Článek
Hned zkraje jsem si řekla, že během pokusu budu lhát tak upřímně, jak to jen půjde. Žádné podvádění sebe sama a vylepšování skutečnosti. To by pak celý experiment ztrácel smysl. Rozhodnuta podívat se pravdě do očí jsem za den D zvolila jednu deštivou sobotu.
„Venku prší a fouká. To nikam na kole nepojedeme,“ postesknul si syn hned u snídaně. „Třeba se ještě vyčasí,“ utěšuji ho. První lež! I to dítě vidí, že by psa nevyhnal a já mu tady dávám marné naděje. „Víš co? Po obědě vyrazíme do bazénu,“ navrhuji náhradní program.
„Nevypadám v těch upnutých plavkách jako blázen?“ ptá se manžel. „To víš, že ne,“ konejším ho. Druhá lež! Kdybych řekla pravdu, šli bychom se koupat bez něj. A to by byla škoda. Koneckonců podobně vymóděných otců budou v bazénu mraky, takže ten náš mezi ně krásně zapadne.
Pod okny troubí auto. Vystupuje z něho má matka s násadou na koště a rancem buchet. Stará ochotnice se nás rozhodla pobavit komickým příchodem v kostýmu chudého vandrovníka. Dědův vaťák na ní plandá a beranice jí padá do očí. „Doufám, že se zrovna nikdo nedívá z okna,“ protáčí oči manžel.“ „Ale vždyť jí to docela sluší,“ směju se. Další lež.
„Hádejte, co jsem do těch buchet přidala?“ ptá se babička. Ochutnáváme a zjišťujeme, že kandovaná pomerančová kůra se do povidel nehodí a že bychom si raději dali kupované sušenky. „Tak co tomu říkáte? Sousedka se olizovala až za ušima.“ „Je to celkem zajímavá změna,“ říkám. Lež jako věž!
V bazénu je hlava na hlavě. Trochu si zaplavu a jdu se prohřát do vířivky. „Nebude vám vadit, když si sednu vedle vás?“ ptá se mě cizí muž. „Samozřejmě, že ne,“ odpovídám s úsměvem. Pátá lež! Ale copak jsem mohla říct něco jiného? To asi těžko.
„Mami, pojď si taky skočit z prkna,“ láká mě syn. „Běžte sami s tatínkem. Já se bojím a uplavaly by mi plavky,“ vymlouvám se. Ryzí pravdou ovšem je, že mě to nebaví, a navíc se mi nechce dělat lidem divadlo. Šestý zářez na pažbě!
V supermarketu kupuji manželovi hříšně drahou laskominu, kterou by si sám nikdy nedopřál. Od první chvíle vím, že o její ceně zalžu. Když to neudělám, bude si ji muž vyčítat. To nechci, takže si můžu připočíst další čárku. U pokladny zapřu prodavačce drobné a platím tisícikorunou. Osmá lež!
Celý pokus zakončuji kardinálním podvodem. K večeři rodině předkládám karbanátky, do kterých jsem nenápadně zapracovala porci zeleniny. Bylo to moc dobré, nikdo nic nepoznal, tak jaképak výčitky!
Jsem lhářka, a dokonce i podvodnice. Na své skóre nejsem nijak pyšná, ale pravdou je, že prostě jen zapadám do průměru. Uvědomuji si, že v několika případech jsem se mohla zachovat čestněji, ale co si budeme povídat, malá lež někdy není zas tak úplně na škodu. Zvlášť, když nikomu neublíží.
