Článek
Představitelé obou názorových proudů jsou o své pravdě hluboce přesvědčeni. Příklon k Východu lidé často přisuzují stesku po minulém režimu. Ten stesk je ale až druhotný. Příklon k Západu či k Východu je dán především typem osobnosti každého jednotlivce. A ten si do značné míry převezme každý člověk z prostředí, kde vyrůstal. Jedni za důstojnější život považují své vyšší společenské postavení a klidně to může být i v méně pokrokové společnosti. Druzí se cítí důstojně výhradně jen ve svobodné a vyspělé společnosti a klidně se smíří i s průměrným nebo podprůměrným společenským postavením.
Ti první se bojí toho, že by mohli být málo úspěšní v porovnání s ostatními. Úzkostlivé sebeporovnávání vytváří silnou vnitřní touhu hledat jakékoli chyby na jakémkoli člověku, kterému jde cokoli lépe. A takové chyby se při takto úporné snaze vždycky najdou. A pokud by se snad přece nenašli, nastoupí bájná představivost a tam jsou možnosti neomezené. Tím si člověk stále více posiluje pocit sebelítostné křivdy. Nachází stále více nespravedlnosti v tom, že se špatní a chybující lidé mají stejně, ba dokonce i lépe, než on sám. A tím se strach ze sebeporovnávání ještě více prohlubuje. Takový člověk může být klidně i ve velmi dobrém postavení, protože se vždycky najde někdo, kdo je v nějakém ohledu úspěšnější.
Druzí se bojí toho, aby se nestali součástí méně svobodné společnosti, kde by hrozilo, že je někdo může okřiknout, či nedůstojně ponížit jenom proto, že je loajálnější k vůdčí autoritě. Bojí se silného kultu loajality k vůdcům, jak to vidíme v autoritářských a diktátorských režimech. Mají panickou hrůzu z toho, že jejich potomci budou muset vyrůstat v prostředí, kde se cíleně snižuje jejich sebevědomí a tím i možnost šťastnějšího života. V prostředí, kde musí člověk mnohem více předstírat správný názorový profil. Kde musí být mnohem více sešněrován centrální názorovou šablonou bez ohledu na své vnitřní pocity. Takoví lidé se mnohem raději smíří s průměrným a klidně i podprůměrným postavením ve vyspělé svobodné společnosti než s jakkoli vysokým postavením ve společnosti despotické.
Společnost, směřující pomyslným východním směrem, potřebuje vytvářet tlak na povinnou přetvářku co nejširších mas. Tím si zajišťuje sílící poddajnou loajalitu svého lidu a ta je pro udržení despotických režimů zásadně důležitá. Jedni se tomuto tlaku odevzdaně podvolují, pro druhé je takový tlak nesnesitelný. Jedni se nechávají s příjemným pocitem podmanit výraznou osobností neohroženého vůdce, druzí se takových vůdců děsí, protože svobodný svět vyžaduje pravý opak. Tedy co nejrovnoměrnější rozmělnění moci mezi co největší počet lidí. Přesně tak to hlásal minulý režim, který to tak ale ve skutečnosti vůbec nedělal. Dospěl naopak do stádia tvrdé diktatury se silnými prvky kultu osobnosti. Možná i proto v tom má dodnes mnoho lidí zmatek a jsou schopni považovat výrazně svobodnější svět za čiré otroctví a naopak.
Jakou z uvedených cest se naše společnost vydá, určí souhrn všech našich osobních postojů. Prozápadní lidé to mají těžší v tom, že jich musí být jednoznačná většina, aby si svůj svobodný svět s jistotou udrželi. Na to si ale nelze stěžovat. Kdo má vyšší nároky, musí počítat s obtížnější cestou. Zda je zrovna ten náš názorový profil pro šťastný život dalších generací ten správný, je zodpovědností a společenským odkazem každého z nás.
