Článek
V tomto článku se zaměříme na otázku, jak se zletilé děti chovají k svým rodičům, a jaký může mít toto chování případný vliv na rozhodnutí soudu o přiznání výživného, zejména v případě zletilého dítěte. Budeme zkoumat koncept tzv. dobrých mravů a projevu dostatečné úcty k rodičům.
Právní úprava týkající se výživného pro zletilé osoby
V minulé rodinné legislativě, platné do 1. 1. 2014 podle zákona o rodině č. 94/1963 Sb., konkrétně v paragrafu § 96 odst. 2, bylo explicitně stanoveno, že výživné nelze udělit, pokud by bylo v rozporu s dobrými mravy.
V současném občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“), který se zabývá rodinným právem ve své druhé části, takové ustanovení, již není obsaženo.
Výživné zletilého dítěte
Chcete vědět podrobněji, jak je to s přiznáním a výší výživného pro zletilé dítě?
Čtěte tento článek:
Dobré mravy ve srovnání s výživným pro zletilé
Nyní se přistupuje k obecné části OZ – obecnému právu. Konkrétně k § 1 odst. 2: „Pokud zákon výslovně nezakazuje, mohou si strany dohodnout práva a povinnosti odlišně, než stanoví zákon; dohody, které porušují dobré mravy, jsou zakázány a to platí i pro veřejný pořádek nebo práva týkající se postavení osob, včetně ochrany osobnosti.“ Dále k § 2 odst. 3: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti, která by urážela běžné lidské cítění.“
A co vlastně znamenají ty dobré mravy? Tento neurčitý a v zákoně nedefinovaný termín je chápán jako obecný princip soukromého práva, a proto není nutné ho zvlášť specifikovat pro každý institut, například i pro vyživovací povinnost. Stačí, že je zmíněn v obecné části současného OZ. Protože žádný zákon neposkytuje jeho definici, spoléháme se na výklad, který poskytuje ustálená judikatura, například Nejvyššího soudu či Ústavního soudu.
Rozhodnutí Ústavního soudu
V jeho usnesení ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II ÚS 249/97, Ústavní soud vymezil termín dobré mravy následovně: „souhrn etických, obecně respektovaných a uznávaných principů, jejichž dodržování je často zajištěno i právními normami, aby každé jednání bylo v souladu s morálními zásadami demokratické společnosti.“
V případě rozhodování soudu o přiznání či nepřiznání výživného, zejména u zletilého, je klíčové, aby soud hodnotil, jak společnost jako celek vnímá dané chování zletilého, a ne pouze individuální názory. To, co může jednomu člověku připadat jako akceptovatelné chování v souladu s dobrými mravy, může být podle jiného jednotlivce považováno za neslučitelné s nimi.
Při posuzování výživného pro zletilé dítě, zejména studenta, který by vzhledem ke svému věku měl být schopen se o sebe postarat, ale z důvodu přípravy na budoucí zaměstnání není schopen, soud nezkoumá pouze vztah zletilého k rodičům, ale také způsob, jakým se rodiče chovají ke svému zletilému dítěti, a to vždy detailně a pečlivě v každém jednotlivém případě.
Má chování rodičů vliv na výživné pro zletilého?
A proč soud vůbec hodnotí i chování rodiče k zletilému dítěti? To proto, že agresivní, vulgární a neuctivé chování zletilého vůči rodičům může pramenit z předešlého chování rodičů. Může být reakcí zletilého na přístup rodičů, který mohl trvat v minulosti nebo který přetrvává i v době rozhodování o výživném. V těchto situacích soud obvykle nepovažuje chování zletilého za natolik závažné, aby rodičům neuložil povinnost poskytovat výživu.
Nicméně významným důvodem pro snížení nebo v extrémních případech odmítnutí výživného pro zletilé dítě je skutečnost, že i přes nevhodné chování rodičů k němu, nevykazuje dostatečný respekt nebo projevuje násilí a aroganci. Takové jednání výrazně odchyluje od normálního a přijatelného chování dítěte ke svým rodičům.
Tyto skutečnosti jsou poté před soudem doloženy například pomocí SMS zpráv, e-mailové komunikace nebo, v dnešní době, komunikace přes mobilní aplikace jako messenger nebo whatsapp.
Děti, které nemají plnou právní svéprávnost (mladší věk)
Specifickou situací jsou případy nezletilých dětí, které ještě nemají plnou právní svéprávnost. V těchto případech se neuplatňují omezení, která jsou obvyklá v případech, kdy se řeší otázka výživného pro zletilé.
V těchto případech soud jen zřídka aplikuje kritérium dobrých mravů, i když nezletilé dítě by se dopustilo neetického chování vůči svým rodičům nebo jednomu z nich. To je v souladu s principem ochrany zájmů a blaha nezletilého dítěte, který je zakotven v Úmluvě o právech dítěte, vyhlášené v České republice pod č. 104/1991 Sb.
Zlomová věková hranice
Rozhodující věkovou hranicí v těchto případech je dosažení věku 15 let. Do dosažení této věkové hranice soud podle ustálené judikatury vylučuje možnost nepřiznat výživné pro nezletilé dítě kvůli neuctivému chování k rodičům. Naopak po dosažení této věkové hranice může soud ve vzácných a velmi závažných případech snížit nebo zcela vyloučit přiznání výživného pro nezletilé dítě, které nemá plnou právní svéprávnost.
Závěr
Dítě nemá vždy nárok na výživné, alespoň od určitého věku.
Dbejte tedy svých práv a plňte si své povinnosti.
S úctou váš průvodce právem
JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát
Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz
Zdroje:
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte
usnesení Ústavního soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. II ÚS 249/97
