Článek
Kontext:
Pojďte, vrátíme se spolu o pár let zpátky: Blížila se první volba přímo voleného prezidenta, kdy občané republiky nedokázali parlamentu říct, že je to blbost. Že volit prezidenta na přímo znamená podlehnout volání po průměrnosti a hlavně se tento způsob volby vymyká všemu tomu, proč máme parlamentní demokracii. A kdo si vzpomene na to, kdo tenhle nesmysl inicioval? No, přece Klaus Václav, který způsobil největší zbídačení obyvatel země svou bezohlednou privatizací. Po dohodě se svými, dal svým do klína mimořádné majetky. Většina lidí z privatizace neměla nic. A pár vyvolených miliardy…Hm, takže přímá volba. Koho zvolí prostý lid? A co ten, koho lid zvolí bude preferovat? To se brzo po volbě ukázalo. Úkol dne: zlikvidovat premiéra a nastolit svou vládu. (Když už jste si mě zvolili, tak trpte! A když už trpíte, ukážu vám spasitele!)
V křesle sedí šéf Švestka, nalil si panáka něčeho ostřejšího, poloprázdnou láhev postavil na stůl, vzal mazlivě sklenku do ruky a povídá si sám se sebou. Říkal jsem to… je potřeba držet hubu a krok, trochu se přizpůsobit.. A všechno se přežene… Všechno. Pravda, láska, ty nemožný dizenti… No, co? Zalezli jsme si a teď už můžem ven. První parta je ze hry a tu druhou, tu nějak dostanem. Je tu Andrej. A ten je náš ! Je to sice Slovák, ale co?! To nás přece učili… zákopová válka. Zazvoní telefon. Slyším…Ne, neviděl… Tak je tam, zvolili jsme ho. Myslim, že se časy vracej… Jó, ještě jsem ti chtěl připomenout ten starej vtip. No, jasně, to poznáš… Tak to se na Václaváku potkaj dva Slováci. A jeden říká: Nazdar Miro, čo tu robíš, já som námestníkom na ministerstve. A Ty? Já? No, já tu robím…Slováka… Dobrý ne?! Andrej je s náma a že je Slovák, no, to nějak překousnem, když pomůže… A Franto, připrav to. Já se ti postarám o flek. Zdar. Uplyne několik týdnů od zvolení přímého prezidenta….Vidíme Frantu,kámoše Švestky. Je to bývalý agent StB,zatím bez práce. Sedí u kuchyňského stolu a píše, opakuje si napsaný text nahlas. Na předsednictvu české vlády se dějí nepravosti. Občané této země jsou v ohrožení. Špatná rozhodnutí premiéra republiky ohrožují bezpečnost našeho státu….ne, napíšu naší země. Jo….Pomocte nám. Ještě podpis…(zamyslí se)…Angažovaný občan. (Složí list papíru, vloží do obálky. A nadepisuje a přeříkává si adresáta.)…Policie České republiky. Místní oddělení Kralupy nad Vltavou. Policejní stanice v Kralupech. Dozorčí se hrabe v poště. Hele kluci, máme tu prácičku….Čte nahlas: Republika v ohrožení, premiér…. Podepsal se jako angažovaný občan….“Hoď to, do koše. Nějaká ptákovina…Anonym!“„Jen s tím počkej. Pomáhat a chránit, ne?!! Že jo, šéfe?!“ Říká směrem k přicházejícímu. „Jsi hlava Venco !“ A obrací se k dozorčímu.“Dej sem ten dopis.“ Vezme dopis, pevně stiskne a na tváři se mu objeví vítězný úšklebek. Zamumlá si pro sebe: „Je to tady…Jdu k sobě. Nerušit!“ V kanceláři vyťuká telefonní číslo. „Hrad? Spojte mi politickou kancelář…plukovník Švestka….Ahoj Mílo… Švestka… Ahoj. Mám tu něco zajímavýho. Říkal´s, že když se něco objeví, mám zavolat…No, je to něco, co by se tvýmu šéfovi mohlo hodit. Dopis o premiérovi, občané v nebezpečí…“Cituje z dopisu. „…jo, taky si myslím. Zařídím to… A Mílo, kdo tam pude na jeho místo?… Jen tak, ze zvědavosti. No tak, nebuď srab. Už to přece musíte mít dávno hotový… Jó, tenhle. No, nakonec, vždycky to byl šéfův kámoš. Tak dík,čau.“ Služebna URNA. Neznámý důstojník s někým telefonuje:„Dispečink….Ano….Ano… A posvětil to. Ano, plukovníku. Jo, vím, byl jsem u toho, tu banku tenkrát taky schválil…. Jako premiér. Stejná situace. …Ano. Určitě. Určitě tam něco najdem… I kdyby to tam nebylo, tak to tam bude. Spolehni se. Konec.“ Předsednictvo vlády. Zmatený vrátný: „Poplááách!“ Rázně dlaní zamáčkne červené tlačítko. „Jsme přepadeni! Pomoc!“ Rozezní se siréna.Kukláč zahuhlá z helmy: „Vypni to, vole! To sme my.“ A bouchá se při tom do hrudi.“ Kde ho máš? Kde se schovává…“ Zmatený vrátný mává rukama jako větrný mlýn. „Zalez a mlč!