Článek
S Terezou jsem chodil něco přes dva roky a ještě donedávna jsem si myslel, že máme ideální vztah. Byla krásná, milá, rozuměli jsme si a dokázali jsme spolu mluvit prakticky o všem. Alespoň jsem si to myslel. Jednu věc jsem před ní totiž dlouho tajil, protože jsem se za ni styděl. Měl jsem problém se svou sexualitou a vůbec jsem nevěděl, jak jí to vysvětlit.
Všechno začalo poměrně nenápadně. Už před vztahem jsem byl zvyklý sledovat porno a pravidelně masturbovat. Nebral jsem to jako nic zvláštního. Když jsem začal bydlet s Terezou, pokračoval jsem v tom, jen jsem si musel najít vhodnější chvíle. Občas jsem si přivstal, jindy jsem zůstal déle vzhůru. Vždycky jsem si říkal, že jde o mou soukromou záležitost a že do našeho vztahu to nijak nezasahuje.
Jenže postupně jsem začal pozorovat, že se mi do společných intimních chvil tolik nechce. Někdy jsem byl jednoduše unavený, jindy jsem měl hlavu plnou starostí. Často jsem ale už předtím strávil nějaký čas sledováním porna a masturbací. Potom jsem neměl stejnou chuť na partnerskou blízkost jako dřív.
Tereza si toho všimla mnohem dříve než já. Zpočátku se mě jen ptala, jestli jsem v pořádku. Později začala být smutná, když jsem její pokusy o přiblížení odmítal. Jednou mi dokonce řekla, že má pocit, jako bych se jí přestal dotýkat. Přitom dříve jsme spolu dokázali strávit celé večery v objetí.
Nejhorší bylo, že si začala myslet, že mě nepřitahuje. Několikrát se mě zeptala, jestli se mi stále líbí, jestli bych raději nebyl s jinou ženou nebo jestli jsem si našel někoho dalšího. Vždycky jsem ji ujišťoval, že ji miluji a že je pro mě krásná. Jenže moje chování tomu příliš neodpovídalo.
Jednoho večera už toho měla dost. Seděli jsme v obýváku a ona se mě přímo zeptala, proč se jí poslední dobou vyhýbám. Řekla, že nechce žít ve vztahu, ve kterém musí o pozornost a obyčejnou něhu neustále prosit. Tehdy jsem poprvé pochopil, jak moc ji moje chování zraňuje.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli jí mám říct pravdu. Nakonec jsem sebral odvahu a přiznal, že často sleduji porno a masturbuji, někdy dokonce ve chvílích, kdy ona spí vedle mě. Vysvětlil jsem jí, že mě stále přitahuje, ale že jsem si vytvořil návyk, ze kterého se mi nedaří jednoduše vystoupit.
Tereza nejprve mlčela. Potom se mě zeptala, jestli mi porno připadá zajímavější než skutečný vztah. Na tu otázku se mi odpovídalo těžko. Nechtěl jsem jí ublížit, ale zároveň jsem nechtěl znovu lhát. Přiznal jsem, že jsem si zvykl na jednoduché a rychlé uspokojení, při kterém nemusím nic řešit. Skutečná intimita je ale jiná. Vyžaduje pozornost, otevřenost a také ochotu vnímat druhého člověka.
Naštěstí jsme se místo další hádky dokázali normálně bavit. Tereza mi vysvětlila, že jí nevadí, že mám vlastní sexuální potřeby. Vadí jí, že jsem před ní něco tajil a že se kvůli tomu cítila odmítaná. Já zase pochopil, že nemůžu očekávat, že bude všechno v pořádku jen proto, že jsem si problém sám před sebou omlouval jako běžný zvyk.
Začal jsem proto měnit některé své návyky. Omezil jsem sledování porna, přestal jsem trávit večery zavřený u počítače a snažil se více věnovat našemu společnému času. Ne vždycky se mi to dařilo, ale tentokrát jsem před problémem neutíkal. Když jsem cítil, že se vracím ke starému chování, snažil jsem se pochopit, co mě k němu vede.
Dnes už vím, že Tereza nikdy nebyla příčinou mého problému. Nebyla méně krásná, méně přitažlivá ani méně zajímavá. Jen jsem si postupně vytvořil způsob fungování, ve kterém pro skutečnou blízkost zůstávalo stále méně prostoru.
Nejtěžší pro mě nakonec nebylo přiznat, že masturbuji nebo sleduji porno. Nejtěžší bylo podívat se pravdě do očí a uznat, že tím ubližuji člověku, kterého miluji. A kdybych měl něco poradit mužům, kteří prožívají něco podobného, bylo by to jednoduché: nečekejte, až si partnerka začne myslet, že už vás nepřitahuje. Někdy totiž vůbec nejde o ni, ale o problém, který si sami nechceme přiznat.
