Článek
Jeden rok jsme takto cestovali po Beskydech, jiný v Jeseníkách, v Krkonoších, na Malé Fatře a příště se chystáme na Duklu.
Spíme venku, zbabělci si berou stan, ti odolnější, jako třeba já, si neberou vůbec nic, jen karimatku a spacák a spí venku pod hvězdami za každého počasí, zima nezima, déšť nedéšť. Letos nám koncem října vyšlo počasí, vůbec nepršelo a ani v noci nebyla zima, že by se teploty blížily k nule, to ani náhodou. Bylo krásných pět stupňů.
Tentokrát jsme se rozhodli pro Krušné hory, neboť většina z nás tam nikdy v životě nebyla. Na skupině na „vocapu“ se konalo hlasování a pak jsme se dle výsledků rozhodli pro termín a místo. Je bizarní, že hodně lidí, kteří hlasovali, se pak z nějakých důvodů nakonec akce nezúčastnili a naopak někteří, kteří nehlasovali, se k nám přesto připojili, ale to se už tak někdy v životě stává. Z dvacetičlenné party nás nakonec jelo šest statečných.
čundráci v Krušných horách
Byl mezi námi i Milan, kterému se před lety na podobném čundru rozlepila bota na Lysé hoře, o čemž jsem tu již psal a informoval všechny followery na sociálních sítích, a jednou bych ho chtěl seznámit i s panem prezidentem, protože ten taky rád chodí na Lysou horu. Tomu Milanovi, který nehlasoval, ale nic nebránilo v tom, aby dva dny před odjezdem se snažil všemožně zpochybnit místo a jet jinam (do Mariánského údolí v Brně-Líšni), protože Krušné hory mu přišly z Brna moc daleko. Naštěstí jsme se jím nenechali zviklat a skutečně jsme odjeli tam, kam jsme si to odhlasovali, tedy po stopách seriálu Rapl, což byl můj nápad. Osmdesát procent naší cesty pak bylo shodné se Stezkou Českem, což ale nebyl náš záměr, ale pouhá náhoda.
Z Brna jsme vyjeli v pátek po práci autem do Karlových Varů a pak pokračovali vlakem do Kraslic, kam jsme dorazili před půlnocí. Náš cíl byl Boží dar, kam jsme se měli dostat do neděle do večera, což byl úkol, který nám naplánoval Vychovatel.
naše putování vlakem tady začalo, jeli jsme do Kraslic
Dvě hodiny v noci jsme šlapali na místo a nedaleko pod vrcholem Špičák jsme první noc přespali v lese v mechu. Ráno skvělá snídaně a pokračovali jsme dál za vytčeným cílem. Jedním z klíčových míst naší cesty bylo místo, kde se odehrávaly scény seriálu Rapl. Tento důl Rolava jistě poznáte na fotografii.
tady byla nalezena mrtvola v seriálu Rapl, po jehož stopách jsme o víkendu putovali
Navštívili jsme také nedaleký zajatecký tábor a představovali si, co se asi tak na kterém z těch míst odehrávalo. Někdo nám doporučoval, že tu můžeme přespat, ale ta atmosféra ve vzduchu byla vskutku zvláštní, že se tady nikomu z nás nocovat nechtělo.
V sobotu pozdě večer jsme doputovali do obce zvané Horní Blatná. Poslední kilometry jsme šli již potmě a pochopili jsme, proč se obec jmenuje Blatná. Všude bylo spoustu bláta a několikrát se mi podařilo zapadnout až po kotníky a uklouznout. Mí kamarádi byli hbitější, takže jsem se jim ztratil. Když jsem jim chtěl zavolat, vybil se mi při tom mobil. Jiný člověk by byl v nesnázích a nevěděl si rady, ale ne tak já.
Milan a jeho už slepená bota, která se mu rozlepila na Lysé hoře
V nejbližší hospodě jsem si půjčil mobil od personálu, zavolal na číslo, které jsem si pamatoval a zjistil si telefon na Milana, kterému se rozlepila bota na Lysé a ten mi prozradil, kde přátelé pobývají a vypravil jsem se tam za nimi. Při večeři v místní krčmě jsme poznali pána, který všechno věděl o tomto kraji a o historii a těžbě nerostných kovů. Byl zámečník, ale pracovně jsme si ho nazvali Vševědem a během půl hodiny jsme se dozvěděli vše o okolí a byl navíc tak hodný, že nám poradil, kde máme přespat. Poslouchat ho déle by už asi bylo únavné, ta půl hodina bohatě stačila, abychom věděli o místním kraji všechno. Nebudu vás tím tady zatěžovat, pokud byste chtěli, tak si o historii těžby cínu a stříbra a okolním šachtách a místních názvech něco zjistíte sami na internetu, to není v dnešní době problém.
Jak už to tak bývá ve společnosti, kde jsou samí chlapi, na naší výpravě jsme se bavili převážně o ženách, o politice, o práci, o sportu, o vyhlídkách do budoucna a pěkně jsme se za ty dva dny zrelaxovali a pochopili některé věci z minulosti.
spali jsme venku nebo pod přístřeškem
I přesto, že jsme ušli krásných 52 kilometrů s převýšením 1500 metrů, tak jsem za ten víkend přibral, neboť jsme neustále pojídali dobroty, které měli někteří členové výpravy s sebou a také jsme téměř nevynechávali hospody, kolem kterých jsme procházeli.
Hlášky, které zazněly cestou, byly následující: Cítím se skvěle. Těším se na Vánoce. Pán je Vševěd. Tak jsme ráno zase tady. Jsem ideální manžel. Holky budou umytý.
A příští rok vám podám report z putování přes Dukelský průsmyk…
