Článek
Pokusil se o to Lenin, dosáhl ale pouze změny vlastníka. Předchozí vlastníky zničil a výrobní prostředky postupně ovládli vlastníci noví. Vláda lidu ve skutečnosti nikdy nenastala. On to prostě musí někdo řídit a spravovat, a k faktickému ovládnutí spravovaného majetku je pak již jen nepatrný krůček. Princip Leninovy revoluce byl založen na vyburcování třídní nenávisti. Leninova nenávist pak byla rozšířena v nadrozměrném měřítku do celé ruské společnosti, a ve velké míře i do zbytku světa. Dosažení mírumilovných lidských hodnot však není v nenávistném prostředí jakkoli myslitelné. I přesto označoval Lenin svou třídní nenávist za cosi ušlechtilého a nebývale lidského. A tak zásadní názorový rozpor nelze ve společnosti udržet a rozšiřovat jinak, než silou. Proto museli stovky milionů lidí povinně předstírat, že centrální nenávistná ideologie je vrcholem spravedlivé lidskosti. V Rusku celé století, u nás několik desítek let. Proto v sovětském prostoru musela být zavedena cenzura a svrchovaná kontrola názorů všech obyvatel. Kdo názor nesdílel, musel ho alespoň předstírat. A takové povinné předstírání není naprosto nic jiného, než velmi důsledné vymývání mozků. Proto se vůbec nelze divit tomu, jakým hloupostem jsou dnes lidé schopni uvěřit.
Každá nenávist má v konečném zúčtování vždy ryze negativní důsledky. Úsměvnou ukázkou této skutečnosti bývala nálepka pravdoláskař. I přes značně pozitivní význam tohoto slova, ho považovala česká Leninova družina za slovo hanlivé. Důsledky Leninovy ideologie jsou monstrózní. I přesto, jak špatně vše dopadlo, má jeho ideologie stále obrovské množství příznivců a v Rusku dokonce považují Leninova nástupce Stalina za největšího Rusa. A jejich státní propaganda dodnes vyžaduje povinnou úctu k symbolice Lenina i přesto, že právě způsob vlastnictví výrobních prostředků je v této zemi ryze oligarchický. I to koresponduje s výše uvedeným povinným předstíráním pravého opaku.
Žádný jiný nápad, jak nahradit soukromé vlastnictví kapitálu, nikdo na celém světě nemá. Kdyby ho někdo měl, tak bychom se to v dnešní technologické době jistě rychle dozvěděli. Existuje tedy pouze ten jediný nenávistný způsob, který se neosvědčil. Přesněji řečeno, nakonec stejně ani neproběhl. Nejzásadnější světová křivda dělnické třídy vychází tedy z ryze negativní nenávistné ideologie a vzhledem k její značné celosvětové rozšířenosti ji lze stále považovat za nejděsivější hrozbu současného světa. Tím, že existují konkrétní vlastníci kapitálu, má významná část dělnické třídy pocit, že je těmito konkrétními vlastníky také vlastněna. Je pak pro ni pochopitelně velmi ponižující, že je vlastněna obyčejnými lidmi. Aby pocit těchto nebožáků, že je někdo vlastní, byl snesitelný, potřebují být vlastněni někým nadpřirozeným. Diktátoři jsou sice také obyčejní lidé, ale svou nadlidskost alespoň předstírají a zmíněná část dělnické třídy je ochotná toto jejich předstírání s úlevou přijmout.
Dnešní demokratické země umožňují chování kapitálu regulovat. Pokud by tomu tak nebylo, kapitál by si skutečně podmanil vše a nastolil by nějakou novější formu otroctví. K totální nadvládě kapitálu paradoxně dochází v zemích s předstíraným komunismem či socialismem. Na vrcholu této pyramidy je dnes KLDR. Celou zemi vlastní jedna jediná rodina. Aby si moc udržela, musí všichní obyvatele povinně předstírat, že jsou nejlidštější světovou komunitou, kde nikdo nic nevlastní a kde je ráj na zemi. Navenek jsou okázale nejlevicovější, ale fakticky jsou bezkonkurenčně nejpravicovější. Jeden vlastní všechny. Více už to nejde.
Pravým opakem KLDR je co nejširší rozmělňování moci mezi co největší počet lidí. A to samozřejmě přináší i silnou regulaci kapitálu. Čím je země bohatší, tím vyšší míru regulace si může dovolit a vyspělý demokratický režim si ji také vynutí. Když se regulace přežene, projeví se to nestabilitou, poklesem ekonomiky a automatickým posunem zpět ke snížení míry regulace. A když se systém rozkolísá příliš, může dojít k jeho nenapravitelné destrukci. Snížení míry regulace může přestřelit až do uzmutí moci malou skupinou lidí a postupný skluz do škaredého despotického světa. Dnes je již zcela zřejmé, že snad úplně v každé zemi je k dispozici pomyslná Leninova družina. Čeká na své využití pro potřeby uchopení moci někým dostatečně cynickým, koho žádné ideály nezajímají a dokáže je podle aktuální potřeby kdykoli předstírat.
