Článek
Kdybych tam byl sám, možná bych reagoval jinak. Ukázal jsem babičce a dětem, že někdy je třeba si nenechat kálet na hlavu a postavit se zlu, i když tak jednoduché to není a je otázkou, jestli ten pán nebyl v právu. Možná jsem se zachoval jako chlap a ty mé ženy, které tam byly se mnou, mne obdivují, možná jen jako agresivní arogantní hovado, které se jen předvádí před svými blízkými. Posuďte sami. Zde je můj příběh.
Každý rok je u nás tradice, že dopoledne dvacátého čtvrtého prosince zavezu děti k babičce a ony jí pomáhají dělat salát. Pak odpoledne je všechny naberu a jedeme na hřbitov zapálit svíčku jejímu bývalému manželovi, mému nevlastnímu otci. Měl mé děti rád a choval se k nám všem hezky, tak na něj rádi zavzpomínáme. Nejinak tomu bylo i letos. Já jsem si mezitím byl lehce zaběhat u řeky v Bílovicích a pak si šel zacvičit do posilovny, neboť jsem si před pár dny koupil měsíční permanentku a když ji mám, tak chodím cvičit téměř každý den. Proč tady říkám, že chodím cvičit do posilovny? Tento malý detail může být pro mé vyprávění důležitý.
A tak zatímco někdo pracoval na tom, aby Vánoce byly hezké, někdo jiný sportoval, aby byl hezký on. Je to sice ode mne trošku zbabělé, ale říkám si, abych nezavazel doma, kloudná práce v domácnosti mi příliš nejde, vařím a peču mizerně a jelikož mám prý jen prý hloupé řeči, je lepší, když vypadnu a nepletu se tam v kuchyni a nezavazím a nekomentuji každou vysypanou špetku soli nebo rozlité mléko. Na druhou stranu zmizet sportovat je pořád lepší, než jak jsem to dělával dříve před lety, kdy jsem se na Štědrý den toulal s lahví po lese a říkal tomu tekutý kapřík a nabírání inspirace na literární tvorbu. Ale vraťme se k mému původnímu příběhu.
V jednu hodinu jsem nabral děti a babičku a jeli jsme na hřbitov. Vzal jsem si manželčino starší auto, které mělo na zadním skle nalepené Z, nikoliv jako projev sympatií s Ruskem, ale že řidič je začátečník. Když jezdím s tímto autem, cítím se tak nějak víc svobodný a mohu si dovolit jezdit opatrně jako opravdový začátečník, přestože mám na svém kontě najeto za život asi tak milion kilometrů, v tomto autě jezdím vždy opatrně. Ale dosti vychloubání, které není pro vyprávění úplně podstatné, i když trošku možná ano.
Zaparkoval jsem na parkovišti u hřbitova vedle Mercedesu tak akorát, aby byl vedle prostor a lidé mohli vystoupit z auta. Ten Mercedes nebyl úplně nový, ale určitě měl minimálně dvakrát větší hodnotu, než náš automobil. A teď přišlo to hlavní, proč tento text píšu. Jak babička vystupovala ze zadních dveří, je možné, že se jimi dotkla toho auta vedle nás stojícího. Neumím posoudit, jestli ano, či ne. Ale z vedlejšího auta okamžitě vyletěl chlapík a hned spustil, proč mu boucháme do auta. V tu chvíli bych se ještě možná i omluvil, pokud se tak stalo, ale v okamžiku kdy jí začal nadávat a spustil něco o … začernalo se mi před očima, přiskočil jsem blízko k němu a velmi důrazně jsem ho upozornil, že takhle mluvit se starými lidmi nebude, že se bude chovat slušně a to nejen proto, že jsou Vánoce a tvářil jsem se přitom velmi bojovně (ještě upozorňuji, že jsem před lety chodil do krav magy, ale nechal jsem toho, protože mi to po čase začalo lézt na mozek a viděl jsem potenciální agresi na ulici kdekoliv a byl jsem tak vlastně pořád ve střehu a připravený na souboj).
Tato má velmi ostrá reakce ho patrně zaskočila, přiznám se že ta důraznost překvapila i mne. Děti na to koukaly jako zkoprnělé, babička byla překvapená a nezmohla se na slovo a pán už jen něco zablekotal a raději odjel pryč. Tedy na fyzický kontakt naštěstí nedošlo, ale přiznám se, že kdyby reagoval víc agresivně na mou důraznou odpověď, tak by asi došlo.
Všichni jsme přetažení, ve společnosti panuje zbytečná zloba a agrese. Stačilo zaparkovat o deset centimetrů dál od jeho auta a tato situace by vůbec nenastala. Jak krásné by bylo, kdybychom si nakonec podali ruce, popřáli se pěkné svátky a byl všude klid a mír. Jenomže nežijeme v pohádce, ale v agresivním světě, kde každý myslí jen na sebe.
A pokud se babička dotkla pánových dveří, tak se mu tímto teď zcela zklidněný omlouvám a přeji mu hezké svátky. Stejně jako Vám všem. Chovejme se k sobě ohleduplněji a slušněji, a to nejen o Vánocích…
