Článek
Tento příběh by mohl být klidně vymyšlený a nic by se nestalo, ale bohužel není a prožila ho nedávno moje známá, paní Květa a já jsem jí slíbil, že o tom nebudu psát. Došla mi však témata a tak sahám i do šuplíků, které jsem měl zamčené, co by člověk ostatně neudělal pro mrzký peníz, že? Snad se paní Květa nedozví, že tu o ní píšu.
Změnil jsem sice její pravé jméno, ale pokud zjistí, že jsem dohodu porušil, tak se mnou bude konec. Její manžel je totiž dosti movitý a mocný muž a pokud se k němu donese tohle mé mrzké vyprávění, nebude se mu to ani trochu líbit. Stejně si myslím, že něco musí tušit, ale aby si zachoval ve společnosti dekorum, tak dělá, že o avantýrách své manželky nic neví, případně že jsou to jen výmysly a lživé anonymy, které mu na ženu chodí od nespokojené konkurence nebo od zaměstnanců, se kterými se musel v poslední době rozloučit. Ale žádné konkrétní detaily už ze mne nedostanete.
A co se vlastně stalo? Paní Květa je téměř dokonalá žena v dokonalých letech. Upravená jako z módního časopisu, každý den chodí do posilovny, neboť má na sebe hodně času, tak o sobe dokonale pečuje. Chodí na kosmetiku, na masáže, do sauny, na manikúru, na pedikúru, ke kadeřníkovi, na nehty, na jógu, zkrátka všude tam, kam by si přály chodit naše manželky, kdyby na to měly čas a peníze.
Je „šťastně“ vdaná už téměř třicet let, má dokonalé manželství, dokonalé děti, dokonalý dům a dokonalý automobil. Pracovat může, když chce a to u manžela ve firmě (velmi úspěšné, obor si však necháme pro sebe, abychom nedostali do zubů) a když nechce, tak cestuje nebo se věnuje sama sobě. Přiznám se, že když jsem ji viděl, tak bych jí hádal o patnáct let méně a pokud by na mne ukázala, tak bych si možná i já dal říct, ale naštěstí pro ni nejsem natolik atraktivní, abych musel řešit tohle morální dilema.
No a krásná paní Květa se tu a tam, když se jí zrovna chce, pouští do milostných avantýr. Nemusí se příliš snažit, stačí jen kývnout. Už se takto seznámila ve fitku, v sauně, ve vinném sklípku, na diskotéce, kam si šla spravit chuť po nešťastném rozchodu s jedním magorem, který ji vyhrožoval, že jestli s ním nezůstane, všechno prozradí jejímu manželovi. Inu má to těžké naše milá paní Květa. Ale tentokrát se asi zamilovala. Do ženatého muže, jak jinak. A velmi ji překvapilo, když se jí už vícekrát poté, co s ní strávil noc, neozval.
Až doposud byla zvyklá, že si průběh svých „úletů“ režírovala sama, když chtěla, tak v nich pokračovala, když se jí nechtělo, tak to ukončila. Tentokrát by však velmi ráda pokračovala, ale nemohla. To se jí snad za celou její „kariéru milovnice“ nestalo a pokud ano, tak to bylo tak dávno, že už si to nepamatuje. Byla z toho vykolejená. Přijela se svou kamarádkou do malého města na Moravě (omlouvám se, ale vzhledem k tématu musím být diskrétní a neuvádět detaily) a čekala v kavárně. Volala mu, ale on to nebral. Čekala na něj, protože věděla, že nedaleko odtud bydlí, ale on tudy neprošel. Čekala hodinu, dvě, tři a stále se nic nedělo. Připadala si už trapně, tak se alespoň opila a byla ráda, že její oddaná přítelkyně, která ji tak trochu obdivuje a nenávidí za ty její avantýry a možná jí je i tiše závidí, nepila a mohla řídit zpět.
Byla zvyklá muže ignorovat, ale tentokrát na ni kašlal zvysoka on a čím víc na ni kašlal, tím víc se s ním chtěla znovu sejít. Fungovalo to přesně naopak a protože nebyla na tuto situaci zvyklá, cítila se ponížená a ukřivděná a osamělá. Přestože měla téměř všechno, na co si ukázala, tak se jí nedostávalo zrovna toho, po čem nejvíc toužila.
Vladimíra jsem nikdy neviděl, neukázala mi ho, takže nevím, čím ji tak zaujal, ale představuji si ho jako svalnatého blonďáka s kudrnatými vlasy a bleděmodrýma očima s pronikavým pohledem.
A jak to celé dopadlo? Nijak. Ten muž se jí už nikdy neozval a víckrát se s ním neviděla. Byla z toho několik měsíců špatná, dokud se neseznámila s mým kamarádem Vildou, ale o tom až někdy příště…