… Kluci, máme asi málo pytlů…. Zatracená práce…“ Nějaký hrad – kancelář politické sekce a v ní telefonuje Míla. „Ano, ano! A šéfe, nestálo by za to namočit do toho celou tu partaj? Trochu bysme to tu tím pak vyčistili!!?! Tak jo, já to vymyslim…Ano,určitě…naši jsou čistý…to přeci tenkrát zařídil Standa…. Vím, že o tom nemám mluvit. Jen mi to tak ujelo… Už mlčim! …Zítra to máte na stole…Ale ne. Vím, že písemně ani písmenko…Prostě si to povíme. Ano…po poledni u vás.“ Stejný neznámý hrad a stejná kancelář o hodinu později. Sedí v ní Míla a mluví s osobou, které nevidíme do tváře. „Tak, už to začalo. Čistýho máme z cesty, von s sebou stáhne určitě dalších pár… Ale chtělo by to něco většího, něco, aby v tom byla partaj…A u voleb víc než patnáct procent už nikdy nemohla dostat! „Já ti rozumím. Kouknu se odpoledne do svého archivu a dám vědět. Ale ty prověř, kam teče nejvíc prachů z rozpočtu… Sleduj prachy a lidi, ty skupiny, ty se ti do té tajenky dosadí sami. Ale hlavně, Mílo, musíš rychle využít to, že to jde mimo struktury…Parlamentní žvanírna, jestli mi rozumíš…“„To je dobrý… tak tomu říkal Lenin, ne?“ Míla odbíhá. Vrací se ale hned zpátky. „Přinesou mi to hned. Pět minut! Pět minut můžeš počkat, ne? Chtěl bych, abys mi s tím trochu helfnul….“ Do pracovny politické sekce přichází úředník. „Hodně prachů teče z rozpočtu do zdravotnictví…Perou se tam o to hlavně dva hráči napojený na modrý. Nějakej bejvalej vedoucí samoobsluhy a bejvalej neurochirurg, co ho modrý dali do vlády jako ministra války.“ Míla na to sdělení reaguje okamžitě.“Zaříznem je !“
„Ale, promiňte, oni mají kanály i na naše…,“říká úředník nesměle. „S tím vám pomůžu. To vyčistíme… Archiv mi napoví a ty,“obrací se na Mílu, „to pak doklepneš.“ Úředník odchází, a Míla se přátelsky a úlisně s postranním úmyslem obrací k neznámému. „A co je to za archiv, máš ho dlouho? Nebo ti ho dělaj poradci ?“ „Je velkej, tlustej a starej… Nejsem jeho první majitel…jsem druhej, původně ho měl nějakej Mrázek.Franta. Ale o to víc o ten archívek pečuju. A věř tomu, že ty, o který se zajímáš, tak ty tam najdem. I ty od těch modrejch…Všechny! Všechny, co nám za to stojí a rozhodně stát budou…“ A mezi tím v kanceláři náčelník Švestka telefonuje. „Jardo ! Tady Lojza. Ano. Akce je v plném proudu. Náš Míla dostal, co potřeboval. A zrovna u toho seděl velkej kámoš. Jo,jo, Andrej…. A Míla to má posvěcený. Pevně v rukou ! Potřebujem info na pár lidí. Hlavně ty, co se tak míhají kolem modrejch. Trochu je klepnem přes prsty. Musíte najít nějaký prachy… co já vim, něco, co naštve lidi. Šéf potřebuje, aby lidi byli nakrklý ještě víc, než jsou. Dejte to nějakýmu nezávislýmu krajskýmu prokoušovi… Ženská z Teplic? … Jo, jo, to bude fajn, pojede po tom, jak…slepice… Rozumíme si…Spoléhám na tebe… No, když to říkáš, tak ale určitě víš, že když se kácí les… ano, ano. Ale neboj. O svoje se postaráme. Konec.“ A jsme zase v kanceláři politické sekce na nějakém hradě, tentokrát o pár týdnů později. Tady v družném hovoru sedí tu Andrej s Mílou, který si zrovna vzal slovo. “ Jak jsem ti říkal. Je hotovo… Trochu jsme to tu vyčistili… i pro tebe, Andreji…. A dík za pomoc. Šéf ti vzkazuje, že do toho máš jít tvrdě! Ale nejdřív že bude jeho vláda..no, na chvilku. A pak vystoupíš ze stínu. Tvojí partaj budou volit prosťáčci. Převálcuješ všechny! Já mám jen malou prosbičku. Nechtěl bys ve svým Agronervu vytvořit bezpečnostní divizi? Víš, mám člověka, co by to zvládnul a mohli bychom tam dát ty lidi z vnitra. Z tý, před lety rozpuštěný, divize…“ „Ty myslíš stáťáky?“ Zamyslí se. “ To by nebylo marný. Dobrej nápad! Dej mý číslo tomu tvýmu kámošovi. Jak se jmenuje“?„Franta…. Zavolá ti. A dík!“„No, já ti děkuju…“ „Mám něco vyřídit? Víš, že to, co jsi pro nás udělal, to se nezapomíná!“ „ANO, nezapomíná! Bude líp ! Budeme makat ! Pro lidi ! A já si to pak u šéfa vyberu!“ A zatím náš anonym Franta sedí za stolem. Před sebou má láhev vodky, nalitý panák, to jistí.„Že by konec ? To snad ne! Teď to teprve musíme rozjet. A všechno vrátit tam, kde to bylo dřív… Zamyslíme se a připravíme si ještě nějaké anonymy.“
