Článek
Poušť Wahiba (Wahiba Sands), je pojmenována po beduínském kmeni Wahiba, který zde žije po staletí.
V campu, kde jsme se ubytovali v beduínském stanu, jsme se potkali s jedním potomkem tohoto kmene, který nám u ohně řekl něco o minulosti a současnosti kmene a žití na poušti. Byl to zajímavý mladý muž, který se anglicky naučil domluvou s turisty a nikdy neopustil území pouště.
Povídání bylo zajímavé a autentické, člověk by neřekl, co vše se dá z velblouda využít.
Dřívější život byl tvrdý a krutý jak k lidem, tak ke zvířatům. Ze způsobu, jakým se uchovávala voda na cesty, by ochráncům zvířat stouply vlasy hrůzou na hlavě. Velbloud se týden nepustí k vodě, aby se nemohl napít, pak se mu dá sníst kilo soli. Pak dostane takovou žízeň, že vypije přes 100 litrů vody. V poušti, když je krize, se velbloud zabije, maso se sní, žaludek se vyjme.
Tekutina ze žaludku se přecedí přes látku a převaří. Dobrá prý není, ale pít se dá a přežije se.
Tradičním životem beduínů ale nyní už nikdo nežije. V sedmdesátých letech sultán poušť zabavil a beduíni proti této ztrátě území, které provažovali po generace za své, bojovali. Ale sultán také zařídil infrastrukturu, vzdělání a zdravotní péči a lidem usnadnil život. Jak několikrát zdůraznil, jsou za tuto změnu sultánovi vděční a moc mu za to děkují. Jak je vidět, osvícená monarchie funguje.
Wahiba Sands je proslulá svou biologickou rozmanitostí. Navzdory drsným podmínkám zde najdeme velké množství rostlin a zvířat, včetně vzácných druhů, které se přizpůsobily extrémním podmínkám. Kromě různých druhů lišek, plazů a ptáků se zde vyskytují také vzácné endemické rostliny.
Nyní je Wahiba Sands populárním cílem pro turisty, kteří zde mohou jezdit na terénních vozech nebo čtyřkolkách po písečných dunách, vyzkoušet si jízdu na velbloudu, pozorovat působivé západy a východy slunce, nocovat v tradičních beduínských kempech, zažít působivou atmosféru noční pouště, kdy teploty klesají a obloha je poseta hvězdami. Je to síla…