Článek
Když chceme slevu, musíme pro to něco udělat. Minimálně si vysledovat kdy, jak často a kde jaké slevy probíhají a přizpůsobit tomu své nákupní zvyky. Někdy i něco víc. Například pracně hledat slevové kódy, nějakým specifickým způsobem zacházet se zákaznickou kartou, aplikací a podobně. A může to zajít až tak daleko, že už nám to začne připadat nejen příliš komplikované, nýbrž i ponižující. A to je ten zásadní princip. Nechceš si připadat hloupě? Tak si připlať! Další kategorií zákazníků ignorujících slevy jsou ti, kteří nakupují jen to nejnutnější, když na to zrovna mají. Ty si hrátky se slevami dovolit nemohou. A také zajisté ti nejbohatší, které ceny zboží nezajímají. A ze všech těchto antislevových zákazníků je třeba vyždímat maximum. Těm je třeba prodat zboží za co nejvyšší cenu. Špičkový obchodník obslouží všechny. Těm nejšetrnějším nabídne komplikovanější způsob nákupu za nejnižší cenu na trhu a těm ostatním prodá úplně stejné zboží za cenu co nejvyšší. To je skutečný důvod slevových akcí! Nikoli naše hravost. Podle dat jsme první v Evropě v množství zboží prodaného ve slevách. Dokud náklady na komplikaci prodeje slevovými akcemi nepřevýší ziskovost prodeje za vyšší ceny menšině zákazníků, bude to tak zajisté pokračovat.
Hlídání slev zabírá lidem čas navíc, ale nejen to. Má to ještě jeden efekt, který zůstává prozatím nedoceněn. Nadnárodní obchodní řetězce mají zpravidla vlastníky z bohatých demokratických zemí západního světa. Tam jde výhradně o zisk a někdy až cynicky a bezohledně, jak už to tak na tom světě chodí. Představme si ale, kdyby existovaly obrovské obchodní řetězce, vlastněné elitami z despotických zemí. V těchto kruzích nejde vždy jen o finanční profit. To také často despotické země uvádějí jako svoji přednost. Takový východní řetězec by klidně prodával částečně i se ztrátou, kdyby za to získal nějakou ideologickou hodnotu. Východní svět vkládá obrovské prostředky do ovlivňování veřejného mínění v západních zemích a rád finančně podpoří každou nerovnováhu a destabilizaci. Pro despotický svět je důležitá stádní loajalita jeho obyvatel a náramně by se mu hodilo, kdyby se stádovitějšími postupně stávali i lidé na Západě. Stádní loajalita znamená nízké sebevědomí. Komu se to nezdá, plete si sebevědomí s povýšenou pýchou. Stádovitost vzniká tím, že lidi přimějeme ve velkém dělat něco, co vlastně ani moc nechtějí. Ideálně pak dlouhodobě, pravidelně i ve velmi malých dávkách. Však ony ty sovětské nástěnky nebývaly něčím jen tak bezdůvodně směšným a nadbytečným. Jistě by se našlo mnoho lidí, kteří by pro výrazné slevy udělali i ledacos nedůstojného. Nejsem marketér, tak pojďme jen něco laicky navrhnout. Okénko v zadní části supermarketu, daleko od parkoviště, obklopené blátivým terénem, kde dostanete něco s opravdu výraznou, ale skutečně výraznou slevou. A ještě to vylepšeme třeba tím, že si zákazník bude muset vytrhnout čárový kód z letáku a tuto podmínku nikde zřetelně neuvedeme, takže se mnoho lidí bude muset pro ten leták do prodejny vrátit. Pokud by se něčemu podobnému lidé ve velkém ochotně přizpůsobovali, jejich svébytná osobitost by se postupně přetavila ve stádní loajalitu a ta je pro despotické vůdce naprostým požehnáním. Trošku mi to připomnělo film Na samotě u lesa, kdy chalupář Kokeš vychrstne před staříky kýbl vody se slovy „oni se pak víc bojí“. To už je ale samozřejmě přehnané. Přehnaný je asi i ten můj smyšlený příklad. I tady jistě platí nutnost zvolit přesně tu správnou míru, aby to dobře fungovalo. A hlavně často, pravidelně a postupně zapojovat do tohoto procesu co nejvíce lidí. Kdyby se nám například soused pochlubil s neuvěřitelně levným nákupem, také by nás to možná nahlodalo a přidali bychom se.
Naštěstí si lze jen těžko představit, že by obrovskou nadnárodní síť obchodů dokázali zorganizovat Rusové či Severokorejci. Číňané už ale jistě ano. Celosvětové internetové obchody už mají. Těžko říct, zda jim výše popsaný princip zatím ještě nedochází. Tak teď už jenom doufejme, že tento text nenapadne někoho přeložit do Čínštiny :-)
