Článek
Ve společné skupince, kterou máme na viberu, si z ní už děláme legraci, že je to její nový ženich, že místo toho, aby jí šarmantní postarší zubař zubní implantát opravoval, tak tam spolu provozují všelijaké jiné radovánky, které jsou pravým opakem bolesti. Někdo se tomu směje, někdo už ne, protože to trvá příliš dlouho a co bylo vtipné na začátku, časem vyprchá a ztratí glanc. Kde je pravda ale nikdo z nás netuší. Neví to asi ani ta moje známá, protože je sice možné, že nás vodí za nos, ona je schopná všeho, ale zase že by to trvalo tak dlouho, se mi věřit nechce, protože u ní veškerá vzplanutí trvají jen krátce. Ale evidentně jí to zas až tak moc nevadí, protože jinak by na hru pana doktora nepřistoupila a razantně ji ukončila a podala na něj stížnost u stomatologické komory, ale to ona neudělala a myslím, že ani nikdy neudělá, protože ji ten muž něčím přitahuje a prý se k ní chová hezky a slušně.
Postarší šarmantní zubař jí neustále ten zubní implantát upravuje a předělává. Poprvé, před rokem a půl, za něj zaplatila dvacet tisíc korun a jelikož se ten zákrok prý nepovedl, tak se nyní jedná o reklamaci a zubař od mé známé už žádné další peníze nechce. Na tom by nebylo vůbec nic divného a zajímavého, kdyby těch návštěv nebylo už přes čtyřicet a nechodila k němu už rok a půl a ten nový implantát v puse stále neměla.
„Takže poprvé jsi tam k němu šla, aby ti vytrhl zub, podruhé si naměřil a připravil půdu pro ten implantát a po třetí ti ho tam nasadil“? snažil jsem se pochopit četnost těch návštěv. „Ano a jelikož mi prý neseděl a dostala jsem zánět, tak ho vytáhl ten implantát a od té doby mi ho tam pořád znovu dává-nedává, nechá udělat jiný, ten tam zase nepasuje, tak čekáme, až bude další a tak,“ snaží se mi vysvětlil známá důvody, proč k tomu zubaři pořád chodí a stále má v puse díru. Naštěstí až vzadu, tak ji to nijak nekompromituje a nevypadá jako babička.
Jednou jsem šel k zubaři s ní. Přišli jsme ve smluvenou hodinu před ordinaci. Má ji v rodinném domku. Nejenže bylo zamčeno, ale dokonce byly přes dveře staženy kovové žaluzie, což prý nikdy předtím nezažila. Když mu ta známá volala, tak se jí omluvil, že dnes nemůže, ať přijde příště. Není vyloučeno, že mne viděl z okna a vylekal se, protože nečekal, že někdo půjde s ní, ale nemohu to potvrdit, protože na těch dveřích byly kovové mříže a ty tam nebývají a on přece nevěděl dopředu, že tam půjdu s ní. Anebo to věděl a nechtěl se se mnou potkat? Jsem velmi milý a přátelský člověk, ale na první pohled vypadám se svými svaly a sto dvaceti kilogramy možná pro cizí lidi trošku podezřele. Sám nevím, co bych mu říkal, jestli po zlém, ať už jí to konečně spraví, že to je nehoráznost, dělat jeden zákrok rok anebo bych se s ním zkusil přátelsky dohodnout a poprosit ho, aby jí ten implantát už konečně dodělal?
Považujeme-li zubaře za jakousi metaforu muže, který zneužívá svého postavení lékaře se záměrem dostat ženu do postele, tak potom úplně stejně se chovají někteří nadřízení nebo majitelé ke svým podřízeným ženám či dívkám a pod záminkou pracovních setkání je zvou na různé obědy či večeře. Takových „zubařů“ je na světě spousta a někdy jim to vyjde, jindy ne, jak už to v životě chodí. Nejsou muži, kteří si to mohou ve svém nadřazeném postavení vůči ženám „pacientkám“ dovolit takovými „zubaři“ nakonec všichni?
Takže si to zrekapitulujme. Od mého posledního článku před několika měsíci se nezměnilo ale vůbec nic a k zubaři má jít zase v pátek odpoledne. Půjdu tam s ní, ale bez předchozího upozornění a varování, aby se o tom nedozvěděl ani zubař ani ta má známá a nemohli se na mě připravit. Náš příběh se už konečně musí někam posunout a nesetrvávat stále na mrtvém bodě. Dám vám pak vědět…
