Článek
Je prý v mnoha směrech unikátní. Však si udělejte obrázek sami.
Neskutečný sportovní talent. Běhat prý začala až v padesáti letech úplnou náhodou, protože zrovna měla přítele, který byl běžec a řekl jí, ať to taky zkusí, že na to má ideální dispozice. Nikdy předtím žádný sport závodně neprovozovala a po necelém roce rekreačního běhání dokázala zaběhnout půlmaraton za hodinu a půl. Pokud sami neběháte, tak vám ten čas asi nic neřekne, ale s takovým výkonem mají problém trénovaní běžci muži, kteří běhají léta. Na ženu, která začala s běháním tak pozdě a věnuje se tomu chvíli je to neskutečný výkon. Kdyby od malička chodila do atletiky, byl by z ní Emil Zátopek v sukních (ten začal s běháním v šestnácti letech) a získala by zlatou medaili na olympiádě. Kdyby měla babička penis, byl by to dědeček…
Dále je Isabella neskutečná cyklistka. Pro dokreslení jen přidávám tuhle historku, kterou jsem o ní slyšel ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Když jí bylo šestnáct roků, spěchala na rande, tenkrát samozřejmě nebyly mobilní telefony a tak se nemohla omluvit, že přijde později. Jela na starém kole, které našla ve sklepě po dědovi a jelikož byla zamilovaná a meškala, šlápla do pedálů tak vydatně, že přitom předjížděla cyklisty na galuskových favoritech, kteří měli zrovna v těch místech trénink. Jak se asi museli cítit ti hoši, když se kolem nich přehnalo mladé děvče na starém dědečkově kole, kterému se říkalo Ukrajina? Škoda, že ji někdo hned neodchytil, aby se věnovala cyklistice, ve které by získala zlatou na mistrovství světa.
Protože pak chodila s fitness trenérem, začala sama cvičit a měla výborné výsledky. Jen se tomu dál věnovat a měla by opět zlato. Pak se s ním však rozešla a se soustavným cvičením byl konec.
Nyní, když se jí zrovna chce, vyhrává závody v běhu a na kole v kategorii nad padesát let a přitom ještě dobře vypadá. „Hádal bys jí nejmíň o deset, patnáct let méně, kdybys ji viděl usmívat se na stupních vítězů,“ ujišťuje mě známý, který je z ní paf a jenom kvůli ní objíždí závody. Ona se totiž kromě sportu a zdravé životosprávě, kterou poruší dobrým vínem nebo pivem po výkonu, udržuje v přirozené kondici pravidelným sexem. „Je jako Madonna, která prohlásila, že si dá jednoho ráno, druhého po obědě a třetího večer, pokaždé někoho jiného. Tak podobně to provozuje i Isabella a někdy si je prý pozve všechny naráz, protože má ráda různé hrátky a experimenty,“ řekl mi o ní u piva další člověk.
Byla prý několikrát vdaná, než pochopila, že nikdy nedokáže být svému manželovi věrná a tak nyní si už jen užívá a nechce se vázat. Nikdy neříkej nikdy a tak nevylučuje, že v důchodu se třeba jednou usadí a bude hrabat listí na zahradě a popíjet kávu jen s jedním, ale teď je jí ta představa cizí.
Slyšel jsem o ní v sauně vyprávět takovou příhodu, že když ji unesli jako nevěstu, tak ji prý v pokoji nahoře nad místností, kde byla svatební hostina, uspokojilo naráz pět chlapů. Takovou že měla nezapomenutelnou svatební noc.
Děti má už dospělé, takže má na sebe času dost a jelikož zdědila nemalé peníze, je zajištěná a nemusí počítat každou korunu. Jestli chodí ale každý den do práce a čím se vlastně živí, tak to opravdu netuším.
Nerad bych, aby mé vyprávění vyznělo, že je Isabella prostitutka a běhna, i když ráda a dobře běhá. Za peníze nechodí, ona je nymfomanka, která má ráda sex a dopřává si ho plnými doušky a neustále.
Protože je prý velmi hezká a vysportovaná a milá a vtipná, o muže nikdy neměla nouzi a patrně ani nikdy mít nebude. „Když jsem ji poznal, brala život velmi lehce a ničím se příliš netrápila a nestresovala se malichernostmi, pořád byla nad věcí a byla s ní velká sranda a přitom byla moudrá. Ta kdyby sepsala paměti, to by bylo počtení,“ řekl mi o ní jeden starší muž.
Tak třeba se jednou dočkáme. Pamatujte si to jméno. Isabella…
