Práva zaměstnance - znáte je všechny?

Právo náleží těm, kdo jsou bdělí. Tato právní zásada zdůrazňuje, že ti, kteří jsou obezřetní, mají právo na svá práva, pokud je znají, pečují o ně a aktivně je uplatňují. V souladu s touto zásadou vám přinášíme v dnešním článku přehled některých práv zaměstnanců. Jsou to práva, jež stojí za to znát! Zaměříme se na některá práva spojená s ochranou zdraví zaměstnanců během práce, odpočinkem, odměnou zaměstnanců a v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele.

Klíčovým právním dokumentem, který upravuje vztahy v oblasti pracovního práva, je zákon č. 262/2006 Sb., známý jako zákoník práce, v platném znění.

V článku § 106 zákoníku práce jsou stanoveny základní práva zaměstnance, která se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V rámci pracovněprávního vztahu má zaměstnanec právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích spojených s jeho prací a na informace o opatřeních k ochraně před těmito riziky. Zaměstnavatel je povinen poskytnout tyto informace srozumitelně tak, aby zaměstnanec mohl snadno porozumět, zejména pokud jde o technicky náročné informace.

V důsledku toho má zaměstnanec právo odmítnout vykonávat práci, která je oprávněně považována za bezprostředně a závažně ohrožující jeho život, zdraví, nebo život a zdraví jiných osob. Klade se důraz na oprávněnost a okamžité nebezpečí. Odmítnutí práce musí být odůvodněné.

V případě, že práce nese nerozpoznatelná nebo neodstranitelná rizika, má zaměstnanec právo na poskytnutí osobních ochranných prostředků od zaměstnavatele. Tyto prostředky by měly zaměstnance chránit před riziky, nesmí mu ubližovat, a musí splňovat normy stanovené příslušným právním předpisem. Dále má zaměstnanec nárok na bezplatné poskytnutí mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů.

Zaměstnanci náleží právo na třicetiminutovou přestávku na stravování a relaxaci během pracovní doby, a to nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce. Přestávku na stravu lze rozdělit do kratších časových úseků, ale minimálně jedna z nich musí trvat alespoň 15 minut. Mladistvý zaměstnanec (ve věku 16 až 18 let) má nárok na přestávku na stravu a odpočinek po 4,5 hodinách práce.

Tyto přestávky nejsou zahrnuty do pracovní doby, a tedy nejsou ohodnoceny mzdou nebo platem, což je kontrast k tzv. bezpečnostním přestávkám, na něž má nárok pouze specifická skupina zaměstnanců dle příslušného právního předpisu. Tyto přestávky jsou například poskytovány při práci ve zvýšeném pracovním tempu, práci s oční zátěží, při řízení motorových vozidel nebo ve veřejné dopravě.

Kromě přestávek v práci existují tzv. doby odpočinku, což je čas, kdy si zaměstnanec může odpočinout a nabrat síly. Zahrnují nepřetržitý odpočinek mezi směnami, nepřetržitý odpočinek během týdne a pracovní dny volna.

Zaměstnanec má nárok na nepřetržitý odpočinek trvající minimálně 11 hodin mezi koncem jedné směny a začátkem druhé. Dále má právo na to, aby zaměstnavatel navrhl pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu trvající nejméně 35 hodin (u mladistvého zaměstnance nejméně 48 hodin). Pracovní dny volna jsou považovány za dny, kdy zaměstnanec má nepřetržitý odpočinek v týdnu a svátky. V těchto dnech může zaměstnavatel nařídit práci pouze výjimečně.

Existuje několik výjimek týkajících se dob odpočinku, zejména při neodkladných a naléhavých pracích, pracích v dopravě, péči o zvířata, ve zdravotnictví, nepřetržitém provozu a při střežení majetku zaměstnavatele, kde je vykonání práce obtížné odložit nebo přerušit.

Zaměstnanci má náležet mzda za odvedenou práci. Podle zákoníku práce má zaměstnanec nárok na různé výhody spojené s jeho prací, což obvykle zahrnuje příplatky nebo poskytnutí náhradního volna. Tento druh odměny je poskytován zaměstnancům za práci přesčas, práci ve svátek, noční práci, práci v náročném pracovním prostředí a za práci vykonanou o víkendu (sobotu a neděli). Právo na příplatek má i vedoucí zaměstnanec.

Za práci přesčas zaměstnanci náleží mzda, která mu v této době vznikla, a příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku. Pokud zaměstnavatel a zaměstnanec nesouhlasí ohledně mzdového příplatku, lze odměnu poskytnout ve formě náhradního volna za odvedenou práci přesčas.

Za práci ve svátek má zaměstnanec nárok na mzdu, kterou byl schopen dosáhnout, a náhradní volno odpovídající odvedené práci během svátku. V případě, že zaměstnanec pracoval v sobotu a neděli, má právo na příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku. Možné je však sjednat jinou minimální výši a způsob stanovení příplatku.

Při výkonu noční práce má zaměstnanec nárok na příplatek ve výši minimálně 10 % průměrného výdělku. Je ale možné dohodnout se na jiné minimální výši a způsobu stanovení příplatku. Noční prací se rozumí práce vykonaná mezi 22:00 a 6:00 hodinou.

Práce ve ztíženém pracovním prostředí je taková, při které je zaměstnanec vystaven mimořádným obtížím způsobeným vnějšími vlivy nebo opatřeními zaměřenými na zmírnění či odstranění těchto obtíží, například chemickým látkám, prachu, hluku, radiační činnosti atd. Zaměstnanec má právo na příplatek ve výši nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy za odvedenou práci v takovém prostředí.

Překážky v práci ze strany zaměstnavatele se vyskytují v situacích, kdy dojde k zastavení či přerušení pracovní činnosti v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek nebo přírodních událostí. Termín „prostoj“ označuje stav, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodu poruchy na strojním zařízení (kterou nezpůsobil sám zaměstnanec), přerušení dodávky surovin nebo energie, nebo v důsledku poruchy způsobené chybnými pracovními podklady či jinými provozními příčinami. V těchto případech, kdy jsou důvody mimo kontrolu zaměstnance a znemožňují mu vykonávat práci, má nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši alespoň 80 % průměrného výdělku, i když ve skutečnosti není schopen pracovat.

V případě, kdy práce přerušuje nepříznivé povětrnostní vlivy, náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši alespoň 60 % průměrného výdělku.

V obou situacích má zaměstnavatel oprávnění nabídnout zaměstnanci dočasné převedení na jinou práci. Je však třeba, aby zaměstnanec byl informován, že má právo toto převedení odmítnout.

Aby se člověk mohl domáhat svých práv, tak je nejprve musí znát!

Obtíž, kterou řada klientů má, je, že svá práva neznají. Nenechávejte po svých právech šlapat jen pro to, že je neznáte!

S úctou váš průvodce právem

JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz