Článek
Jako každý den, i dnes vešel otrávený zástupce vrchní zástupkyně státu do své kanceláře. Na stole měl výstřižky z ranních novin, k tomu svodku České tiskové kanceláře, aktualit televizního a rozhlasového vysílání za posledních čtyřiadvacet hodin. Odevzdaně si sedl za stůl, zavolal sekretářce a požádal o pořádně silnou kávu. „Jestli já neměl zůstat tím soudcem. Kdyby se už objevil alespoň náznak toho velkého případu, co ze mě udělá hvězdu…,“ přemítal v duchu. „Děkuju, Jaruško. To zas bude den,“ postěžoval si sekretářce, která mu právě postavila jeho kávu na předem dané místo. Věděla, že tak to má její šéf rád ! Bacula se natahoval pro hrnek, a v tom jeho zrak, vlastně nechtěně, sklouznul na hromádku svodek. Zbystřil. Odtáhl ruku z ucha hrnku a vzal první, nahoře ležící výstřižek. Titulek byl: Rozkrádání nemocnice. Ředitel dirigentem. Začetl se. Zdálo se, že ztratil pojem o čase. Horečně si psal jakési nesourodé poznámky. Pak vyťukal na telefonu číslo. „Franto, přijď ke mně. Nebo víš co, okamžitě mi sežeň plukovníka Pazderu!“ Ani ne za čtvrt hodiny na dveře zaklepal Pazdera. Plukovník. „Na váš rozkaz, pane vrchní !“ Štěknul. „No, no… ještě nejsem… ale nevadí. Plukovníku, nemusíte být tak komisní“, řekl Bacula poněkud žoviálně. „Klidně si sedněte…“ A podal už usazenému plukovníkovi část svodky. „Tady tyhle výstřižky si u vás prostudujte a zvedněte chlapi ze židlí. Chci podrobný informace o tom, co se to v tý nemocnici děje.“ Promnul si bradu a pokračoval. „Podle mě jsme na stopě něčeho velkýho. A vy víte, že se málokdy mýlím… Můžete jít! Když se plukovník odporoučel, Bacula vykoukl k sekretářce. „Jaruško, svolejte mi štáb a uvařte jim kafe.“ Do pracovny se dostavili Rokos, Mihla a Ulász. Usadili se u konferenčního stolu. Slovo si vzal Bacula: „Takže hoši, dělo a děje se tu za našimi zády něco, co jsme asi neuhlídali od začátku. Ale to nevadí, o to teď musíme být důraznější. Nemocnice Na Homolce je v ohrožení. Mihlo, ty mi dohlídneš na ty kluky Pazdery. Dal jsem mu lhůtu týden. Musí to sesypat s naprosto konkrétními výstupy. Jaruška mu za chvilku bude volat, aby věděl, že tě bude mít za zadkem.“ „Mám jít hned?“ „Dej tomu den. A zítra tam bez ohlášení vlítni. A kdybys měl pocit, že si válej šunky, trochu jim to tam provětrej ! A hned mi volej, klidně před nima, abych věděl…“„A co budu dělat já, šéfe?“ Zeptal se Rokos.“Ty připrav papíry pro soud. Typuju to tak na deset domovních prohlídek.“ „Pane jo. To bude velký…“, hlesnul Rokos. „To bude !… Tak hoši, dejte se do práce. A Rokos! Ty mi buď k ruce. Když někam půjdeš, hlásit!“ Pracovní den už se pomalu chýlil ke konci. Bacula se uvolněně uvelebil v křesle. Zamnul si ruce a zamumlal: „A je to tady! Ještě si připravím soudce na městě a najdu spolehlivého policajta.“ Nejaktivnější ze všech četníků, když Mihla dohlížel, byla plukovník Šenková. Donáší info na práci kolegů a už dva krát nechávala u Jarušky vzkaz, že by se mnou ráda mluvila, přemítal zástupce. Ta bude pracovat jako moje druhé tykadlo. Zevnitř ! „Už po třetí volá Šenková, šéfe. Mám ji přepojit?“ „Tak jó…“ „Pane zástupče, mám pro vás naprosto zásadní poznatek. Poznatky. Mohla bych se u vás stavit zítra po ránu?“ „Jistě plukovníku. Vyčlením si na vás půl hodinku…“ „Vstupte !“ „Dobré ráno, pane vrchní…“ „Plukovníku, už jsem i vám říkal, že na to oslovení je čas…Ale jistě se dočkáte… Zvlášť po tom co uzavřeme tenhle případ ! A co pro mě máte?“„Věc je, pane, mnohem složitější než to vypadalo na začátku. Tak namátkou: Ředitel nemocnice, nějaký neurochirurg Bulý, jí rozkrádá a zřejmě i rozkrádal v minulosti. Na něčí pokyn ! Zadal třeba zpracování účetnictví nemocnice soukromé firmě, i když na to má nemocnice celé oddělení…“ „A jména, částky, propojení? Kdo ho řídil?““ Zatím nic určitého. Jen obrysy… Nějaký Retik, Lalák, Šajdr…“ „Ten Lalák ?!“ „Ano, bývalý ministr války a vlivný člen modrých. Retik, to je ten stín. Ten, co jsme ho ještě nedostali …“ „A Šajdr ?“ „To přece byl hybatel ve zdravotnictví.“ „A to je, plukovníku všechno ?“ S údivem řekl Bacula. „Probleskují informace, že to směřuje i mezi nás. Někdo někoho krmí – za info ! A ještě něco. O tu nemocnici se mezi sebou rvou dvě skupiny. My teď zjišťujeme kdo je s kým spojený, a kdo vlastně tomu Bulému kreje záda… Zítra, pozítří vám přinesu podrobnější info.“
Na druhý den ráno byl Bacula odvolán ke Catani. Patřila jí půlka republiky a mohla si s ní dělat, co chtěla. Bacula toužil po tom, vyrovnat se té ženě, vyrovnat a překonat. „Jaruško, až přijde Šenková, předejte jí tyhle nové výstřižky z novin. Ať si je důkladně prostuduje…Jenom ona!…A že jí zavolám až budu volný.“ Když Bacula předstoupil, chvěl se mu hlas. Přece netušil, proč ho pozvala: „Paní vrchní, jsem na stopě kolosálního rozkrádání a přípravy nelegální privatizace nejvýznamnější státní nemocnice… Bude víc než deset velmi důkladných domovních prohlídek po celé republice, a pak i mravenčí policejní práce, ta už ostatně začala. Koordinovat to budu já, ze sboru jsem vybral naprosto spolehlivou plukovník Šenkovou. A podle zatímních kusých informací sahá kauza i dovnitř policie.“ Vrchní se nadechla, zapraskala klouby při promnutí rukou. „Pusťte se do toho tvrdě. Hlava nehlava. Máte mojí plnou podporu.“ A pokračovala: „Něco už jsem zaslechla… A proto jsem si vás také pozvala. Buďte nekompromisní! Jak zní naše heslo ?! No!“ Vyzvala ho k odpovědi. „Všichni jsou vinni !“ „Správně ! Podezřelí jsou všichni. Nejdřív vina. Uchopit a ne pochopit! Jděte a jednejte, Průběžně mě informujte. A jen snad pro upřesnění, abyste byl úplně v obraze. Víte díky které aktivitě, a které osobě, jsem dostala šanci stíhat na tomhle místě zločiny?“ „Ano. Vím! Andrej …“ „Dobrá, dobrá!“ Skočila mu do řeči vrchní. „Nejmenujte, jen to mějte na paměti a postupujte podle této znalosti.“ Zástupce zástupce státu odcházel spokojen. Když k ní šel, nemyslel, že to bude tak jednoduché. „Teď to musíme uchopit ve všech aspektech. Vybrat to hnízdo a zajistit, aby se z toho nemohli vyvlíknout.“ Přemítal. „Trest je nemine, příběh domyslíme.“
(pokračování)
