Mateřská dovolená

V poslední době jsme v advokátní firmě zaznamenali nárůst žádostí o právní pomoc týkající se mateřské dovolené, zejména v souvislosti se zákonem práce, i když statistiky ukazují klesající porodnost. Dochází k více situacím, kdy zaměstnankyně uvažují o podání žaloby kvůli porušení zákoníku práce ze strany zaměstnavatele.

V tomto článku se pokusíme objasnit práva a povinnosti těhotných zaměstnankyň a také některé povinnosti a práva zaměstnavatelů.

Právní úprava mateřské dovolené je stanovena zejména v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, konkrétně v § 195.

V České republice je mateřská dovolená poskytována pouze zaměstnankyním v souvislosti s pokročilým těhotenstvím, porodem a péčí o novorozence.

Je to důležitá bariéra v práci, během níž je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni placenou pracovní volno.

Během mateřské dovolené má zaměstnankyně obvykle nárok na nemocenskou, což je finanční pomoc v mateřství, podle splnění podmínek stanovených právními předpisy.

Mateřská dovolená trvá pro zaměstnankyni 28 týdnů. Pokud žena porodí současně 2 nebo více dětí (tzv. vícečetný porod), prodlužuje se doba mateřské dovolené na 37 týdnů (osamělé matky nejsou zvýhodněny při čerpání mateřské dovolené).

Rozhodnutí o začátku mateřské dovolené je v kompetenci zaměstnankyně, která obvykle začíná mateřskou dovolenou od začátku 6. týdne před předpokládaným datem porodu, určeným lékařem, nejdříve však od počátku 8. týdne před tímto datem. Zákoník práce neupravuje, jakým způsobem má být zaměstnavatel informován o začátku mateřské dovolené, nicméně by se tak mělo stát takovým způsobem, který nedává důvod k pochybnostem o tom, že důvodem (v tomto případě omluvené) absence je tato překážka v práci.

Čas pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství začíná s nástupem na tuto peněžitou pomoc, který žena určí v období od počátku 8. týdne do počátku 6. týdne před předpokládaným datem porodu. Pokud v tomto období žena určí tento den, nástup na peněžitou pomoc v mateřství probíhá od začátku 6. týdne před předpokládaným datem porodu.

Zaměstnavatel má povinnost akceptovat žádosti svých zaměstnanců o benefity a další dokumenty potřebné k určení nároku na tyto benefity a jejich vyplacení. Tyto dokumenty a žádosti jsou převedeny do elektronické podoby a alespoň ve formě kopie jsou předány okresní správě sociálního zabezpečení datovou zprávou podle zákonů o nemocenském pojištění. Informace nutné pro výpočet těchto benefitů jsou také zasílány zaměstnavatelem elektronicky na určenou elektronickou adresu okresní správy sociálního zabezpečení. Často se zaměstnavatel dozví o tom, že zaměstnankyně nastupuje na mateřskou dovolenou, až poté, co zaměstnankyně podá žádost o výplatu dávky (peněžité pomoci v mateřství) u zaměstnavatele.

Pokud zaměstnankyně vyčerpá před porodem méně než šest týdnů mateřské dovolené kvůli tomu, že porod nastal dříve, než určil lékař, má nárok na celou dobu mateřské dovolené, tedy 28 nebo 37 týdnů (od data nástupu). Pokud však zaměstnankyně vyčerpá méně než 6 týdnů mateřské dovolené z jiného důvodu před porodem, náleží jí mateřská dovolená od data porodu pouze po dobu 22 nebo 31 týdnů (v případě vícečetného porodu). V případě, že se dítě narodí mrtvé, má zaměstnankyně nárok na mateřskou dovolenou po dobu 14 týdnů. Cílem ustanovení § 195 odst. 4 je umožnit ženě čas na zotavení se z fyzického a psychického zatížení, které s sebou nese narození mrtvého dítěte.

Zákon stanovuje minimální délku mateřské dovolené v souvislosti s porodem na 14 týdnů a zakazuje jakékoliv ukončení nebo přerušení dovolené před uplynutím 6 týdnů od porodu, s ohledem na zátěž, kterou porod pro ženský organismus představuje. V případě, že zaměstnankyně se rozhodne vyčerpat pouze část mateřské dovolené, zákon o nemocenském pojištění umožňuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství pro pojištěnce, který pečuje o dítě a je otcem nebo manželem matky dítěte. Tato dohoda může být uzavřena od začátku sedmého týdne po porodu.

Během mateřské dovolené má zaměstnankyně ochranu před jednostranným ukončením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele na základě ustanovení § 53 a § 55 zákoníku práce.

Ust. § 53 odst. 1 písm. d) stanoví:

„Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je

d) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnanec čerpá otcovskou dovolenou anebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou“

Ust. § 55 odst. 2 stanoví:

„Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem na otcovské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.“

Po návratu zaměstnankyně z mateřské dovolené do práce, má zaměstnavatel povinnost vrátit ji na její původní pozici a pracoviště. Pokud to není možné, protože původní pozice již neexistuje nebo pracoviště bylo zrušeno, zaměstnavatel ji zařadí podle podmínek pracovní smlouvy. Pokud jde o dovolenou a mateřskou dovolenou, zaměstnavatel nesmí nařídit dovolenou v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské dovolené. Pokud žádá zaměstnankyně nebo zaměstnanec o dovolenou, která má navazovat přímo po skončení mateřské dovolené, nebo rodičovské dovolené do doby, kdy je zaměstnankyně oprávněna ji čerpat, je zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět.

V závěru článku jsme se snažili představit práva a povinnosti těhotných zaměstnankyň a práva a povinnosti zaměstnanců při odchodu zaměstnankyně na mateřskou dovolenou. Nicméně, život přináší nečekané situace, a je proto vždy rozumné konzultovat se s odborníkem, který vám poradí, jak postupovat v konkrétních situacích.

S úctou váš průvodce právem

JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz

Zdroje:

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění