Článek
Nepoctivé hospodaření vytváří protekční prostředí, které enormně snižuje výkon celku a devastuje morálku všech oblastí života. Zkorumpované protekční hospodaření podlamuje důvěru v demokracii a lidé postupně získávají pocit, že nemá smysl o demokracii usilovat. Toho mohou velmi účinně zneužít politici, kteří sledují jen vlastní prospěch a další následky je nezajímají. Zklamaným lidem předloží viníka všech jejich křivd a z aktuální demokratické elity udělají třídního nepřítele. Takto vyburcovaným, nespokojeným voličům nepoctiví a bezohlední politici vyhovují. Čím více jsou jejich politici bezcharakterní, tím více lze demokracii poškodit a pomstít se jí za své křivdy. Drtivá většina voličů, kteří se nechali takto uhranout, svůj názor už nikdy nezmění. Zpravidla se jedná o nevratný myšlenkový posun a nemá vůbec žádný smysl se je pokoušet jakkoli přesvědčovat.
Zásadní problém je ale v tom, že i prodemokratičtí politici nepoctivé hospodaření často bagatelizují, někdy až do té míry, že má člověk pocit jakoby se ho i sami účastnili. Jejich neserióznost je ale vždy jasně rozpoznatelná. Politika není soud. Politikovi nemusíme věřit jenom proto, že nemáme důkaz o jeho vině. Nechceme ho přece trestat, pouze pečlivě zvažujeme, zda mu svěřit státní pokladnu. Politik, který vyžaduje naši důvěru s odůvodněním, že nejsou přece žádné důkazy o jeho vině, se ve skutečnosti vyhýbá zodpovědnosti a odhaluje své nečisté svědomí. Politik s čistým svědomím by se zcela určitě na nic nevymlouval, nic nezamlžoval a vždycky by vše důstojně a srozumitelně dopodrobna vysvětlil. A při náznaku pochybností by neměl sebemenší problém odstoupit. Neměl by totiž žádné vazby na šedé eminence v pozadí. Lidé si zpravidla neradi přiznávají, že se mýlili, a i proto se často necháváme od podezřelých politiků uchlácholit. Nechat se sebou manipulovat je ale přece mnohem ostudnější, než si přiznat omyl nebo změnu názoru. Setrvávat na preferencích k někomu, o kom mám ve skutečnosti nějakou pochybnost, je nedůstojné. Nemusím se stydět, že bych nyní volil jinak. Sebevědomý člověk nemá problém si přiznat - věřil jsem mu, ale teď mě zklamal. Navíc v situaci, kdy mnoho politiků umí mistrovsky obelhávat dav a v počáteční fázi to nelze plně rozpoznat. Dalším varovným signálem bývají situace, kdy se prodemokratický politik vyhýbá vysvětlování svých kontroverzí tím, že zastrašuje své voliče hrozbou vítězství svého protivníka s despotickými tendencemi. Mnoho prodemokratických politiků s neseriózním chováním si i přesto nakonec velkou část důvěřivců získá. A tím si my, demokratičtí voliči, obrovsky škodíme a despotickým voličům dáváme velký důvod k radosti.
Nabízí se tradiční námitka, že v takovém případě není koho volit. To je ale způsobeno slabou poptávkou po seriózních politicích. Slabá je proto, že se s prohřešky politiků opakovaně smiřujeme. Pokud bychom všichni dávali najevo ostrý nesouhlas s jejich podezřelým chováním, silnou poptávku bychom vytvořili. V takovém případě by i novináři byli aktivnější a odvážnější. Někteří starší novináři si občas postesknou, že naše politika neumí už nic nového nabídnout a že si musíme s těch starých zjizvených politiků chtě-nechtě někoho vybrat. Mají v sobě pocit zmaru a vnucují ho ostatním. Naše mladé generace ale nikam neprchají. Jsou tady a poskytují potenciál nekonečného proudu energie a nápadů. Poraženecké fňukání je jistotou neúspěchu. Pokud by velká část voličů byla v krajních případech ochotna i riskovat a volit nové alternativy, seriózní jednání bychom si vynutili jistě snáz. Progresivní Slovensko vzniklo z úplné nuly a během krátké doby získalo 17 % hlasů. Poctivý demokratický politik by si nikdy netroufl mlžit, omlouvat podezřelé chování svých kolegů nebo bagatelizovat podezřelé ceny státních zakázek, kdyby bylo historicky obvyklé, že se v takovém případě setká se silným odporem veřejnosti a značným propadem svých preferencí. My jim to ale donekonečna odpouštíme. Jak novináři, tak voliči. Necháváme se chlácholit presumpcí neviny, zamlžováním skutečností a ignorací či překřikováním nepříjemných otázek. Existenci neprůhledného hospodaření v pozadí politických stran považuje za samozřejmou nutnost i mnoho lidí z ryze demokratické části společnosti. Nechávají si namluvit, že to tak prostě musí být. Je to ale ve skutečnosti postoj neprůhledně hospodařících podnikatelů. Oni budou vždycky přesvědčeni o tom, že neprůhledné hospodaření je správné a je nutné ho tolerovat. Velká část veřejnosti si nechá tyto zhoubné názory vnutit a pak všemu jen nedůstojně přihlíží. Tím se společnost stává méně sebevědomou a po nějakém čase jen udiveně sledujeme, jak nám svobodný, demokratický svět protéká mezi prsty.
Zdá se to být možná nespravedlivé, že demokraté nesmí svým politikům odpustit zásadně nic a ti nespokojení svým populistům cokoli. K udržení svobodné společnosti je to ale nezbytné. Ať ti ukřivdění odpouštějí svým politikům cokoli a ty prodemokratické ať shazují pod jakoukoli záminkou. Na tom nelze nic změnit a je naprosto zbytečné se tím zabývat. My demokraté to ale musíme dělat přesně naopak. Musíme být ke svým politikům důsledně přísní bez jakýchkoli kompromisů. Jinak nám hrozí, že nás autokraté postupně přemůžou, přijdeme o demokracii a naši potomci budou muset celé své životy čelit škaredému, despotickému světu.
