poblíž náboje na otočné čepy, potom mohou sloužit jako tlukadla odstředivých mlýnů (třeba na uhlí).
Tvar spirálních galaxií ale vyvolává u technika pocit přeměny okolního prostředí. Jejich ramena jsou zhutněna gravitačními silami, takže není mezi nimi „disk souvislé hmoty“ obíhající kolem osy. Technici si uvědomili tuto skutečnost, a uspořádání rotující hmotnosti do ramen se pokusili využít. Čím dále od osy rotace (R), tím větší odstředivá síla působící na meziprostor ramen. Musí však nastávat okamžitá rovnováha působící na hmotu. Nemá-li být přetržen spojitý tok materiálu (plynu, kapaliny), pak se musí zmenšovat průřez plochy výtokového kanálu.
Na tomto principu odstředivých sil jsou založeny všechny stroje spojitého podávání (ventilátory, dmychadla, kompresory, čerpadla, turbíny všeho druhu, pískomety, odstředivky, míchadla, pračky atd.) Nyní se ptejme, co to může dělat s meziprostorem nebeského rotačního stroje, spirální galaxie. V počátcích uspořádávání galaxie vysávají plyny a mezihvězdný prach? Nebo gravitace je silnější, a proto vytváří křivky s nelineárně se zmenšujícím poloměrem ramen, tvar spirály. U lidmi stvořených strojů se musí dodávat energie v podobě točivého momentu, u galaxií taková energie chybí?
U vesmírných strojů (galaxií) se hmota pohybuje opačným směrem, z velké vzdálenosti ke středu rotace. Kdyby se rychlost konců ramen blížila rychlosti světla, pak by u nich mohlo docházet ke „kavitačním jevům“, k vypařování hmoty, omezování celkových rozměrů. Lze to také přirovnat funkci odstředivého (Wattova) regulátoru.
Ve vesmíru se můžeme učit z mnohých pozorovaných jevů. Když nám vybuchne „Nova“, zahustí se hmota v centru hvězdy, okuje odletí“. Naučili jsme se také tvářet kovy pomocí výbuchu v případech, kdy není možné kovat v zápustkách přímočarým pohybem (tlakové láhve). Sledování pohybu a vztahu Měsíce se Zemí je názorným příkladem vazeb strojů, kterým říkáme „planetové převodovky“. A jistě bychom našli mnoho dalších příkladů z Vesmíru, které chytré hlavy pochopily a využili pro lidské společenství. Josef Ježek
