Článek
Nepiju proto, že mě někdo nutí (i když by se o tom dalo polemizovat), ale proto, že se bojím. Mám strach, že kdybych to znovu udělal, tak by to se mnou nemuselo dobře dopadnout. Takových delších pauz již mám ve svém životě za sebou několik a tak vím, že po nich, když jsem znovu pít začal, měl jsem potřebu vše zpětně dohánět a po postupných malých dávkách jsem do toho po několika měsících znovu spadnul a pil jsem nezřízené množství alkoholu, převážně právě piv, ale uměl jsem i vína a tvrdý alkohol. Ten je nejhorší. Ale i takových patnáct, dvacet piv za večer udělá svoje.
Bylo zajímavé sledovat, co se mnou udělá mistrovství světa v hokeji, když jsme se po čtrnácti letech stali mistry světa. Jsem vášnivý hokejový fanoušek a nepamatuju se, že bych někdy neslavil jakoukoliv medaili, natož zlatou. Snad jen Nagano, tehdy jsem totiž byl zrovna v sázce a v roce 1998 jsem celý rok alkohol nepil, ale jinak jsem každou naši zlatou medaili řádně oslavil a zapil a to i za ostatní.
Kupodivu mi nijak zvlášť nechyběla ta konzumace při fandění, jeden zápas jsem dokonce sledoval přímo v pražské hale a jen vzpomínám, jak jsem se tam na předchozích šampionátech dívával na hokeje a při tom popíjel piva. Teď ne a ani to nijak nebolelo, možná proto, že už to trvá tak dlouho ta má abstinence a že jsem si už na ni zvyknul a že nemám před sebou žádný cíl, tedy nějaké datum do kdy to musím vydržet, abych pak zase mohl začít, jako se tomu dělo při pauzách s pitím v minulosti.
zápas s Kanadou jsem si užil
Nutno ovšem poznamenat, že jsem se raději nechodil dívat do hospod, jak velí česká tradice společného sledování zápasů, abych sám sebe neprovokoval zaběhnutými manýrami. Proto jsem raději v klidu sledoval televizi doma a viděl a slyšel vše, co bych jinde v hluku přehlédnul. Tak nějak jsem si ten letošní šampionát užil jinak. Za střízliva a s načerpanými informacemi.
A kdy to bylo, když se ohlédnu za svou roční abstinencí, nejtěžší? Asi ze začátku, tedy o loňských prázdninách, kdy jsem ze dne na den přestal pít alkohol. Asi ty první týdny to bylo nejtěžší. Pak se říká, že je obtížné vydržet nepít, když máte narozeniny, když se někomu blízkému narodí dítě, o Vánocích a na Silvestra. Ano, možná, ale to mi kupodivu až zas tak velké problémy nečinilo. Možná ta zlatá medaile našich hokejistů, tu bych za normálních okolností slavil do rána. Vzpomínám na minulé šampionáty, když jsme byli zlatí, tedy v letech 2010 a předtím 2005 a předtím zlatý hattrick v letech 1999 až 2001 a vlastně si nic kloudného z té doby ani nepamatuju.
A jaké z toho plyne poučení a doporučení pro ostatní, kteří se rozhodnou přestat pít? V první řadě si musíte uvědomit, že s alkoholem máte opravdu, ale opravdu velký problém a že bez něho by vám určitě bylo líp (přestože možná přijdete o některé bujaré taškařice). Ten pocit, když člověka druhý den nebolí hlava, je k nezaplacení a rozhodně stojí za to. A také doporučuji neřešit to jako já v minulosti, že jsem se vsadil, že vydržím nějakou dobu nepít. Ono se to vydržet dá, ale ty návraty pak, kdy chcete dohnat, o co jste přišli, jsou strašné. Proto žádné sázky, žádná data, do kdy vydržíte, a jenom tak postupně den pod dni ukrajovat a abstinovat. A také je dobré na to pořád nemyslet, že nepijete, protože to vám pak může začít lézt na mozek. Takže najít si nějakou užitečnou náhradu (třeba sport nebo sex nebo obojí) a pak jen přeprogramovat hlavu. On ten alkohol není všechno a radovat se dá i jinak. Také mě napadlo, že bych místo alkoholu zkusil při některých příležitostech trávu, ale mé dávné vzpomínky na stavy, kdy mě dostala do „schízy“ mě z toho brzy vyléčily.
Zní to jako klišé, ale nejlepší je neužívat žádné drogy a naučit se radovat jinak. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, nechci se chvástat, protože člověk nikdy neví, jestli nad tím démonem úplně vyhrál, ale mám z toho boje zatím dobrý pocit. Pokud se rozhodnete přestat pít, tak jen do toho. Jde to. A držím vám palce…
