Článek
Šampionát jsem navštívil v Praze už před devíti lety a rovněž tak jsem se díval naživo na jeden zápas v roce 2004 a musím říct, že tehdy jsme ve frontách čekali déle, tentokrát to všechno jaksi „víc odsýpalo“ a také doprovodný program mi přišel propracovanější a zaměřený i na ty diváky, pro které není hokej všechno na světě a kromě sledování hráčů na ledě, se do haly přišli i bavit.
Fronty nebyly ani na toaletách, ani v bufetu. Pojďme ale k samotnému hokeji.
Na dnešní zápas mám vsazeno na remízu a neumím říct, jestli postoupí čeští hokejisté anebo Američani, kteří nás vloni ve čtvrtfinále vyřadili a na které máme z minulého šampionátu v Praze v roce 2015 špatné vzpomínky, když nás jasně přehráli v zápase o bronz a téměř nepustili ke střele. Ještě horší zážitek to s nimi byl ve čtvrtfinále v roce 2004 v Praze, kdy naši prohráli na nájezdy a Jágr trefil tyčku.
Jak mi řekl včera můj kamarád Petr Hubáček, hokejový expert, kterou letos přihlíží zápasům v Ostravě, ještě nikdy prý za těch pět let, co komentuje, neviděl naživo jako expert tak silné Švédsko jako letos. Mají tam prý šestnáct dobrých hráčů z NHL, zatímco my jen tak tři čtyři.
Ale nás teď nepálí Švédové, to možná příště, naší starostí jsou Američané. Ti jsou letos ve velmi dobré sestavě a mají zhruba stejné šance na postup, jako my. Kde nás asi víc tlačí bota, je naše obrana. Nemáme obránce světové úrovně, možná tak snad ještě Gudas, ale ten jen do defenzivy, chybějí nám konstruktivní beci typu Židlický, Tomáš Kaberle nebo Kubina, kteří zastanou obojí.
Já to dneska vidím jako sázkař padesát na padesát. Jinými slovy, mám vsazeno na remízu v základní hrací době a pak „děj se vůle boží“. Samozřejmě, že nejsem vševěd a může se rozhodnout už v normální hrací době a to jak v náš prospěch, tak ve prospěch Američanů. Já to ale vidím, že se rozhodne v prodloužení anebo bohužel až na nájezdy. Budou to pro naše hráče obrovské nervy a nepředstavitelný tlak, který je od fanoušků čeká. Tajně spoléhám na Davida Patrňáka, který se proti Kanadě hned po cestě do Prahy rozehrával a teprve rozjížděl a věřím, že si tu pověstnou spolupráci se Zachou nechá na dnešní večer.
Velmi mile mne jako diváka v úterý překvapil Martin Nečas, kterého si pamatuju jako hubeného mladíčka ještě v Kometě a pak před pěti lety jako nezkušeného reprezentanta na mistrovství světa. Co ten si dneska už dovolí? Neuvěřitelně mu vzrostlo sebevědomí, zesílil a je z něho klíčový hráč našeho mužstva, když nepočítám naši největší hvězdu Pastu a zkušeného Červuse nebo Paláta s pomalu se rozstřílejícím Kubalíkem. Jenom by se neměli opakovat některé zbytečné chyby vzadu, jako proti Kanadě.
Takže pokud nás podrží brankář, neselže obrana a kluci neudělají nějaký fatální zkrat a prosadí se ti, od kterých se rozhodující góly čekají (nebo klidně i někdo jiný, to je úplně jedno), tak šanci na postup do semifinále máme.
Budu velmi fandit, i když tentokrát jsem takové štěstí jako minulý zápas neměl a lístek už na mne nezbyl.
Hoši bojovat!
